Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti H. D. N., údajně zastoupeného JUDr. B. G., advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. února 1999, pod sp. zn. 38 Ca 248/97, ve spojení s rozhodnutím Policejního prezidia ČR, Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie čj. PPR-3151/RCP-c-221-97, ze dne 27. května 1997, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Dne 7. června 1999 byla Ústavnímu soudu faxem doručena ústavní stížnost proti uvedenému rozsudku. K následnému podání, doručenému dne 9. června 1999, byla připojena fotokopie plné moci, která, ač úředně ověřena, naprosto nesplňovala požadavky dle ustanovení § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"). Plná moc, kromě toho, že obsahovala nepřípustnou substituční doložku, především nebyla speciální plnou mocí k jednání před Ústavním soudem v konkrétní věci, ale jednalo se o jakousi generální plnou moc, což zákon nepřipouští. Vyplývá to i z data jejího údajného udělení (20. prosince 1996) i z textu. Taková plná moc vzbuzuje vážné pochybnosti, o tom, zda jako zmocněnec vystupuje skutečně osoba zmocněná, resp. zda stěžovatel vůbec o existenci takového podání ví a souhlasí s ním.
"Právnímu zástupci" stěžovatele byla, dle ustanovení § 41 lit. b) zákona, dopisem ze dne 24. srpna 1999, doručeným 25. srpna 1999, zaslána výzva k odstranění vady podání se lhůtou do 30. září 1999. Tato lhůta prodloužena nebyla. Vzhledem k tomu, že v této lhůtě vady odstraněny nebyly, nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost odmítnout dle § 43 odst. 1 lit. a) zákona.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona). V Brně dne 4. října 1999 JUDr. Pavel Varvařovský
soudce zpravodaj