Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti P. C., právně zastoupeného advokátem Mgr. Milanem Milnerem, Václavské náměstí 794/38, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. 1. 2008 sp. zn. 13 C 163/2002 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2008 sp. zn. 13 Co 181/2008, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
Ústavní soud ve své ustálené judikatuře již mnohokrát vymezil rozsah svých pravomocí ve vztahu k obecné pravomoci soudů a konstatoval, že je vždy nutno vycházet z teze, podle níž není Ústavní soud součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu tedy vykonávat dohled či dozor nad rozhodovací činností obecných soudů a nelze jej tedy vnímat jako další odvolací orgán. Do pravomoci obecných soudů by byl Ústavní soud oprávněn zasáhnout jen v těch případech, kdyby jejich právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními.
Stran práva na spravedlivý proces dospěl Ústavní soud k závěru, že nelze se stěžovatelem souhlasit v tom smyslu, že nebylo respektováno jeho právo na spravedlivý proces. Řízení probíhalo před nezávislými a nestrannými soudy, které postupovaly podle procesních předpisů, do nichž se promítají principy obsažené v Ústavě i v hlavě páté Listiny. Postup obecných soudů v předmětné věci byl odůvodněn a jejich rozhodnutí odpovídají zjištěnému skutkovému ději. Z odůvodnění napadených rozhodnutí je zřejmé, že se soudy nesouhlasem stěžovatele se zastavením řízení zabývaly a při svém rozhodování a následném odůvodnění rozhodnutí jej vzaly v potaz.
Obvodní soud přitom vyšel z toho, že jestliže žalobkyně nehodlá rozporovat názor žalovaného, že žalovaný užívá předmětný byt po právu, pak na ní nelze požadovat, aby dále v pozici žalobkyně pokračovala ve sporu a plnila procesní povinnosti účastníka řízení. Odvolací soud pak dohledal ve věci další důvody, pro které nemůže soud rozhodnout o předmětu sporu, tj. o zrušení práva společného nájmu bytu rozvedených manželů. Dle náhledu Ústavního soudu lze považovat takto odůvodněný nesouhlas účastníka se zastavením řízení za ústavně konformní a v napadených rozhodnutích tak nelze dohledat zásah do jeho základních práv a svobod, neboť zastavením řízení nebude účastník nijak poškozen.
Z výše uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo než předmětnou ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 2. června 2009
Vlasta Formánková předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu