Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Milana Hulmáka a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele J.
V. K., zastoupeného Mgr. Leonidem Kušnarenkem, advokátem, sídlem Polská 1090/4, Praha 2 - Vinohrady, proti rozsudkům Nejvyššího správního soudu ze dne 22. srpna 2024 č. j. 9 As 124/2023-39 a Městského soudu v Praze ze dne 9. května 2023 č. j. 3 A 58/2021-32, za účasti Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Ministerstva vnitra, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 - Holešovice, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel žádá, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označená rozhodnutí správních soudů. Tvrdí, že soudy jimi porušily jeho ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí plyne následující. Stěžovatel si v roce 2013 zažádal o státní občanství České republiky podle dnes již zrušeného zákona č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky. Po mnoha procesních peripetiích nakonec vedlejší účastník žádosti nevyhověl, a to z důvodů bezpečnosti státu. Rozklad stěžovatele pak zamítl ministr vnitra. Stěžovatel se proto obrátil na Městský soud v Praze, který však jeho žalobu zamítl. Městský soud nesdílel stěžovatelovu kritiku, že správní orgány řádně nevedly správní řízení.
Správní orgány opakovaně vyzvaly stěžovatele, aby se k podkladům pro rozhodnutí vyjádřil. Této možnosti však stěžovatel nevyužil. Protože část spisu zůstala z důvodu ochrany utajovaných skutečností oddělena od správního spisu, městský soud se s ní důkladně seznámil, aby tak vyrovnal stěžovatelovu procesní nevýhodu. Uzavřel, že stanoviska obsahují natolik citlivé údaje, že by jejich zveřejnění ohrozilo bezpečnost státu. Byť je odůvodnění strohé, je to dáno ochranou bezpečnosti České republiky. Městský soud dále nesouhlasil, že právo vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, resp. princip kontradiktornosti je bezbřehý.
Správní řád vyžaduje, aby utajované informace zůstaly odděleny od správního spisu a aby do nich účastník řízení nemohl nahlédnout. Konečně se městský soud ztotožnil se stěžovatelovou kritikou, že délka řízení byla příliš dlouhá (přes 10 let). Právě proto městský soud pečlivěji vyhodnotil sporné utajované informace. Na zákonnosti zamítavého rozhodnutí to však nic nemění.
3. Stěžovatel neuspěl ani s kasační stížností, kterou Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem zamítl. Také Nejvyšší správní soud se s utajovanými informacemi seznámil. Hodnotil, že jsou úplné, věrohodné a přesvědčivé. Znova uvedl, že utajované informace je nutné kvůli jejich povaze uchovávat mimo spis a že na udělení státního občanství není právní nárok, proto se stěžovatel s nimi nemohl v jakékoli podobě seznámit. Byť je důvod neudělení občanství velmi obecný, obstojí. Stěžovatelova argumentace, že správní orgán jej měl poučit o možnosti zastoupení advokátem s přístupem k utajovaným informací, nemá oporu v zákoně ani v judikatuře.
4. Ve stručné ústavní stížnosti stěžovatel namítá porušení principu kontradiktornosti. Tvrdí, že má právo se seznámit s utajovanými informacemi. Dále se domnívá, že soudy musely posoudit, zda bezpečnostní sbor vydal záporné stanovisko po právu a zda je toto stanovisko přiměřené. Stěžovatel se dále dovolává toho, aby mu byly sděleny konkrétní důvody, proč představuje ohrožení bezpečnosti státu.
5. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Stěžovatel je řádně zastoupen (§ 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Vyčerpal též všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost je tedy přípustná.
6. Ústavní soud se v minulosti opakovaně zabýval problematikou utajovaných informací v kontextu udělování státního občanství [z četné judikatury srov. zejm. nálezy ze dne 11. 10. 2016 sp. zn. Pl. ÚS 5/16
(N 186/83 SbNU 43); ze dne 2. 7. 2019 sp. zn. Pl. ÚS 39/17
(N 124/95 SbNU 8) nebo ze dne 29. 9. 2020 sp. zn. III. ÚS 22/20
(N 191/102 SbNU 182)]. Byť své závěry vyřkl k nyní účinnému zákonu č. 186/2013 Sb., o státním občanství České republiky a o změně některých zákonů (zákon o státním občanství České republiky), jsou obecně použitelné i na nynější věc, v níž správní orgány postupovaly ještě podle zákona č. 40/1993 Sb.
7. I když cizinci nemají ústavní právo na získání státního občanství, ústavní pořádek jim v souvislosti s řízením o jeho udělení zaručuje jiná základní práva, především procesní povahy. Neexistence právního nároku rozhodně neznamená, že orgány veřejné moci smí postupovat svévolně. Také žadatelé o státní občanství mají právo na odůvodnění rozhodnutí. Jejich právo ovšem může narazit na protichůdné veřejné zájmy. Ve shora uvedené věci Pl. ÚS 5/16 se Ústavní soud střetem těchto zájmů a práva cizince zabýval. Správní orgány mohou žadatelům toliko sdělit, že jejich žádost zamítly z důvodu ohrožení bezpečnosti státu. Ústavní soud uznává, že takové odůvodnění se může jevit jako velmi strohé, ale lze jej ospravedlnit ochranou životně důležitých zájmů státu, jako např. bezpečnost státu, jeho suverenita, demokratické hodnoty a další. Jde o kompromis, který z hlediska ústavnosti ještě obstojí (body 61 a 62 nálezu).
8. Neobstojí ani stěžovatelova kritika, že se nemohl přímo seznámit s utajovanými informacemi. Klíčový je zde samotný text § 36 odst. 3 správního řádu. Jen ti účastníci správního řízení, o jejichž právním nároku se rozhoduje, mají procesní právo se seznámit s utajovanými informacemi v podobě, která nezmaří účel jejich utajení. Cizinci však nemají právní nárok na udělení státního občanství, proto nemají ani právo na seznámení se s utajovanými informacemi ( Pl. ÚS 5/16 , bod 52; srov. též rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 2. 2022 č. j. 10 Azs 438/2021-47, č. 4328/2022 Sb. NSS, body 9 až 20, nebo ze dne 28. 3. 2024, čj. 8 Azs 17/2024-39, bod 20).
9. Ústavní soud závěrem upozorňuje na jednu důležitou okolnost. Stěžovateli se dostalo plnohodnotné soudní ochrany. Správní soudy se seznámily s obsahem utajovaných informací a vyhodnotily jejich věrohodnost, přesvědčivost a přiléhavost (jak městský soud v bodě 38, tak Nejvyšší správní soud v bodě 28). Proto není pravda, že správní soudy nepřezkoumaly ani utajované informace, ani důvod nesdělení jejich obsahu.
10. Ústavní soud nezjistil žádné porušení ústavně zaručených práv. Odmítl proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 23. října 2024
Josef Fiala v. r. předseda senátu