Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové, ve věci ústavní stížnosti J.K., zastoupeného JUDr. V.H., proti postupu Policie České republiky, ve věci oznámení trestného činu podle § 249a odst. 2 trestního zákona, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Dne 10. 6. 1998 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost proti postupu Policie České republiky, při vyřizování trestního oznámení stěžovatele pro trestný čin neoprávněného zásahu do práva k nebytovému prostoru podle § 249a odst. 2 trestního zákona. Policie ČR jednání uvedené v trestním oznámení posoudila jako přestupek podle § 49 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích a věc bez usnesení odevzdala k vyřízení místnímu úřadu .
Stěžovatel je přesvědčen, že uvedeným postupem došlo k zásahu orgánu veřejné moci do jeho Ústavou České republiky ("Ústava") zaručených práv a svobod, a porušení práva na soudní ochranu zaručeného článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("Listina"). Uvedl, že je uživatelem bytu v domě, který původně vlastnil s M.B. V soudním sporu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví požadoval přikázání domu s předmětným bytem do svého vlastnictví, ve sporu však nebyl úspěšný a proto v současné době je nájemcem bytu včetně sklepa jako příslušenství.
Vlastník domu M.B. mu brání v užívání sklepa, i když jeho užívací právo bylo vysloveno usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9. Stěžovatel podal na M.B. trestní oznámení pro trestný čin podle § 249a odst. 2 trestního zákona, policejní orgán ho však sdělením ze dne 24. 3. 1997 vyrozuměl, že věc odevzdal jako přestupek podle § 49 odst. 1 písm. c) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, k vyřízení místnímu úřadu. Proti tomuto vyrozumění podal stěžovatel stížnost, dopisem ze dne 7. 4. 1998 čj. PSP-185/OSK-St-98 byl však oddělením stížností a kontroly Policie ČR, vyrozuměn, že jeho stížnost byla shledána neoprávněnou.
Stěžovatel se domnívá, že do jeho práva podle čl. 36 odst. 1 Listiny bylo zasaženo tím, že policejní orgán nepředal trestní oznámení vyšetřovateli, ani nevydal usnesení o odevzdání věci k přestupkovému řízení, v důsledku čehož nemůže využít možnosti řádného opravného prostředku, o němž by rozhodoval státní zástupce. Je tak zcela vydán svévoli policejního úředníka, který se pro svůj vztah k podezřelému ze spáchání trestného činu a pro snahu o docílení minimální pracovní zátěže rozhodl možnost postihu pachatele zablokovat a tak je zbavován jakékoliv zákonné ochrany.
Policie České republiky, oddělení stížností a kontroly jako účastník řízení ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedla, že stěžovatel podal opakovanou stížnost na postup Policie České republiky, která po prošetření podle vyhl.č. 150/1958 Ú.l. a s přihlédnutím k ust. § 159 odst. 1 písm. a) tr. řádu byla vyhodnocena jako neoprávněná. Z ověřené kopie zprávy ze dne 7. 4. 1998 č.j. PSP-185/OSK-St-98, o výsledku prošetření opakované stížnosti, vyplývá, že po provedeném šetření trestního oznámení bylo zjištěno, že se nejedná o podezření ze spáchání trestného činu podle § 249a odst. 2 tr.
zákona, ale toliko o přestupek a věc byla proto opatřením ze dne 24. 3. 1997 odevzdána MÚ k projednání. O odevzdání věci byl stěžovatel vyrozuměn písemně. Stanovení právní kvalifikace je věcí orgánů činných v trestním řízení, způsob vyrozumění stěžovatele o odevzdání věci podle § 159 odst. 1 písm. a) tr. řádu byl v souladu s trestním řádem, neboť odevzdání věci k projednání přestupku je prováděno opatřením, nikoliv usnesením.
Podstatou ústavní stížnosti je přesvědčení stěžovatele, že způsob vyřízení trestního oznámení, tj. v daném případě odevzdání věci příslušnému orgánu k projednání přestupku na základě § 159 odst. 1 písm. a) tr. zákona, aniž by bylo možno podat proti takovému odevzdání opravný prostředek, je porušením práva na soudní ochranu zaručeného článkem 36 odst. 1 Listiny.
Ústavní stížnost není důvodná. Především je evidentní, že Ústava ani Listina stěžovateli nezaručují jakékoliv "právo na trestní řízení". V trestním řízení se uplatňuje zásada oficiality vyjádřená v ust. § 2 odst. 4 tr. řádu, podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, postupují orgány činné v trestním řízení z úřední povinnosti; musí trestní věci projednávat co nejrychleji a s plným šetřením ústavně zaručených občanských práv. V postupu policejního orgánu, jež se na základě zjištěných skutečností rozhodl přijaté trestní oznámení stěžovatele vyřídit dle § 159 odst. 1 písm. a) tr.
řádu, nelze spatřovat jakýkoliv zásah do práva na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny. Stěžovateli i za této situace zůstávající k dispozici občanskoprávní a jiné prostředky ochrany svého užívacího práva a záleží pouze na něm, zda tyto prostředky využije či nikoliv. V ústavní stížností napadeném postupu policejního orgánu nelze spatřovat ani "jiný zásah orgánu veřejné moci" ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, a to zejména z toho důvodu, že v daném případě policejní orgán autoritativně nerozhodoval o právech a povinnostech stěžovatele.
S ohledem na shora uvedené skutečnosti Ústavní soud dospěl k závěru, že napadeným postupem policejního orgánu nedošlo k namítanému porušení práva na soudní ochranu zaručeného článkem 36 odst. 1 Listiny a proto ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů odmítl, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 21. srpna 1998
JUDr. Pavel Varvařovský předseda senátu