Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 7. října 2010 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Jana Musila ve věci ústavní stížnosti Mgr. M. U., zastoupeného JUDr. Petrem Hromkem, Ph.D., advokátem, AK se sídlem v Praze 2 - Vinohrady, Vinohradská 30, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 5. 2010 čj. 14 Cmo 458/2008-133 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 6. 2008 čj. 26 Cm 130/2007-104 takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V odst. 8 návrhu stěžovatel uvedl, že "Tato ústavní stížnost směřuje proti druhoinstančnímu rozhodnutí, jak je definováno v čl. 6 této ústavní stížnosti výše. ..." Ústavní soud vycházel z formulace výše uvedeného znění petitu uvedené v části III. odst. 11 návrhu.
Dne 2. 6. 2008 Městský soud v Praze (dále jen "nalézací soud) žalobu o 11.900 Kč s příslušenstvím zamítl a uložil žalobci povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 12.887,70 Kč. Jednalo se o částku za úkony družstva v souvislosti s registrací dohody o převodu členských práv a povinností k bytové jednotce, stanovenou rozhodnutím představenstva a žalobcem již uhrazenou, jejíž vrácení požadoval z titulu bezdůvodného obohacení. Dne 19. 5. 2010 odvolací soud k odvolání žalobce rozhodnutí nalézacího soudu ze dne 2. 6. 2008 potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení ve výši 11.916 Kč.
Ústavní soud neakceptoval v ústavní stížnosti nikoliv příliš jasně formulované výhrady stěžovatele proti postupu nalézacího soudu v řízení, neboť nedostatky v tomto směru mohly být napraveny v průběhu odvolacího řízení.
Na postupu odvolacího soudu, který dle přesvědčení Ústavního soudu se s odvolacími námitkami stěžovatele srozumitelně a dostatečně vyrovnal a své rozhodnutí ústavně relevantním způsobem odůvodnil, Ústavní soud neshledal nic nezákonného ani neústavního.
Z podané ústavní stížnosti tak vyplývá, že stěžovatel bez dostatečně relevantní ústavněprávní argumentace toliko polemizuje se závěry, k nimž v jeho právní věci dospěly obecné soudy, čímž staví Ústavní soud do role další přezkumné soudní instance; tato role však Ústavnímu soudu stojícímu vně soustavy soudů obecných nepřísluší.
Z vyložených důvodů proto Ústavní soud, neshledav ústavněprávní deficity vážící se k rozhodování obecných soudů v posuzované věci, ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 7. října 2010
Miloslav Výborný, v. r. předseda senátu Ústavního soudu