Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatelů A. P. Č. a nezl. D. Č., zastoupených JUDr. Matějem Šedivým, advokátem, sídlem Václavské náměstí 831/21, Praha 1 - Nové Město, proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 18. července 2025 č. j. MV-78906-3/SO-2024 a rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 14. dubna 2025 č. j. MV-96752-8/VS-2024, za účasti Ministerstva vnitra, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka podala jménem svým a jménem nezletilého syna, druhého stěžovatele, žádost o udělení státního občanství. Ministerstvo vnitra (dále jen "ministerstvo") napadeným rozhodnutím tuto žádost zamítlo z důvodu uvedeného v § 13 odst. 2 zákona č. 186/2013 Sb., o státním občanství České republiky (dále jen "zákon o státním občanství"), a to na základě negativního stanoviska bezpečnostních sborů, podle kterého stěžovatelka ohrožuje bezpečnost České republiky.
2. Rozklad stěžovatelů proti tomuto rozhodnutí zamítl ministr vnitra rovněž napadeným rozhodnutím. Ministr vnitra zopakoval, že vyjde-li na základě státobezpečnostních stanovisek najevo, tak jako u stěžovatelky, že žadatel o udělení státního občanství České republiky ohrožuje bezpečnost státu, nelze žádosti vyhovět. Vůči nezletilému stěžovateli uvedl, že s ohledem na charakter společného řízení, ve kterém se podle § 140 odst. 7 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, vydává jedno společné rozhodnutí, sdílí právní postavení stěžovatelky. Současně zohlednil judikaturou uznávanou zásadu jednotného státního občanství v rodině.
3. Stěžovatelé považují závěry správních orgánů za nezákonné a protiústavní. Jsou přesvědčeni, že nepředstavují ohrožení místního veřejného pořádku. Dovolávají se porušení svých základních práv zaručených čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
4. Zdůrazňují, že Českou republiku považují za svůj jediný a skutečný domov. Stěžovatelka zde naplňuje nejen obchodní, ale především rodinné zájmy. Stěžovatelka popisuje své obchodní aktivity související s nákupem a prodejem chemických látek, což je dáno její odbornou kvalifikací. Odmítá, že by tyto obchodní aktivity měly jakýkoliv přesah související s probíhajícím ozbrojeným konfliktem na Ukrajině.
5. Ústavní soud předně posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Stěžovatelé jsou právně zastoupeni advokátem v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jejich ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný.
7. V souladu s čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky má Ústavní soud pravomoc rozhodovat o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí orgánu veřejné moci, kterým může být jak rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení státního občanství České republiky, tak navazující rozhodnutí o rozkladu. V řízení o takové ústavní stížnosti je Ústavní soud oprávněn přezkoumat, zda informace obsažené v utajovaném stanovisku bezpečnostních sborů o bezpečnostním riziku (§ 22 odst. 3 zákona o státním občanství) jsou svojí povahou způsobilé odůvodnit vydání rozhodnutí o neudělení státního občanství České republiky. Toto posouzení se odehrává při plném respektování požadavku na vyloučení libovůle správního orgánu na straně jedné a současně na utajení informací potřebných k ochraně veřejného zájmu na straně druhé.
8. Je-li žádost o udělení státního občanství zamítnuta s odkazem na § 13 odst. 2 zákona o státním občanství z důvodu, že žadatel(ka) ohrožuje bezpečnost státu, jeho svrchovanost a územní celistvost, demokratické základy, životy, zdraví nebo majetkové hodnoty, v odůvodnění správního rozhodnutí se podle § 22 odst. 3 uvedeného zákona pouze uvede, že k zamítnutí žádosti došlo z důvodu ohrožení bezpečnosti státu. Stanoviska bezpečnostních sborů, která si vyžaduje ministerstvo vnitra a která podléhají utajení, se nestávají součástí spisu a žadatel není seznámen s jejich obsahem. Tuto právní úpravu neshledal Ústavní soud protiústavní, neboť představuje rozumný kompromis mezi zájmem jednotlivce na sdělení důvodů zamítavého rozhodnutí na straně jedné a mezi bezpečnostními zájmy státu na straně druhé [srov. nález ze dne 11. 10. 2016 sp. zn. Pl. ÚS 5/16
(N 186/83 SbNU 43; 393/2016 Sb.), zejména bod 61].
9. Rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení státního občanství z důvodu ohrožení bezpečnosti státu je podle § 26 zákona o státním občanství vyloučeno ze soudního přezkumu. Tato výluka neodporuje ústavním předpisům, neboť právo na udělení státního občanství není ústavně ani zákonem zaručeno a rozhodnutím o neudělení státního občanství pro ohrožení bezpečnosti státu nedochází k zásahu do základních práv a svobod [nález ze dne 2. 7. 2019 sp. zn. Pl. ÚS 39/17
(N 124/95 SbNU 8; 212/2019 Sb.)].
10. Přestože český právní řád nezakládá právo na udělení státního občanství, musí řízení o takové žádosti vyhovovat požadavkům plynoucím z čl. 36 odst. 1 Listiny, což se týká i posouzení důvodů, pro které nelze státní občanství udělit žadateli, který ohrožuje bezpečnost státu, jeho svrchovanost a územní celistvost, demokratické základy, životy, zdraví, nebo majetkové hodnoty (§ 13 odst. 2 ve spojení s § 22 odst. 3 a § 54 zákona o státním občanství). Stěžovatelé v dané souvislosti odkazují na nález ze dne 19. 10. 2021 sp. zn. III. ÚS 2116/21
(N 181/108 SbNU 213). V tomto nálezu Ústavní soud rozhodl o porušení práv stěžovatelky podle čl. 36 odst. 1 Listiny, neboť jako utajovaná informace byla uváděna informace, která je veřejně dostupná a stěžovatelka se mohla proti její (ne)relevanci ve vztahu k žádosti o udělení státního občanství pokusit v rozkladu argumentačně přesvědčit správní orgán. Takové pochybení správních orgánů však v posuzované věci Ústavní soud nezjistil.
11. Ústavní soud ověřil, že utajovaná stanoviska příslušného bezpečnostního sboru, která byla podkladem napadených rozhodnutí, odůvodňují zamítnutí žádosti stěžovatelky o udělení státního občanství České republiky v souladu s výše uvedenými zákonnými ustanoveními. Napadenými rozhodnutími proto nebylo porušeno její základní právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u jiného orgánu než soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Žádost stěžovatelky byla řádně projednána. Samotné neudělení státního občanství České republiky není v rozporu s ústavním pořádkem, neboť stěžovatelka nemá ústavně zaručené základní právo na jeho udělení, a takovéto právo jí neplyne ani z podústavního práva (§ 12 zákona o státním občanství). Za ústavně souladné považuje Ústavní soud též závěry týkající se nezletilého stěžovatele, jenž v nyní posuzovaném řízení odvozoval své právní postavení od postavení stěžovatelky.
12. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelů, odmítl jejich ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 29. října 2025
Zdeněk Kühn v. r. předseda senátu