Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje), soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatelů Luboše Zetky a Hany Zetkové, zastoupených Mgr. Bc. Petrem Dostálem, advokátem, sídlem Za Poštou 416/2, Olomouc, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. července 2025 č. j. 3 As 156/2024-38 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. června 2024 č. j. 31 A 55/2023-137 a o návrhu s ní spojeném na zrušení § 42 odst. 3 věty druhé zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Brně, sídlem Moravské náměstí 1/1, Brno, Patrika Zderčíka a podniku Ředitelství silnic a dálnic s. p., sídlem Na Pankráci 546/56, Praha 4 - Nusle, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
1. Stěžovatelé se ústavní stížností domáhají zrušení v záhlaví označených rozhodnutí správních soudů. Tvrdí, že soudy porušily jejich ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 2 odst. 2, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a předložených rozhodnutí plyne následující. Stěžovatelé vlastní pozemky v katastrálním území, ve kterém byla provedena obnova katastrálního operátu novým mapováním. Stěžovatelé podali proti obsahu nového operátu námitky. Uváděli, že ačkoli byli přítomni zjišťování průběhu hranic a podepsali protokol zachycující jeho obsah, svůj souhlas se zjištěnými průběhy hranic pozemků později odvolali a požadovali, aby byly hranice pozemků v operátu vyznačeny jako sporné. Katastrální úřad pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Uherský Brod, jejich námitky zamítl. Odvolání proti tomuto rozhodnutí Zeměměřický a katastrální inspektorát v Brně rovněž zamítl.
3. Správní žalobu stěžovatelů proti tomuto rozhodnutí Krajský soud v Brně napadeným rozsudkem taktéž zamítl. Podstatou věci totiž není otázka namítaná stěžovateli, zda odvolání souhlasu se zjištěným průběhem hranic má vliv na obsah katastrálního operátu a zda lze vůbec tento souhlas odvolat. Podstatou věci naopak je, zda při obnově katastrálního operátu došlo k chybě podle § 36 odst. 1 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), kterou by správní orgány měly opravit v reakci na podané námitky.
Stěžovatelé totiž namítali, že chyba, kterou měl správní orgán opravit podle § 36 katastrálního zákona, spočívala v tom, že správní orgány nezohlednily odvolání souhlasu se zjištěným průběhem hranic pozemků. Nejde však o chybu ve smyslu § 36 katastrálního zákona. Hranice nemohly být vedeny jako sporné, jelikož stěžovatelé neuvedli žádnou skutečnost, která by svědčila o rozporu mezi jednotlivými částmi katastrálního operátu. Požadovali pouze zobrazení hranic jako sporných, aniž by uvedli, v čem má ona spornost spočívat.
4. Následnou kasační stížnost Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem zamítl. Upozornil, že pokud žalobce ve správním soudnictví uplatní žalobní námitku, která se míjí s důvody, o něž správní orgán své rozhodnutí opřel, a která nemůže mít vliv na výsledek správního řízení, správní soud takovou námitku věcně neposoudí. Odvolání souhlasu se zjišťováním hranic pozemku nemůže nic změnit na tom, zda má být v katastrálním operátu vyznačen průběh hranic jako sporný, protože podle § 42 odst. 4 katastrálního zákona platí, že průběh hranic se označí jako sporný, pouze pokud nastane rozpor v tvrzení vlastníků a jiných oprávněných o průběhu hranic pozemků. Žádný rozpor v tvrzeních o průběhu hranic v této věci nenastal. Argumentace stěžovatelů o možnosti odvolat souhlas tak nepostihuje jádro věci a důvody relevantní pro rozhodnutí správních orgánů.
5. Stěžovatelé v ústavní stížnosti tvrdí, že jejich žaloba i kasační stížnost byla postavena na právní otázce, zda je souhlas se zjištěným průběhem hranic odvolatelný. Obecné soudy se ale této otázce záměrně vyhnuly a těžiště sporu posunuly svévolně jinam. S ústavní stížností spojili stěžovatelé i návrh na zrušení druhé věty § 42 odst. 3 katastrálního zákona, protože je neurčitá a neupravuje následky souhlasu se zjištěným průběhem hranic. Z této věty orgány veřejné moci svévolně odvodily protiústavní nemožnost souhlas odvolat.
6. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelé jsou řádně zastoupeni (§ 29 až § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu) a též vyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost je tedy přípustná.
7. Správní soudy nijak neporušily ústavně zaručená práva stěžovatelů. Zajisté není úkolem soudů zabývat se námitkami účastníků řízení, které se míjí s podstatou věci. To stěžovatelům velmi srozumitelně vysvětlil Nejvyšší správní soud (viz body 18 a 24 jeho rozsudku). Stěžovatelé proti těmto závěrům nijak kvalifikovaně nebrojí, pouze opakují již vyvrácené polemiky. Závěry správních soudů, proč stěžovatelé míjí podstatu věci, jsou logické - podle § 42 odst. 4 katastrálního zákona se průběh hranic pozemků v obnoveném katastrálním operátu označí jako sporný, jen pokud dojde k rozporu v tvrzení vlastníků a jiných oprávněných o průběhu hranic pozemků. Žádný rozpor však v nynější věci nenastal. Případné odvolání souhlasu na tom nemůže nic změnit a je v nynější věci nerozhodné (viz zejm. body 22 a 23 tamtéž).
8. Ústavní soud nezjistil namítané porušení základních práv. Ústavní stížnost je tak návrhem zjevně neopodstatněným, a proto jej Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Jelikož Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, odmítl i návrh na zrušení zákonného ustanovení. Tento návrh podaný spolu s ústavní stížností je totiž akcesorický, to znamená, že v případě odmítnutí ústavní stížnosti sdílí její osud. Není-li ústavní stížnost schopna věcného projednání, odpadá i základní podmínka pro projednání návrhu na zrušení zákona [§ 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 1. října 2025
Zdeněk Kühn v. r. předseda senátu