Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové asoudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky B. Š., právně zastoupené advokátem Mgr. Janem Kutějem, Preslova 1269/17, Praha 5, proti výroku I. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 16. 12. 2008 sp. zn. 12 C 102/2002 a výroku I. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 7. 2009 sp. zn. 54 Co 200/2009, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
Stěžovatelka spatřuje protiústavnost jen ve výši náhrad, jež má zaplatit žalovaným. Žalobkyně sama navrhovala v návrhu ze dne 22. 4. 2002 vypořádání ve výši 1.500.000,-Kč pro každého žalovaného. První znalecký posudek ocenil nemovitosti na 1.629.870,-Kč, což lze vzhledem k délce řízení (2 roky) považovat za přijatelné. Ne však druhý posudek k 24. 8. 2007 (bez zástav) ve výši 2.175.000,-Kč pro každého žalovaného a už vůbec ne třetí posudek k 26. 9. 2008, který je ve výši 2.400.000,-Kč pro každého žalovaného.
Žalobkyně upozorňovala v průběhu soudního řízení několikrátna průtahy. Škoda vznikla žalobkyni nejen přirozeným zvyšováním cen nemovitosti v návaznosti na průtahy řízení, ale i tím, že polovinu výnosů z domu odebírali stále žalovaní v důsledku nepřiměřené délky sporu i nepřiměřeně dlouho (tzn. nad 3 roky od podání žaloby). Stěžovatelka ve svém návrhu vypočetla dlouhým řízením vzniklou škodu a požaduje, aby jí obecné soudy snížily částku pro každého žalovaného na 1.129.870,-Kč. Stěžovatelka je toho názoru, že jednáním soudu byla poškozena vesvých právech, jež jsou jí zaručeny ať již Ústavou ČR nebo Listinou základních práv a svobod.
Ústavní soud v prvé řadě zdůrazňuje, že není součástí soustavy obecných soudů a zpravidla mu proto nepřísluší přezkoumávat zákonnost jejich rozhodnutí. Pouze bylo li takovým rozhodnutím zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele, je Ústavní soud povolán k jeho ochraně zasáhnout. Existenci takového zásahu však Ústavní soud neshledal.
Argumentace stěžovatelky je založena na tom, že díky průtahům v řízení jí vznikla škoda, kterou se snaží ve svém návrhu vyčíslit a o takto získanou částku požaduje snížit výši náhrad jednotlivým spoluvlastníkům. Stěžovatelka se v podstatěsnaží docílit toho, aby Ústavní soud vstoupil do skončeného soudního řízení jako další soudní instance a přezkoumal závěry obecných soudů, s nimiž se stěžovatelka neztotožňuje. Tato role však Ústavnímu soudu v zásadě nepřísluší.
Co se týče samotných průtahů v řízení, Ústavní soud konstatuje, že se touto částí argumentací stěžovatelky nezabýval, neboť jednak se jedná o soudní řízení skončené a jednak nebyly tvrzené průtahy objektivizovány soudním rozhodnutím.
Z výše uvedených důvodů neshledal Ústavní soud tvrzená pochybení obecných soudů zasahující do ústavně zaručených práv stěžovatelky, a proto ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 10. listopadu 2009
Vlasta Formánková, v. r. předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu