Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem JUDr. Michaelou Židlickou v právní věci navrhovatelky E.N., o návrhu na obnovu řízení před Ústavním soudem, sp. zn. I ÚS 646/03, takto: Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatelka uvádí, že jí nebylo umožněno uplatnit námitku podjatosti vůči soudkyni JUDr. E.W. a soudci JUDr. V.G., neboť vůbec nedošlo k ústnímu jednání ve věci, a to přesto, že jako účastník řízení nedala k upuštění od ústního jednání souhlas [§ 44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")].
Podání navrhovatelky dále obsahuje její vyjádření k průběhu řízení před obecnými soudy, jehož výsledek byl navrhovatelkou napaden v záhlaví uvedenou ústavní stížností. V podání se rovněž nachází výčet celé řady ustanovení Ústavy ČR, Listiny základních práv a svobod a zákona o Ústavním soudu, jež byla dle názoru navrhovatelky porušena jak v řízení před obecnými soudy, tak i v řízení před Ústavním soudem ČR. Stěžovatelka taktéž požaduje, aby jí byly uhrazeny náklady právního zastoupení ve výši 2.150 Kč vynaložené v souvislosti s výše uvedeným řízením před Ústavním soudem.
Ústavní soud konstatuje, že institut obnovy řízení je pro účely řízení před Ústavním soudem upraven toliko ve vztahu k řízení o ústavní žalobě proti prezidentu republiky a dále v rámci řízení o opatření nezbytných k provedení rozhodnutí mezinárodního soudu. Tomu odpovídá i znění navrhovatelkou uvedeného § 11 odst. 2 písm. j) zákona o Ústavním soudu, jenž obsahuje výslovný odkaz na ustanovení osmého oddílu druhé hlavy druhé části zákona o Ústavním soudu.
V souladu s § 119 zákona o Ústavním soudu může být obnova řízení povolena pouze v případě, že Ústavní soud rozhodoval v trestní věci a mezinárodní soud přitom shledal, že bylo v rozporu s mezinárodní smlouvou porušeno lidské právo nebo základní svoboda. Předmětný návrh těmto požadavkům zjevně nedostál, když v řízení o ústavní stížnosti vedeném pod sp. zn. I. ÚS 646/03 byl navrhovatelkou napaden rozsudek v občanskoprávní věci. Dle konstantní judikatury Ústavního soudu je použití institutu obnovy řízení v jiných než v zákonem o Ústavním soudu taxativně vymezených případech vyloučeno (srov. např. usnesení sp. zn. II. ÚS 458/98 , Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 12, usn. č. 75, str. 549).
O otázce náhrady nákladů právního zastoupení může Ústavní soud rozhodnout pouze, byl-li návrh stěžovatele podán před prvním ústním jednáním ve věci a nebyla-li ústavní stížnost odmítnuta (§ 83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Navrhovatelka však žádá o náhradu nákladů zastoupení až poté, co bylo v její věci rozhodnuto, a nadto není splněna ani druhá podmínka, tedy aby se Ústavní soud věcí meritorně zabýval. Z těchto důvodů má Ústavní soud za to, že navrhovatelce nelze náhradu nákladů právního zastoupení přiznat.
Ústavní soud dodává, že podání navrhovatelky trpělo celou řadou nedostatků, v některých částech bylo obsahově nesrozumitelné a navrhovatelka nebyla v rozporu s § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu zastoupena advokátem.
Vzhledem ke skutečnosti, že již z původního návrhu je zřejmé, že Ústavní soud není k jeho projednání příslušný, Ústavní soud nevyzýval navrhovatelku k odstranění vad podání a stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu.
Poučení:Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. Doc. JUDr. Michaela Židlická, Dr., v. r. soudkyně Ústavního soudu
V Brně dne 26. 8. 2004