Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje), soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatelky zahraniční právnické osoby Státní podnik "Dokument", sídlem Dovnar-Zapolskoho 8, Kyjev, Ukrajina, jednající v České republice prostřednictvím odštěpného závodu Státní podnik "Dokument", odštěpný závod, sídlem Michelská 1552/58, Praha 4 - Michle, zastoupené JUDr. et Mgr. Uljanou Bondarevskou Kurivčakovou, advokátkou, sídlem U Prašné brány 1079/3, Praha 1 - Staré Město, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. července 2025 č. j. 25 Co 229/2025-57, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Vasyla Cheshoka, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelka ústavní stížností napadá v záhlaví označené usnesení. Tvrdí, že jím byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
2. Stěžovatelka prostřednictvím odštěpného závodu v České republice zprostředkovává vydání osobních dokladů totožnosti pro občany Ukrajiny. Vedlejší účastník se u Obvodního soudu pro Prahu 1 domáhal, aby mu vydala cestovní pas státu Ukrajina. Stěžovatelka mu poté doklad vydala a vedlejší účastník vzal žalobu zpět. Obvodní soud usnesením ze dne 13. května 2025 č. j. 19 C 352/2024-38 pro zpětvzetí žaloby řízení zastavil, uložil stěžovatelce povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi náhradu nákladů řízení ve výši 9 150 Kč a rozhodl o vrácení části zaplaceného soudního poplatku. Pravomoc českých soudů o žalobě rozhodovat byla dána, zastavení procesně zavinila stěžovatelka, protože vedlejší účastník vzal žalobu pro její chování zpět.
3. K odvolání stěžovatelky proti nákladovému výroku Městský soud v Praze napadeným usnesením nákladový výrok změnil tak, že povinnost nahradit náklady řízení uložil vedlejšímu účastníkovi. Věc byla vyloučena z pravomoci českých soudů, řízení mělo být zastaveno pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení. Vedlejší účastník podáním žaloby k soudu bez pravomoci věc rozhodnout procesně zavinil zastavení řízení. Právo na náhradu nákladů řízení proto vzniklo stěžovatelce. Náklady stěžovatelky na zastoupení jsou však neúčelné a zastoupení advokátem je zneužitím procesního práva. Stěžovatelka by pro svou veřejnoprávní povahu měla být způsobilá odborně hájit své zájmy bez zastoupení advokátem. Vedlejšímu účastníkovi proto městský soud uložil povinnost nahradit stěžovatelce pouze 600 Kč. O nákladech odvolacího řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo.
4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti argumentuje, že svou činnost vykonává ve veřejném zájmu Ukrajiny podle jejího právního řádu, nepodléhá proto jurisdikci České republiky. Zastoupení advokátkou nebylo zneužitím práva nechat se zastoupit. Městským soudem citovaná judikatura je nepřiléhavá, protože se nevztahuje na cizí státy. Stěžovatelce nemusí být známy předpisy týkající se pravomoci českých soudů. Vedlejší účastník argumentoval spotřebitelským právem, což není běžná agenda stěžovatelky. Náklady na zastoupení advokátem proto byly náklady účelně vynaloženými. Závěrem stěžovatelka poukazuje na nejednotnost rozhodování městského soudu a odkazuje na rozhodnutí, kterými jí v obdobných věcech byla přiznána náhrada nákladů.
5. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je řádně zastoupena (§ 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu) a vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost je tedy přípustná.
6. Ústavní stížnost proti rozhodnutí o nákladech řízení je zpravidla zjevně neopodstatněná, neprovází-li danou věc takové mimořádné okolnosti, které ji činí z ústavněprávního hlediska dostatečně významnou. Ještě mimořádnější okolnosti, typicky v podobě významného přesahu vlastního zájmu stěžovatele, musí být dány ve věcech, kde sporná výše nákladů nepřevyšuje ani hranici bagatelnosti (srov. stanovisko ze dne 5. 3. 2025 sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24, bod 34). Stěžovatelka však nepředložila žádné argumenty, které by nasvědčovaly tomu, že jde o výjimečný případ. Namítá sice nejednotnost rozhodovací praxe, úkolem Ústavního soudu však není sjednocovat judikaturu obecných soudů.
7. Ústavní soud nezjistil žádné porušení stěžovatelčiných základních práv. Ústavní stížnost je návrhem zjevně neopodstatněným, Ústavní soud ji proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. října 2025
Zdeněk Kühn v. r.
předseda senátu