Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně zpravodajky Michaely Židlické ve věci navrhovatelky MUDr. M. K. U., právně zastoupené advokátem JUDr. Alešem Uhlířem, K Hájku 122, Frýdek-Místek, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 12. 2011 sp. zn. 13 Co 470/2011 a výroku V. rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 6. 9. 2011 sp. zn. 0 Nc 372/2009, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
Ústavní soud opakovaně poukazuje na svoji konstantní judikaturu, podle které není součástí obecné soudní soustavy, a nepřísluší mu proto právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.
Z dosavadní judikatury Ústavního soudu vyplývá, že i otázka náhrady nákladů řízení může nabýt ústavněprávní dimenzi v případě extrémního vykročení z pravidel upravujících toto řízení, což může nastat v důsledku interpretace a aplikace příslušných ustanovení zákona, v nichž by byl obsažen prvek svévole. Dle náhledu Ústavního soudu však taková situace v předmětném případě nenastala. Z napadených usnesení obecných soudů je zřejmé, které skutkové okolnosti vzaly za podstatné, jak je hodnotily a k jakým právním závěrům dospěly.
Ve věci není podstatné, k návrhu koho byl vypracovaný znalecký posudek nařízen. Vedení soudního sporu je spojeno s rizikem vzniku nákladů, které hradí zpravidla ten účastník řízení, jenž nebyl ve věci úspěšný (srov. ustanovení § 148 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů), v tomto případě tedy matka. Dle náhledu Ústavního soudu odvolací soud své právní závěry stran nákladů řízení řádně odůvodnil. Namítá-li stěžovatelka, že obecné soudy při posuzování nákladů řízení nesprávně hodnotily její majetkovou situaci, tak i v případě, že by tato odpovídala stavu, který vylíčila stěžovatelka, nejedná se o natolik citelný zásah, jímž by bylo lze zasáhnout do jejich základních práv a svobod.
Závěrem lze snad jen apelovat na oba rodiče v tom smyslu, aby svá rodičovská práva a povinnosti realizovali prostou dohodou, neboť není v moci soudu, aby "úřední" úpravou byly zohledněny všechny aspekty vztahu mezi rodičem a dítětem. Tímto postupem nepochybně zajistí nejen lepší výchovné prostředí pro své dítě, ale současně se vyhnou i vzniku nákladů spojených s vedením soudního řízení.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavní soud neshledal, že by rozhodnutími obecných soudů došlo v daném případě k porušení ústavně zaručených lidských práv a svobod, a na základě toho mu nezbylo, než ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 2. dubna 2012
Vlasta Formánková, v. r. předsedkyně senátu Ústavního soudu