Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Jana Krejsty, soudního exekutora, Exekutorský úřad Brno-město, sídlem Pražákova 1024/66a, Brno, zastoupeného Mgr. Jaroslavem Nekudou, advokátem, sídlem Čechyňská 419/14a, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. července 2022 č. j. 66 Co 174/2022-38, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, a Univerzity Palackého v Olomouci, sídlem Křížkovského 511/8, Olomouc, a Libuše Kvašné, jako vedlejších účastnic řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jím bylo zasaženo do jeho práva na spravedlivý (sc. řádný) proces, zaručeného čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod, a do principu rovnosti.
2. Z ústavní stížnosti se podává, že stěžovatel svým usnesením ze dne 31. 1. 2022 č. j. 159 EX 00840/21-033 rozhodl, že 2. vedlejší účastnice (jako povinná) se osvobozuje od placení veškerých dalších vymáhaných pohledávek přesahujících zaplacenou jistinu v exekučním řízení v rozsahu, v němž nebyly dosud uspokojeny, tj. od povinnosti zaplatit náklady 1. vedlejší účastnici (jako oprávněné) ve výši 300 Kč, s tím, že osvobození se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči povinné pro tyto pohledávky právo postihu (výrok I), že se exekuce vedená na základě pověření Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 18. 10. 2021 č. j. 26 EXE 4914/2021-16 částečně zastavuje v rozsahu, ve kterém byla povinná od placení pohledávky oprávněné osvobozena výrokem I tohoto usnesení (výrok II), že náklady exekuce zaplacené povinnou podle čl. IV odst. 1 bodu 25 zákona č. 286/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, určují částkou 907,50 Kč včetně 21% daně z přidané hodnoty (výrok III), a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o osvobození povinné od placení zbytku dluhu a o částečném zastavení exekuce (výrok IV).
3. Proti výroku III tohoto usnesení podal stěžovatel odvolání, které však Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením podle § 218 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), odmítl.
4. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení, a dospěl k závěru, že tomu tak není.
5. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 téhož zákona); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 téhož zákona).
6. Podle § 229 odst. 4 o. s. ř. může účastník řízení žalobou pro zmatečnost napadnout pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo (mj.) odmítnuto odvolání.
7. Podle § 254 odst. 2 věty druhé za středníkem o. s. ř. lze (při výkonu rozhodnutí) podat žalobu pro zmatečnost pouze z důvodu uvedeného v § 229 odst. 4 o. s. ř.
8. Podle § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.
9. Vzhledem k tomu, že ústavní stížností napadeným usnesením krajský soud (jako soud odvolací) odmítl stěžovatelovo odvolání, a to podle § 218 písm. b) o. s. ř., lze je podle výše uvedených ustanovení napadnout žalobou pro zmatečnost. Jde přitom o mimořádný opravný prostředek ve smyslu § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, který je třeba podle § 75 odst. 1 téhož zákona před podáním ústavní stížnosti vyčerpat, tzn. nejen jej podat, ale i dosáhnout rozhodnutí o něm.
10. Z ústavní stížnosti však neplyne, že by stěžovatel žalobu pro zmatečnost podal, natož že by již tento mimořádný opravný prostředek "vyčerpal" (srov. i § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu). Z tohoto důvodu je nutno ústavní stížnost považovat za nepřípustnou podle § 75 odst. 1 téhož zákona.
11. Z uvedeného důvodu Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 13. října 2022
Jan Filip v. r. soudce zpravodaj