Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové asoudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti stěžovatele A. Ž., právně zastoupeného advokátem Mgr. Petrem Cardou, Pod Věží 3, Svitavy, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 7. 2009 sp. zn. 1 Co 12/2009, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 12. 2008 sp. zn. 37 C 181/2008 a návrhu na zrušení části § 138 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
sp. zn. II. ÚS 2379/08
.
III.
Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí orgánu státní moci z pohledu tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a konstatuje, že zásah do základních práv stěžovatele neshledal.
Ústavní soud opakovaně poukazuje na svoji konstantní judikaturu, podle které není součástí obecné soudní soustavy, a nepřísluší mu proto právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.
Ústavní soud není superrevizní instancí, jejímž úkolem by bylo detailně analyzovat řízení, které před obecnými soudy proběhlo a případně sestavovat inventář všech možných pochybení. Jeho povinností je neztratit ze zřetele skutečné poslání Ústavního soudu a omezit se na svůj základní úkol, jímž není kontrola soudní činnosti ve všech směrech a ohledech a dohledávání jakékoliv možné nezákonnosti či procesního pochybení, které se snad v individuálním soudním řízení naskytne, nýbržposuzování konformity aktů aplikace práva s ústavním pořádkem. Úkolem Ústavního soudu je posoudit, zda řízení nazírané jako celek bylo spravedlivé.
Obecné soudy vyhodnotily žalobní návrh stěžovatele tak, že představuje bezúspěšné uplatňování práva, neboť dospěly k závěru, že mu ve věci nemůže být vyhověno, a to již z toho důvodu, že nebyla dohledána pravomoc soudů k rozhodování dané věci. Jedná se zde o právní závěr obecných soudů, který Ústavnímu soudu v zásadě nenáleží přehodnocovat. Ústavní soud by byl příslušný pouze za předpokladu, že by rozhodnutím obecných soudů došlo k dotčení základních práv či svobod stěžovatele, což se v předmětném případě zjevně nestalo. Měřítkem pro rozhodování Ústavního soudu musí být především intenzita, s níž bylo či mělo být zasaženo do Ústavou zaručených základních práv, a v této souvislosti zjištění, zda se jedná o zásah,který zřetelně vedl k omezení, resp. odepření, základních práv (srov. nález sp. zn. I. ÚS 60/97 , Sb.n.u. sv. 11, str. 9).
Řízení o návrhu na zrušení právního předpisu ve smyslu § 74 zákona o Ústavním soudu, je řízením akcesorickým, jestliže tedy samotná ústavní stížnost není způsobilá věcného projednání, jako v tomto případě, odpadá tím současně i základní podmínka pro projednání návrhu na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu, případně jeho jednotlivých ustanovení (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 10. 1995 sp.zn.
publikované ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 4, usnesení č. 22, str. 351). Byla-li ústavní stížnost odmítnuta, sdílí její osud i s ní spojený návrh na zrušení právního předpisu.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, ústavní stížnost a návrh s ní spojený odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) a b) a § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 9. listopadu 2009
Vlasta Formánková, v. r. předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu