K otázce důvěry v údaje uvedené v obchodním rejstříku
Česká republika
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 30. ledna 1997 v senátě ve věci ústavní stížnosti nezletilé K. G. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 6. 1996, čj. 15 Co 614/95-10, za účasti Krajského soudu v Brně, zastoupeného předsedkyní senátu, jako účastníka řízení, t a k t o :
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 6. 1996, čj. 15 Co 614/95-10, se z r u š u j e . O d ů v o d n ě n í :
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému usnesení Krajského soudu v Brně, potvrzujícímu usnesení Městského soudu v Brně ze dne 27. 7. 1995, čj. 64 E 1534/95-5, jímž řízení bylo zastaveno, stěžovatelka poukazuje na to, že označení pasivně i aktivně legitimovaného účastníka řízení, resp. subjektu práv a povinností, se řídí, jde-li o subjekt zapsaný do obchodního rejstříku, údaji zapsanými do tohoto rejstříku. V projednávané věci stěžovatelka zcela spoléhala na správnost zápisu v obchodním rejstříku a v souladu s tímto zápisem označila odpůrce, později povinného, jinými slovy, jednala v důvěře ve správnost takového zápisu.
Stěžovatelka se tedy domáhala stanoveným postupem svého práva u soudu, ale uplatnění tohoto práva jí bylo odepřeno, přestože právě soud je povinen upozornit rejstříkový soud na vadu zápisu a tento soud je povinen právem vytýkanou vadu odstranit. Z povahy této vady vyplývá, že v projednávané věci šlo o vadu odstranitelnou, a to po případné změně údajů zapsaných v obchodním rejstříku. Protože tedy postupem soudu bylo stěžovatelce odepřeno právo na soudní ochranu zakotvené v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), stěžovatelka navrhuje, aby její ústavní stížnosti bylo vyhověno a napadené usnesení bylo zrušeno.
Krajský soud v Brně ve vyjádření předsedkyně senátu z 9. 12. 1996 poukázal na obsah odůvodnění napadeného usnesení, neboť i nadále považuje své závěry za správné. Ze spisu 64 E 1534/95 Městského soudu v Brně Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka podáním ze dne 3. 5. 1995 navrhla výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného, jenž byl označen jako firma D. se sídlem B., M.
18. Na základě výzvy soudu ze dne 18. 5. 1995 předložila stěžovatelka výpis z obchodního rejstříku, vedeného Okresním soudem Brno - venkov, v jehož oddíle A, číslo vložky 56, je jako obchodní jméno uvedeno D. se sídlem B., H.
85. Městský soud v Brně následně usnesením ze dne 27. 7. 1995, čj. 64 E 1534/95-5, podle ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř. řízení zastavil s odůvodněním, že v daném případě byl jako účastník řízení označen někdo, kdo nemá způsobilost být účastníkem řízení. Stěžovatelka označila totiž jako povinného firmu D., ačkoli podle ustanovení § 9 obchodního zákoníku je obchodním jménem fyzické osoby její jméno a příjmení. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Brně napadeným usnesením usnesení soudu prvého stupně potvrdil, když v odůvodnění svého rozhodnutí se v podstatě ztotožnil se závěry odvoláním napadeného usnesení. Podle ustanovení § 768 odst.
1 obchodního zákoníku se zápisy v podnikovém rejstříku vedeném podle dosavadních předpisů považují za zápisy v obchodním rejstříku podle tohoto zákona. V odst. 3 citovaného ustanovení se dále uvádí, že zápisy v podnikovém rejstříku, které neodpovídají ustanovením tohoto zákona, musí být uvedeny do souladu s tímto zákonem do jednoho roku od jeho účinnosti. Ustanovení § 27 odst. 2, poskytující ochranu tomu, kdo jedná v důvěře v zápis do obchodního rejstříku, vyjadřuje pak princip "materiální publicity", resp. veřejné důvěry (víry), jenž společně s principem "formální publicity", vyplývajícím z ustanovení § 200c o.
s. ř., se vztahuje nejen na účastníky řízení, ale i na rozhodující soudní orgán. Jestliže tedy stěžovatelka v projednávané věci ve svém návrhu uvedla jméno povinného tak, jak bylo uvedeno ve výpisu z obchodního rejstříku, a toto jméno již není v souladu s ustanovením § 9 odst. 1 obchodního zákoníku, měly obecné soudy dostát své povinnosti zakotvené v ustanovení § 32 obchodního zákoníku, tedy upozornit rejstříkový soud na neshodu mezi skutečným právním stavem a stavem zápisu v obchodním rejstříku, a teprve poté vyzvat stěžovatelku k odstranění vad návrhu ve smyslu ustanovení § 43 odst. 1 o.
s. ř. Protože obecné soudy takto nepostupovaly, odepřely tím stěžovatelce právo na soudní ochranu zakotvené v článku 36 odst. 1 Listiny. Ústavní soud proto z tohoto důvodu pro porušení citovaného článku ústavní stížnosti podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, vyhověl a napadené usnesení podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) citovaného zákona zrušil. P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 30. ledna 1997