Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Dušana Fendeka, zastoupeného Mgr. Matějem Kopřivou, advokátem, sídlem 28. října 219/438, Ostrava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. července 2022 č. j. 71 Co 204/2022-629 a II. výroku usnesení Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově ze dne 4. května 2022 č. j. 115 C 301/2016-607, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově, jako účastníků řízení, a Mgr. Ivo Enenkla a Lucie Enenkl, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud") a II. výroku usnesení Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově (dále jen "okresní soud") s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že okresní soud schválil napadeným usnesením smír mezi stěžovatelem a vedlejšími účastníky, kdy se stěžovatel zavázal zaplatit vedlejším účastníkům částku ve výši 1 000 000 Kč, dále okresní soud rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok I.), uložil stěžovateli uhradit státu náklady řízení ve výši 169 315 Kč, jejichž výše byla tvořena znalečným za revizní znalecký posudek (výrok II.) a rozhodl o vrácení soudního poplatku vedlejším účastníkům ve výši 90 281 Kč (výrok III.). Skutkově šlo ve sporu účastníků řízení o to, že vedlejší účastníci se žalobou domáhali po stěžovateli zaplacení částky ve výši 1 995 000 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení ročně za dobu od 1. 6. 2016 do zaplacení, dále se vedlejší účastník Mgr. Enenkl domáhal zaplacení částky ve výši 49 852 Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 20. 8. 2016 do zaplacení a částky ve výši 68 970 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 3. 4. 2017 do zaplacení. Vedlejší účastníci se stěžovatelem uzavřeli dne 20. 5. 2015 kupní smlouvu k pozemku, jehož součástí byla stavba rodinného domu v O., katastrální území P. Po nabytí nemovitosti se však na domě začaly projevovat různé skryté vady spočívající zejména v tvorbě trhlin na vnějších částech domu a následně i jejich tvorbou v interiérech. Vedlejší účastníci nejprve se stěžovatelem uzavřeli dodatek ke kupní smlouvě, kde si sjednali slevu z kupní ceny ve výši 100 000 Kč. Následně však začalo být zjevné, že vady jsou závažnější a ohrožují statiku celé stavby. Na základě znaleckého posudku Ing. Procházky uplatnili vedlejší účastníci dopisem stěžovateli slevu z kupní ceny ve výši 1 619 674 Kč, čemuž stěžovatel nevyhověl, a tudíž vedlejší účastníci podali žalobu. Okresní soud uložil znaleckému ústavu Vysokému učení technickému v Brně, Fakultě stavební (dále jen "znalecký ústav") zpracování revizního znaleckého posudku s cílem zjistit, jaký je technický stav domu a zda existuje možnost opravy základových konstrukcí. Znalecký ústav dospěl k závěru, že stavba byla špatně založena, nicméně všechny vady jsou velmi pravděpodobně opravitelné a zároveň přibližně určil náklady oprav. Znalecký ústav vyčíslil znalečné za revizní znalecký posudek na 172 340 Kč, přičemž stěžovatel jako zálohu v průběhu řízení zaplatil 5 000 Kč.
3. Stěžovatel napadl II. výrok usnesení okresního soudu odvoláním, v němž nesouhlasil s výší znalečného za znalecký posudek. V odvolání poukazoval na to, že znalecký ústav původně odhadl výši odměny na 40 000 Kč a konečná odměna byla mnohanásobně vyšší, aniž by na to ústav upozornil podle § 2612 občanského zákoníku. Stěžovatel uzavřel, že postup okresního soudu je nehospodárný a povinnost hradit znalečné v takové výši nelze přenášet na účastníka řízení. Krajský soud napadené usnesení okresního soudu v napadeném výroku potvrdil (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).
Krajský soud uvedl, že při zadávání znaleckého posudku je používán zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o znalcích a tlumočnících"), nikoliv občanský zákoník, tudíž ustanovení upravující smlouvu o díle použít nelze. Zpracování revizního znaleckého posudku nelze považovat za úkon neúčelný, neboť bez jeho vyhotovení by nebylo možno ve věci rozhodnout, bez ohledu na to, že byl později mezi účastníky sporu uzavřen smír.
