Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Veroniky Křesťanové (soudkyně zpravodajky) a soudců Milana Hulmáka a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele O. B., zastoupeného Mgr. Gabrielou Doudovou, advokátkou, sídlem Velké náměstí 135/19, Hradec Králové, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 21 Co 317/2024-50 ze dne 20. srpna 2024, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníka řízení, a L. B. a nezletilých N. B. a M. B., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel (otec) se domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí; tvrdí, že jím Krajský soud v Hradci Králové porušil jeho základní práva zaručená v čl. 32 odst. 4 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod, čl. 3, 5, 8 a 18 Úmluvy o právech dítěte a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Vedlejší účastnice (matka) se v prosinci 2022 s nezletilými vedlejšími účastníky (dětmi) odstěhovala ze společného bydliště se stěžovatelem ve S. do H. Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 2. dubna 2024 svěřil děti pro dobu do i po rozvodu manželství do péče matky, otci stanovil výživné a určil, že děti budou nadále navštěvovat základní školu ve S.
3. Matka dne 15. července 2024 podala návrh na nařízení předběžného opatření, jímž by bylo dětem umožněno začít školní rok 2024/2025 od 2. září 2024 na základní škole v H. Okresní soud návrh zamítl usnesením č. j. 0 Nc 2100/2022-22-PO ze dne 18. července 2024, neboť matka nepředložila žádné nové důkazy prokazující nutnost zatímní úpravy poměrů, a to bez ohledu na specializovanou péči školy v H. pro děti s očními vadami (pro nezletilou N). Zájem dětí na změně školy není zatím dán ani proto, že rozsudek o úpravě poměrů je nepravomocný a nebyla postavena najisto forma péče (výlučná matky/střídavá).
4. Krajský soud k odvolání matky napadeným usnesením usnesení okresního soudu změnil tak, že nařídil předběžné opatření a souhlas otce tak nahradil. Shledal, že vzhledem k blížícímu se začátku školního roku je v nejlepším a okamžitém zájmu dětí chodit do školy vzdálené jen 15 minut chůze od jejich současného bydliště oproti 17 minutám jízdy autem do jiné obce, vzal v potaz, že škola je schopna děti přijmout. Vyšel ze stávajících stabilních poměrů, tj. z péče matky po dobu cca 20 měsíců, a z celkového věcného a časového vývoje poměrů dětí i velmi vyhrocených vztahů mezi rodiči. Opřel se rovněž o vyjádření dětí, které si dlouhodobě přejí být ve výlučné péči matky a s otcem se jen stýkat a nově si přejí chodit do základní školy v H. v blízkosti jejich bydliště, a to také proto, že nezletilá N. byla ve škole ve S. šikanována. Existenci oční vady měl v souvislosti s řešenou otázkou sice za podružnou, respektive ve výsledku byla pro změnu školy podpůrným důvodem. Závěrem upozornil, že předběžné opatření nezasahuje do režimu styku otce s dětmi.
5. Argumentaci v ústavní stížnosti lze shrnout následovně: Otec namítá, že krajský soud zcela popřel všechny skutečnosti týkající se rodinné problematiky. Otec považuje procesní strategii matky za agresivní, vedoucí k odcizení dětí od otce a ztrátě kontaktu, a obsáhle popisuje chování matky, její manipulaci s dětmi a z toho plynoucího znechucení školy ve S. Vyjádření přání dětí (ve věku 8 a 11 let) chodit do školy v H. je tak podle otce výsledkem intenzivního tlaku matky, nikoli vnějších a objektivních příčin. V té souvislosti odkazuje na řadu rozhodnutí Ústavního soudu, citující i judikaturu Evropského soudu pro lidská práva a týkající se zejména participace dětí v soudním řízení při zohlednění jejich nejlepšího zájmu [nález sp. zn. II. ÚS 1338/20 ze dne 3. března 2021 (N 44/105 SbNU 23) a sp. zn. II. ÚS 1311/24 ze dne 7. srpna 2024] či narovnání narušených vztahů mezi rodiči a dětmi. Otec má za to, že krajský soud zasáhl nedůvodně do sociálního prostředí dětí, jejich vztahů s kamarády a systému výuky, vytvořil prostředí pro navazující konečné rozhodnutí ve věci úpravy poměrů dětí a že předjímá konečné rozhodnutí i v této věci. S odkazem na nález sp. zn. II. ÚS 1847/16 konečně otec tvrdí, že má-li být uložena předběžným opatřením povinnost, musí mít účastníci řízení možnost uplatnit ve srovnatelném rozsahu svá tvrzení a námitky, a proto měl podle jeho názoru krajský soud povinnost si od něj vyžádat jeho vyjádření. Vzhledem k tomu, že se vyjádřit nemohl, zatížil podle něj krajský soud řízení další vadou, kterou zatěžuje i další řízení týkající se úpravy styku otce s dětmi.
6. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]; je včasná a není nepřípustná podle § 75 odst. 1 téhož zákona; stěžovatel je řádně zastoupen advokátkou.
7. Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování obecných soudů v rodinně-právních věcech. Rozhodování v této citlivé oblasti je doménou obecných soudů, které se znalostí dlouhodobého vývoje rodinné situace a v bezprostředním kontaktu s účastníky řízení a orgánem sociálně právní ochrany dětí mohou nejlépe poznat a posoudit skutkové okolnosti věci a učinit rozhodnutí, které bude odrážet nejen zájmy rodičů, ale zejména zájem dítěte (čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte), který má být vždy prioritním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí [např. nález sp. zn. I. ÚS 3216/13 ze dne 25. září 2014 (N 176/74 SbNU 529)]. Se značnou mírou rezervovanosti Ústavní soud přistupuje k přezkumu zvláště u předběžných opatření a tato rozhodnutí podrobuje pouze tzv. omezenému testu ústavnosti. Zatímní povaha rozhodnutí o předběžných opatřeních nijak nevylučuje možnost, že v konečném meritorním rozhodnutí soudu může dojít k významné změně dosavadní úpravy těchto práv a povinností. Ústavnímu soudu tedy z hlediska ústavněprávního nikterak nepřísluší přehodnocovat názor obecných soudů stran důvodnosti návrhu na vydání předběžného opatření, přezkum soustředí v podstatě jen na ta případná pochybení obecných soudů, v jejichž důsledku by takovéto rozhodnutí postrádalo zákonný základ (čl. 2 odst. 2 Listiny), nevydal je příslušný orgán (čl. 38 odst. 1 Listiny), nebo by v něm bylo možno spatřovat svévoli (čl. 1 Ústavy České republiky a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny) [např. nález sp. zn. II. ÚS 221/98 ze dne 10. listopadu 1999 (N 158/16 SbNU 171)]. Ústavní soud proto zasahuje pouze ve výjimečných případech, kdy rozhodnutí o předběžném opatření představuje natolik excesivní zásah do základních práv a svobod dotčených jednotlivců, který si vyžaduje bezprostřední ingerenci ze strany Ústavního soudu v podobě derogace takového rozhodnutí [srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 3363/10 ze dne 13. července 2011 (N 131/62 SbNU 59)].
8. K takovému excesivnímu zásahu v posuzované věci nedošlo.
9. Ústavní soud zohlednil nedávný nález sp. zn. III. ÚS 2606/23 ze dne 13. března 2024, který se rovněž věnoval nařízení předběžného opatření odvolacím soudem, respektive změně rozhodnutí o zamítnutém návrhu na předběžné opatření z pohledu rovnosti účastníků řízení, dále posuzování splnění podmínky naléhavosti potřeby zatímní úpravy a řádnému a pečlivému odůvodnění s ohledem na nejlepší zájem dětí.
