Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Milana Hulmáka a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti Šantovka Tower a. s., sídlem tř. Kosmonautů 1221/2a, Olomouc, zastoupené Mgr. Lenkou Novou, advokátkou, sídlem Václavské náměstí 813/57, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 15. srpna 2024 č. j. 1 As 146/2024-75, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Veřejného ochránce práv, Údolní 658/39, Brno, Magistrátu města Olomouc, sídlem Horní náměstí 583, Olomouc, Statutárního města Olomouc, sídlem Horní náměstí 583, Olomouc, obchodní společnosti Šantovka District s.
r. o., sídlem tř. Kosmonautů 1221/2a, Olomouc, obchodní společnosti CETIN a.s., sídlem Českomoravská 2510/19, Praha 9 - Libeň, Správy železnic, státní organizace, sídlem Dlážděná 1003/7, Praha 1 - Nové Město, a spolku Za krásnou Olomouc, z. s., sídlem Kosinova 874/7, Olomouc, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelka ústavní stížností požaduje zrušit usnesení, kterým Nejvyšší správní soud přiznal odkladný účinek kasační stížnosti veřejného ochránce práv. Stěžovatelka tvrdí, že usnesení porušilo její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 11 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí a připojených listin plyne následující. Stěžovatelka je stavebníkem, resp. developerem, který chce v Olomouci uskutečnit stavební záměr pod názvem Šantovka Tower. Součástí tohoto záměru je rovněž výšková budova, jež má dosahovat výšky cca 74,5 m. Právní předchůdkyně stěžovatelky získaly k jeho uskutečnění územní rozhodnutí od Magistrátu města Olomouc. Proti tomuto rozhodnutí podal veřejný ochránce práv žalobu k ochraně veřejného zájmu (§ 66 odst. 4 soudního řádu správního).
3. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci usnesením ze dne 20. 3. 2024 č. j. 65 A 18/2020-553 žalobu veřejného ochránce práv odmítl pro nedostatek aktivní žalobní legitimace. Veřejný ochránce práv podal proti tomuto usnesení kasační stížnost a současně požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud návrhu vyhověl. Úvodem připomněl, že územní rozhodnutí zpravidla nepůsobí nepoměrně větší újmu. Účastníci řízení mohou své námitky uplatnit v soudním řízení proti stavebnímu povolení.
Pokud však skutkové okolnosti odůvodňují vznik újmy, lze výjimečně přiznat odkladný účinek také proti územnímu rozhodnutí. V nynější kauze takové okolnosti nastaly. Jde o souhrn několika skutečností, je tu riziko systémové podjatosti správního orgánu, hrozba nevratného poškození mimořádně cenné památkové rezervace, hrozba narušení krajinného rázu lokality apod. Nutnost přiznat kasační stížnosti odkladný účinek dále umocňuje samotný rozsah sporného stavebního záměru a snížená účinnost žaloby ve veřejném zájmu a postavení veřejného ochránce práv v navazujících soudních řízeních a nemožnost napadnout územní rozhodnutí podle nového stavebního zákona.
4. Stěžovatelka nesouhlasí s přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti, podala proto ústavní stížnost. Nejvyšší správní soud podle stěžovatelky rozhodl překvapivě, neboť vyhověl návrhu ze zcela odlišných důvodů (jmenovitě systémové riziko podjatosti, postavení veřejného ochránce práv a rozsah a charakter stavebního záměru), než které veřejný ochránce uvedl. Soud nedbal principu kontradiktornosti, neboť stěžovatelka se k těmto důvodům nemohla vyjádřit. Pokud soud rozhoduje o návrhu na přiznání odkladného účinku, je návrhem včetně tam uvedené argumentace přísně vázán. Nejvyšší správní soud si nemůže za účastníka řízení domýšlet důvody, proč má přiznat odkladný účinek. Není tu ani žádný legitimní důvod přiznat kasační stížnosti odkladný účinek. Nelze přihlížet k riziku systémové podjatosti. Újma veřejného ochránce práv je mimořádně nepravděpodobná. Stěžovatelka je osobou soukromého práva, nelze jí klást k tíži pochybení orgánů veřejné moci. Výšková budova není rozsáhlou stavbou.