4. Stěžovatel uvádí, že znalecký ústav původně sdělil, že odhadovaná částka za zpracování posudku bude činit přibližně 40 000 Kč. Vyúčtovaná výše však nakonec více než čtyřikrát tento odhad překonala. Znalecký ústav přitom sám dopředu soud ani účastníky řízení neinformoval o tom, že je možno očekávat podstatné navýšení předpokládané odměny. Pokud by stěžovatel věděl, že znalecký posudek bude tak drahý, požadoval by ustanovení jiného ústavu pro zpracování revizního znaleckého posudku. Stěžovatel zastává názor, že zadání znaleckého posudku se fakticky rovná uzavření smlouvy o díle mezi soudem a ustanoveným znalcem, kdy je soud v pozici objednatele díla - znaleckého posudku, a tudíž by se na tento vztah měla použít ustanovení občanského zákoníku o smlouvě o díle. Takto podle § 2612 odst. 1 občanského zákoníku platí, že zjistí-li zhotovitel, že náklady na provedení díla bude nutno podstatně navýšit, bez zbytečného odkladu tuto skutečnost sdělí objednateli. Neučiní-li to, nemá právo na náhradu rozdílu v ceně. Stěžovatel tedy konstatuje, že by znaleckému ústavu neměla náležet odměna přesahující dříve avizovaných 40 000 Kč.
5. Stěžovatel podotýká, že znaleckému ústavu byla v průběhu řízení uložena pořádková pokuta ve výši 20 000 Kč, neboť ústav vyhotovil posudek pozdě. Získal-li tedy stát (soud) od znaleckého ústavu pokutu v uvedené výši, měly být stěžovateli přinejmenším náklady o tuto částku poníženy. Stěžovatel též připomíná, že je na uvážení soudu, aby při opožděném vyhotovení znaleckého posudku snížil výši odměny až na polovinu. Stěžovatel se domnívá, že soudy k tomuto opatření měly přistoupit.
6. Stěžovatel dále uvádí, že postup soudu aproboval negativní dopad na právní jistotu účastníků řízení a jejich legitimní očekávání předvídatelnosti průběhu řízení a výsledku rozhodování.
7. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který se účastnil řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
8. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), není součástí soustavy soudů a není jim instančně nadřízen (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Řízení před Ústavním soudem je zvláštním řízením, jehož předmětem je posouzení, zdali v předchozích řízeních nedošlo k porušení stěžovatelových základních práv či svobod zaručených mu ústavním pořádkem.
9. Ústavní soud předně konstatuje, že stěžovatel opakuje toliko argumentaci, která již byla napadeným usnesením krajského soudu vypořádána. Argumentace stěžovatele spočívá v myšlence, že při zadávání znaleckého posudku je soud v postavení soukromoprávního subjektu - objednatele a znalec, resp. znalecký ústav, je v pozici zhotovitele díla, a tudíž by se podle názoru stěžovatele měla na tento vztah použít ustanovení občanského zákoníku upravující smlouvu o díle. Tuto argumentaci je však nutno odmítnout, neboť jde o veřejnoprávní vztah, kde se neuplatňují zásady pro soukromoprávní vztahy. Znalecký ústav nedisponuje smluvní volností při vzniku tohoto vztahu ani v dalším jeho průběhu, neboť není oprávněn svobodně zpracování znaleckého posudku odmítnout a následně je zcela vázán pokyny soudu včetně doby, v průběhu níž má být znalecký posudek zpracován. Právní úprava je obsažena ve veřejnoprávním předpise, kterým byl v posuzované věci zákon o znalcích a tlumočnících.
10. Co se týče hospodárnosti řízení, v posuzované věci nelze toliko s odkazem na výsledné znalečné za revizní znalecký posudek uzavřít, že okresní soud postupoval nehospodárně, když akceptoval vyúčtování znaleckého ústavu. Z napadených usnesení vyplývá, že ve věci byly před zpracováním revizního znaleckého posudku vypracovány tři znalecké posudky, kdy vedlejší účastnici vynaložili na zpracování znaleckých posudků částku ve výši 118 822 Kč. Revizní znalecký posudek znaleckého ústavu vycházel jednak z projektové dokumentace, z výpovědí vyslechnutých znalců Solaře, Procházky a Maláska a jednak z jeho vlastního zkoumání a rozborů.