10. V posuzované věci nelze otci přisvědčit, že by mu nebyla zachována rovnost účastníka řízení či byla porušena zásada kontradiktornosti řízení. Podle § 76g občanského soudního řádu soud doručuje usnesení o odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na nařízení předběžného opatření jen navrhovateli. Je to dáno nejen tím, že z takového rozhodnutí osobě, vůči které mělo předběžné opatření působit, nevznikají žádné povinnosti (a typicky ani práva), ale i samou povahou předběžného opatření. Doručením návrhu a nevyhovujícího usnesení by totiž mohl být pro budoucno zmařen účel předběžného opatření (nařízeného v souvislosti s odvoláním či na základě nového návrhu). V takových případech odvolací soud, shledá-li odvolání navrhovatele důvodným, zamítavé či odmítavé rozhodnutí soudu prvního stupně nemění, nýbrž je ruší a věc vrací soudu prvního stupně se závazným právním názorem. Nařídí-li pak soud prvního stupně předběžné opatření, rozhodnutí druhému účastníkovi doručí a ten pak má možnost se odvolat a k věci vyjádřit. Tam, kde doručení odmítavého či zamítavého usnesení nemaří účel navrhovaného předběžného opatření, což dopadá i na posuzovanou věc, může odvolací soud na základě důvodného odvolání rozhodnutí soudu prvního stupně změnit a návrhu sám vyhovět, druhému účastníkovi však musí být - nejpozději po navrhovatelem podaném odvolání - umožněno se ohledně návrhu na nařízení předběžného opatření vyjádřit [srov. např. nález sp. zn. 2695/17 ze dne 21. května 2019 (N 84/94 SbNU 125)].
11. Z obsahu napadeného usnesení není zřejmé, zda stěžovateli byl zaslán i návrh matky na nařízení předběžného opatření, nebo jen odvolání matky, každopádně o návrhu matky věděl, měl možnost se k požadavku matky na nařízení předběžného opatření vyjádřit a této možnosti i využil (srov. bod 3 napadeného usnesení).
12. Krajský soud v napadeném rozhodnutí předestřel své úvahy týkající se nejlepšího zájmu dětí. Zohlednil nejen přání dětí, nýbrž celkový vývoj ve věci a z ústavněprávního hlediska (rovněž vzhledem k otcem citovaným nálezům) nelze těmto úvahám nic vytknout. Předběžné opatření nařídil krajský soud těsně před začátkem školního roku a závěry, proč je prokázána naléhavá potřeba této změny, srozumitelně a logicky odůvodnil.
13. Krajský soud rozhodoval sice před rozhodnutím o odvolání obou rodičů proti rozsudku okresního soudu o úpravě poměrů dětí a o návrhu otce, aby matka strpěla docházku dětí do jejich původní školy, ale měl k dispozici celý spisový materiál, který stejně jako okresní soud bral v potaz. Dospěl-li okresní soud ve věci samé k závěru, že návrh otce, aby matka strpěla docházku dětí do jejich původní školy, je důvodný, a dovodil-li, že od rozhodnutí o tomto návrhu se nic podstatného nezměnilo, a návrhu na nařízení předběžného opatření nevyhověl, neznamená to, že krajský soud se musel při přezkoumávání usnesení okresního soudu omezit jen na otázku změny poměrů mezi rozhodnutími. Naopak krajský soud musel poměry posuzovat komplexně, přičemž nebyl rozhodnutím o návrhu otce, aby matka strpěla docházku dětí do jejich původní školy, nijak vázán.
14. Ohledně pochybnosti o vhodnosti zatímní úpravy ohledně volby školy jakožto záležitosti, u níž předběžné opatření svým významem může nahrazovat rozhodnutí ve věci samé, je pravdou, že v průběhu působení předběžného opatření si dítě začne vytvářet nové sociální vazby, uvykat režimu v novém školském zařízení stejně jako na to navázanému dennímu režimu, nejedná se však o důsledek svým charakterem nevratný jako v nálezu sp. zn. IV. ÚS 3749/17 ze dne 9. ledna 2018 (N 3/88 SbNU 55). Navíc v posuzované věci je třeba námitce otce, že krajský soud svým rozhodnutím determinoval rozhodnutí o úpravě poměrů, oponovat i tím, že vzdálenost původní a nové školy je tak malá, že i pro rozhodnutí o péči a styku je v zásadě bez významu.
15. Lze shrnout, že předběžné opatření tak bylo nařízeno v souladu se zákonem, příslušným orgánem a nelze v něm spatřovat svévoli. Otec koncipuje ústavní stížnost především jako stížnost na matku, stejně jako na nedostatek styku a možnosti výkonu rodičovské péče a výchovy, a odkazuje na jiná rozhodnutí ve věci. Napadené usnesení o nařízení předběžného opatření se však péče a styku otce s dětmi nedotýká, jak ostatně zdůraznil i krajský soud v napadeném usnesení.
16. Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele. Ústavní stížnost proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný [podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně 23. října 2024
Veronika Křesťanová v. r. předsedkyně senátu