Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické, ve věci navrhovatele J. H., právně zastoupeného advokátem JUDr. Milanem Zápotočným, Telečská 7, Jihlava, proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 12. 11. 2004 sp. zn. 9 C 390/2003, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 11. 2005 sp. zn. 44 Co 56/2005 a usnesení Nejvyššího soudu 12. 11. 2008 sp. zn. 25 Cdo 1338/2006, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
Ústavní soud ve své ustálené judikatuře již mnohokrát vymezil rozsah svých pravomocí ve vztahu k obecné pravomoci soudů a konstatoval, že je vždy nutno vycházet z teze, podle níž není Ústavní soud součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu tedy vykonávat dohled či dozor nad rozhodovací činností obecných soudů a nelze jej tedy vnímat jako další odvolací orgán.
Dle náhledu Ústavního soudu se v předmětném případě jedná typicky o otázku výkladu a aplikace jednoduchého práva, což je činnost náležející do pravomoci obecných soudů a Ústavnímu soudu v zásadě nepřísluší do této sféry jakkoli zasahovat. Poukazuje-li stěžovatel na rozdílnost přístupu odvolacího a dovolacího soudu k náhradě nákladů za péči poskytnutou ze zdravotního pojištění, lze zcela odkázat na závěr Nejvyššího soudu, dle něhož je třeba považovat za podstatnou především tu skutečnost, že odlišným právním názorem odvolacího soudu nedošlo k narušení věcné správnosti rozhodnutí.
K rozdílnosti právních názorů nutno konstatovat, že sjednocování judikatury je úkolem Nejvyššího soudu a nikoli soudu Ústavního. Závěrem je možno poukázat též na noticku Nejvyššího soudu, který ve svém odůvodnění uvedl, že pokud by se na odvolatele nevztahovalo zákonné pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, byl by bez dalšího stěžovatel povinen plnit Všeobecné zdravotní pojišťovně, a to na základě vykonatelného výroku trestního rozsudku.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud předmětnou ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 20. května 2009
Vlasta Formánková předsedkyně senátu Ústavního soudu