Je tedy zřejmé, že ani poté, co účastníci předložili znalecké posudky, nebyl okresní soud schopen posoudit skutkový stav, a tudíž dospěl k závěru, že je nutno nechat zpracovat revizní znalecký posudek. Obecně nejsou zákonem stanoveny důvody pro nařízení vypracování revizního znaleckého posudku; jeho zpracování přichází do úvahy zejména tam, kde má soud pochybnosti o správnosti již vypracovaných znaleckých posudků, z čehož plynou vyšší nároky na zpracování revizního znaleckého posudku a je tedy běžné, že se na jeho vypracování ve znaleckém ústavu podílí více osob, z čehož plynou i vyšší náklady na jeho zpracování.
V posuzované věci lze rovněž poukázat na skutečnost, že vedlejší účastníci uhradili za své dva znalecké posudky částku ve výši 118 822 Kč, tudíž částka vynaložená na zpracování revizního znaleckého posudku se nejeví jako zjevně nepřiměřená. Revizním znaleckým posudkem bylo zjištěno, že již základy domu byly postaveny v rozporu s projektovou dokumentací, když zejména chyběl podkladový beton, drenáže byly provedeny špatně, čímž došlo k pronikání vody do základů stavby a k jejich poklesu. Znalecký ústav uzavřel, že cenu sanačních prací ve vztahu k poruše základů odhaduje na 1 112 002,93 Kč s 21 % daně z přidané hodnoty.
Cenu dalších oprav neuvedl, neboť k tomu neměl relevantní informace. Jako zjevně nepřiměřená se částka nejeví ani ve vztahu k hodnotě sporu, resp. ke kompromisní částce stanovené ve smíru. Zároveň je nutno zdůraznit, že znalecký ústav podrobně vyčíslil jednotlivé položky ve svém vyúčtování a soudy vyhodnotily, že znalecký posudek je zpracován kvalitně a v požadovaném rozsahu, tudíž předložené vyúčtování akceptovaly a znalečné v požadované výši přiznaly. Napadená usnesení jsou z tohoto hlediska plně přezkoumatelná a nelze dovodit porušení práva stěžovatele podle čl.
36 odst. 1 Listiny.
11. Počáteční odhad ceny sice činil 40 000 Kč, nicméně jak vyplývá z napadených usnesení, tento odhad byl znaleckým ústavem učiněn bez znalosti spisu a ústav nadto požadoval zúžení znaleckého zadání, k čemuž však okresní soud nesvolil. Ústavní soud podotýká, že stěžovatel sám mohl ovlivnit výši nákladů státu tím, že by ke smíru přistoupil ještě před zadáním revizního znaleckého posudku znaleckému ústavu, neboť již ze znaleckých posudků předložených vedlejšími účastníky vyplývalo, že vady na domě jsou závažné a ohrožují celou statiku domu.
12. Argumentuje-li stěžovatel pořádkovou pokutou uloženou znaleckému ústavu ve výši 20 000 Kč, o jejíž výši navrhoval ponížit znalečné za revizní znalecký posudek, tato námitka je též neopodstatněná. Pořádková pokuta a výše znalečného za revizní znalecký posudek jsou dva různé instituty na odlišném základě, a proto je nelze jakkoliv započíst. Důvody pro krácení odměny znaleckému ústavu soudy neshledaly, neboť prodlení se zpracováním revizního znaleckého posudku bylo odůvodněno objektivními skutečnostmi (koronavirová omezení a nutnost vymezení rozsahu zkoumání) a jelikož okresní soud přistoupil k uložení pořádkové pokuty, vyhodnotil zkrácení odměny jako nepřiměřeně přísné.
Ústavní soud zdůrazňuje, že využití moderačního práva soudu ke krácení odměny záleží na úvaze soudu. Soudy se v napadených usneseních dostatečně vypořádaly s důvody pro uložení pořádkové pokuty a zachování odměny v plné výši, napadená usnesení jsou tudíž přezkoumatelná a prosta libovůle, pročež Ústavnímu soudu nepřísluší v tomto ohledu jejich úvahy dále přezkoumávat.
13. Ústavní soud na základě výše uvedeného neshledal porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 15. listopadu 2022
Josef Fiala, v. r. předseda senátu