Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 21. května 2009 soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou v právní věci stěžovatelek Ing. B. T. a MUDr. K. V., obou zastoupených JUDr. Zdeňkou Tučkovou, advokátkou se sídlem Sadová 531, Velká Bíteš, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky v Jihlavě, č. j. 54 Co 13/2008 132 ze dne 25. 8. 2008, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Z obsahu ústavní stížnosti a ze spisu Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou (dále jen „okresní soud“) sp. zn. 12 C 220/2007, jež si Ústavní soud vyžádal, bylo zjištěno, že okresní soud usnesením č. j. 12 C 220/2007-78 ze dne 10. 4. 2008 přerušil řízení o žalobě o neúčinnosti právního úkonu do doby pravomocného skončení řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 12 Cm 56/2006. Krajský soud k odvolání stěžovatelek usnesením č. j. 54 Co 13/2008-132 ze dne 25. 8. 2008 změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že řízení se nepřerušuje, přičemž své rozhodnutí odůvodnil tím, že důvod přerušení v mezidobí odpadl, neboť řízení sp. zn. 12 Cm 56/2006 již bylo skončeno.
Stěžovatelky v ústavní stížnosti uvedly, že krajský soud porušil jejich ústavně zaručené právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť se nikterak nevypořádal s jejich odvolacími námitkami, tzn. zejména s námitkou nedostatku pasivní legitimace, a o změně rozhodnutí okresního soudu rozhodl výlučně z toho důvodu, že řízení sp. zn. 12 Cm 56/2006 již bylo skončeno. Ustanovení § 212a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský soudní řád“), sice zakládá možnost přezkoumat napadené rozhodnutí i z jiných důvodů než z těch, které byly odvolatelem výslovně uplatněny, dle přesvědčení stěžovatelek jej však nelze v žádném případě vykládat tak, že by odvolacímu soudu umožňovalo se jejich argumentací vůbec nezabývat. Z těchto důvodů stěžovatelky navrhly, aby Ústavní soud usnesení krajského soudu č. j. 54 Co 13/2008 132 ze dne 25. 8. 2008 svým nálezem zrušil.
Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit.
Stěžovatelky spatřovaly porušení svých ústavně zaručených práv v tom, že se krajský soud jako soud odvolací, byť jejich odvolání vyhověl, nezabýval námitkou nedostatku jejich pasivní legitimace. Ústavní soud v této souvislosti v prvé řadě podotýká, že dle § 212a odst. 6 občanského soudního řádu lze usnesení, jímž nebylo rozhodnuto ve věci samé, přezkoumat jen z důvodů, které se týkají toho, co soud prvního stupně řešil ve výroku usnesení. Je tedy zřejmé, že krajský soud nemohl vzhledem k citovanému ustanovení a za okolností, kdy bylo odvoláním napadeno rozhodnutí o přerušení řízení, k námitkám stěžovatelek, směřujícím do merita věci, vůbec přihlížet (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 2 Cdon 970/96 ze dne 30. 6. 1999, publikován in Soudní judikatura, č. 10, ročník 1999, str. 390).
Nadto Ústavní soud konstatuje, že byť stěžovatelky z formálního hlediska vyčerpaly ve vztahu k napadenému usnesení všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně jejich práv poskytoval, otázka, o jejíž posouzení jim šlo především, tzn. zda jsou ve sporu pasivně legitimovány, bude předmětem dalšího řízení před okresním soudem. Zásah do jejich práv, který zjevně spatřovaly zejména v tom, že je vedeno řízení o žalobě, která by měla být pro nedostatek jejich pasivní legitimace zamítnuta, je tedy stále možno odstranit v rámci řízení před soudem nalézacím, případně před soudem odvolacím či dovolacím, eventuálně i v rámci následného řízení o ústavní stížnosti. Stěžovatelky tak z materiálního hlediska doposud nevyčerpaly veškeré možnosti nápravy tohoto (z jejich hlediska) protiprávního stavu, Ústavní soud proto posoudil jejich ústavní stížnost jako předčasnou a odmítl ji dle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 21. května 2009
Michaela Židlická soudce zpravodaj