Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele P. H., t. č. Věznice Nové Sedlo, zastoupeného Mgr. Ivanou Dvorskou, advokátkou, sídlem 2. odboje 968, Votice, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. července 2022 č. j. 6 To 239/2022-123 a usnesení Okresního soudu v Lounech ze dne 29. června 2022 č. j. 2 PP 136/2021-113, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Lounech, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem a Okresního státního zastupitelství v Lounech, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavních práv vyplývajících z čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že v záhlaví uvedeným usnesením Okresního soudu v Lounech (dále jen "okresní soud") byla zamítnuta stěžovatelova žádost o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody v trvání deset a půl roku. V dané věci rozhodoval okresní soud již podruhé, přičemž první zamítavé usnesení zrušil Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") a nařídil okresnímu soudu doplnit zjištěný skutkový stav o závěry psychiatrického znaleckého zkoumání k otázce rizika stěžovatelovy recidivy a jeho závislosti na alkoholu (spolu s trestem odnětí svobody bylo stěžovateli uloženo rovněž ochranné protialkoholní léčení). Ani po rozšířeném dokazování nelze žádosti podle okresního soudu vyhovět. Stěžovatel nezaujal k závažné trestné činnosti plně sebekritický postoj. Jednání, naplňující znaky pokusu vraždy, vysvětluje blíže nespecifikovanou náhodou, kterou úmyslně udělat nechtěl. Bagatelizuje následky trestného činu a uhlazuje rovněž jeho příčiny (za vše mohl alkohol). Nelze tedy dospět k závěru, že by výkon trestu měl na stěžovatele potřebný výchovný vliv. To je podle soudu nezbytný předpoklad, aby mohl být propuštěn s důvěrou, že se bude vyhýbat násilí i nadužívání alkoholu. Soudu se navíc jeví jako problematické plánované bydlení s rodiči, které na jednu stranu v minulosti týral (trest již byl vykonán a údajně mu odpustili) a kteří na druhou stranu jeho poslední trestné jednání bagatelizují (svádí je především na oběť). Stěžovatel byl v minulosti pětkrát trestán vesměs pro násilnou trestnou činnost. Opakovaně byl ve výkonu trestu a již byl jednou podmíněně propuštěn, avšak dva měsíce po skončení zkušební doby spáchal zvlášť závažný zločin. Již v minulosti rovněž neúspěšně podstoupil protialkoholní léčení. Možnost dalšího zneužívání alkoholu nevylučuje ani znalecký posudek.
3. Proti usnesení okresního soudu podal stěžovatel stížnost, kterou krajský soud zamítl napadeným usnesením. Ztotožnil se s okresním soudem, že ze zjištěných skutečností nevyplývá dostatečná záruka vedení řádného života. Zopakoval závěry o nedostatečné sebereflexi stěžovatele. K protialkoholní léčbě (v minulosti neúspěšné) přistupuje stěžovatel zdráhavě. Rizikové je rovněž jeho sociální prostředí a bydlení s rodiči.
4. Stěžovatel namítá, že napadená rozhodnutí jsou nespravedlivá a nepřesvědčivá. Jeho žádost, splňující všechny podmínky, byla soudem hodnocena formalisticky. Závěry soudů kladou důraz pouze na jeho trestní minulost a dřívější závislost na alkoholu. Účel trestu byl v jeho případě naplněn a jeho postavení již nelze zlepšit. Soudy na jednu stranu konstatují polepšení, avšak na druhou stranu nelogicky tvrdí, že výkon trestu neměl na něj dostatečný výchovný vliv. A to navíc s nepřesvědčivým zdůvodněním, že stěžovatel svádí svou trestnou činnost na alkohol, přičemž pouze konstatoval, že by se trestné činnosti nedopustil, nebyl-li by pod vlivem alkoholu, což měl být důkaz, že si stěžovatel uvědomuje riziko nadužívání alkoholu. Stěžovateli bylo navíc uloženo ochranné ústavní protialkoholní léčení, se kterým ještě nebylo započato. To by musel teprve po propuštění nastoupit. Vypracovaný znalecký posudek, obsahově vyznívající ve stěžovatelův prospěch, vyhodnotil krajský soud nesprávně.
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
6. Těžiště stěžovatelovy argumentace spočívá v polemice s výroky napadených rozhodnutí, aniž by stěžovatel reflektoval, že se soudy s jeho argumentací podrobně vypořádaly. Stěžovatelova žádost o podmíněné propuštění nebyla odmítnuta toliko prostým odkazem na stěžovatelovu trestní minulost (nebo dřívější závislost na alkoholu). Takový postup by byl v rozporu s judikaturou Ústavního soudu (viz např. nález ze dne 26. 10. 2021 sp. zn. IV. ÚS 1804/21 ; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz).
7. Soudy však hodnotily stěžovatelovu trestní minulost komplexně a pouze jako jednu z rozhodujících skutečností. Dále poukázaly na rizikovost stěžovatelova rodinného prostředí (do nějž by se měl po propuštění vrátit). A stejně tak řádně zohlednily stěžovatelův aktuální náhled na trestnou činnost a závislost na alkoholu (jakož i její léčení, které již v minulosti selhalo). Všechny tyto skutečnosti soudy posoudily v souladu s judikaturou Ústavního soudu (viz výše sub 6) a dospěly k logicky odůvodněnému závěru, že v současné situaci stěžovatelova osobnost nedává dostatečné záruky vedení řádného života na svobodě (na rozdíl od omezeného života v podmínkách výkonu trestu, kde se stěžovatel zjevně dokáže chovat řádně). Vzhledem k závažnosti trestné činnosti a snížených možností prevence její recidivy takový závěr podle Ústavního soudu obstojí (v podrobnostech lze odkázat na napadená rozhodnutí).
8. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatele (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 17. ledna 2023
Jan Filip v. r. předseda senátu