5. Ústavní stížnost byla podána včas. Byť stěžovatelka byla v předcházejícím řízení osobou zúčastněnou na řízení, je oprávněna podat ústavní stížnost [srov. např. nález ze dne 1. 6. 2021 sp. zn. III. ÚS 871/21
(N 109/106 SbNU 218), bod 13]. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Stěžovatelka je řádně zastoupena (§ 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Vyčerpala též všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona).
6. Ústavní stížnost je rovněž přípustná, byť nesměřuje proti konečnému rozhodnutí. Nyní napadené rozhodnutí je sice nemeritorním rozhodnutím, které ale může bezprostředně a citelně zasáhnout do základních práv a svobod a kterým se končí určitá uzavřená součást řízení. Za těchto podmínek Ústavní soud může takové rozhodnutí, byť výjimečně, přezkoumat [např. nález ze dne 31. 8. 2021 sp. zn. IV. ÚS 1230/21
(N 156/107 SbNU 305), bod 15].
7. Stěžovatelka správnímu soudu především vyčítá, že přiznal kasační stížnosti odkladný účinek z jiných důvodů, než sám veřejný ochránce práv přednesl. Stěžovatelka fakticky požaduje, aby soudy nepřihlížely k jiným argumentům, než k těm uvedeným v části podání nadepsané jako návrh na přiznání odkladného účinku. Takový postup správních soudů by byl ovšem přepjatě formalistický. Ústavní soud již v minulosti uzavřel, že se správní soudy nesmí otrocky držet textu odůvodnění samotného návrhu na přiznání odkladného účinku, pokud lze argumentaci na podporu jeho přiznání nalézt i v jiné části podání (zde kasační stížnosti). Soudy musí při posuzování zákonných náležitostí podání vycházet z jejich celého obsahu [takto nálezy ze dne 31. 8. 2021 sp. zn. IV. ÚS 1230/21
(N 156/107 SbNU 305), body 23 až 25, a ze dne 31. 10. 2023 sp. zn. IV. ÚS 1641/23 , body 18 až 21 a 26].
8. Nejvyšší správní soud tedy dokonce i dle judikatury Ústavního soudu měl přihlédnout k podání jako celku. V kasační stížnosti přitom veřejný ochránce práv na různých místech splnil svoji povinnost tvrdit a osvědčit újmu, která hrozí či vznikne v důsledku okamžitého výkonu napadeného usnesení a územního rozhodnutí. Jeho argumentace nestála na povšechných a obecných tvrzeních. Uvedl, že územní rozhodnutí již nabylo právní moci. Stěžovatelce tak nic nebránilo, aby si zažádala o stavební povolení.
Pokud by jej úspěšně získala, nové územní rozhodnutí se již nevydává, i když by správní soud zrušil původní územní rozhodnutí; stavba by tak dle veřejného ochránce nevratně zasáhla do právem chráněných hodnot. Veřejný ochránce práv rovněž uvedl, že výklad § 73 soudního řádu správního musí ctít a zachovat účinnou soudní ochranu. Veřejný ochránce práv tak konkretizoval, jaká újma hrozí, jak intenzivní bude a z jakých okolností taková újma vyplývá (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 14.
5. 2024, č. j. 8 Afs 73/2024-60, bod 8).
9. Ústavní soud nesdílí ani stěžovatelčinu kritiku, že úvahy o postavení veřejného ochránce práv ve správním soudnictví jsou bezvýznamné či nemají oporu v návrhu o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud je uvedl právě v souvislosti s potřebou zajistit účinnou soudní ochranu. Na těchto závěrech nic neústavního není.
10. Neobstojí ani námitka, že Nejvyšší správní soud porušil princip kontradiktornosti. Soud stěžovatelce zaslal kasační stížnost včetně návrhu na přiznání odkladného účinku a stěžovatelka se k návrhu dokonce vyjádřila [srov. body 11 až 14 napadeného usnesení; srov. naproti tomu situaci, kdy soud upřel stěžovateli možnost se vyjádřit k návrhu, např. nález ze dne 22. 7. 2019 sp. zn. II. ÚS 1839/19
(N 137/95 SbNU 171), body 15 až 17].
11. Ústavní soud nezjistil žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky. Odmítl proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 6. listopadu 2024
Josef Fiala v. r. předseda senátu