Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Veronikou Křesťanovou o ústavní stížnosti stěžovatelů Ing. Josefa Janů a Ireny Janů, proti 1) rozhodnutím Katastrálního úřadu ve Žďáru nad Sázavou, pracoviště v Bystřici nad Pernštejnem č. j. 3OR - 30/1999 ze dne 11. února 2000, č. j. 3OR - 30/1999/2 ze dne 12. července 2000, č. j. 3OR - 23/2000 ze dne 16. listopadu 2000, č. j. 3 OR - 30/1999, 3 OR - 28/2000 ze dne 21. listopadu 2000 a rozhodnutím Zeměměřičského a katastrálního inspektorátu v Brně sp. zn. O 18/161/2000 ze dne 25.
dubna 2000, sp. zn. O-27/100/2001 a O-68/100/2001 ze dne 6. dubna 2001, 2) údajům v katastru nemovitostí vztahujících se k usedlosti č. p. 31 v katastrálním území Domanín u Bystřice nad Pernštejnem, 3) usnesení Policie České republiky ve Žďáru nad Sázavou č. j. ORZR-420/KPV-OHK-2002 ze dne 4. září 2002, usnesení Policie České republiky v Bystřici nad Pernštejnem č. j. ORZR-124/BY-TČ-2002 ze dne 30. srpna 2002 a usnesení Okresního státního zastupitelství ve Žďáru nad Sázavou na ně navazující, 4) jinému zásahu spočívajícímu v zanedbání péče města Bystřice nad Pernštejnem o své pozemky a obecní komunikace a 5) rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j.
4 Ans 1/2006-74 ze dne 11. června 2007, usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 29 Ca 200/2001-22 ze dne 14. ledna 2002 a rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 30 Ca 244/2003-25 ze dne 30. června 2005, za účasti Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrálního pracoviště Bystřice nad Pernštejnem, Zeměměřičského a katastrálního inspektorátu v Brně, Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Vysočina, Územního odboru Žďár nad Sázavou, Okresního státního zastupitelství ve Žďáru nad Sázavou, města Bystřice nad Pernštejnem, Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky ("Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ("zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé domáhají, aby Ústavní soud prohlásil rozhodnutí označená v záhlaví pod bodem 1) za nezákonná a nicotná, aby Katastrálnímu úřadu pro Vysočinu, Katastrálnímu pracovišti Žďár nad Sázavou uložil povinnost "oddigitalizovat všechny nemovitosti původně patřící k usedlosti čp. 31 v k.ú. Domanín, znovu zavést stav podle dřívějšího pozemkového katastru a to ve lhůtě do 3 měsíců od doručení rozhodnutí ÚS a po té byl povinen provést novou obnovu katastrálního operátu zákonným způsobem a to za účasti notáře", a aby Policii České republiky, Krajskému ředitelství policie Vysočina, Územnímu odboru Žďár nad Sázavou a Okresnímu státnímu zastupitelství ve Žďáru nad Sázavou uložil povinnost doplnit odůvodnění v záhlaví označených rozhodnutí ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí Ústavního soudu.
Dále požadují, aby Město Bystřice nad Pernštejnem dodržovalo stavební zákon a staralo se o své nemovitosti a obecní komunikace a aby Ústavní soud uložil účastníkům řízení povinnost nahradit způsobenou újmu a poskytnout spravedlivé zadostiučinění a Finančnímu úřadu ve Žďáru nad Sázavou povinnost vrátit zaplacenou daň z prodeje nemovitosti. Ve vztahu k záhlaví označenému rozsudku Nejvyššího správního soudu stěžovatelé požadují, aby jej Ústavní soud označil za nezákonný a nepřezkoumatelný. Ve vztahu k označeným rozhodnutím Krajského soudu v Brně ("krajský soud") stěžovatelé neuvádí žádný konkrétní návrh nebo požadavek, pouze uvádí, že ústavní stížnost směřuje i proti nim.
Mají za to, že uvedenými rozhodnutími a postupy došlo k zásahu do jejich ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 1, čl. 3 odst. 3, čl. 6 odst. 1, čl. 10, čl. 11 odst. 1 a 3, čl. 23, čl. 36 odst. 2 a 3, čl. 37 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 6, 8, 12, 13, 14 a 17 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ("Úmluva") a čl. 1 a 41 Dodatkového protokolu k Úmluvě.
2. Stěžovatelé v ústavní stížnosti obsáhle popisují události související s obnovením katastrálního operátu a určení hranic a výměr parcel, které vykládají tak, že stát ve skutečnosti usiloval o rozvolnění vlastnictví v katastru nemovitostí a o rozkradení části pozemků a porostů na jejich zemědělské usedlosti. Vyjadřují podezření, že stát vytvořil zločineckou strukturu a uvedené státní orgány jsou nečinné, popř. postupují nezákonně.
3. Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda v předmětné věci jsou splněny procesní předpoklady pro řízení před Ústavním soudem stanovené zákonem o Ústavním soudu, a dospěl k závěru, že tomu tak není.
4. Pokud jde o napadená rozhodnutí Katastrálního úřadu ve Žďáru nad Sázavou, pracoviště v Bystřici nad Pernštejnem ("katastrální úřad"), Zeměměřičského a katastrálního inspektorátu v Brně a Nejvyššího správního soudu, Ústavní soud uvádí, že není příslušný k tomu, aby prohlašoval určitá rozhodnutí orgánů veřejné moci za nicotná či nezákonná, popř. aby danému orgánu veřejné moci uložil doplnit odůvodnění jeho rozhodnutí. Ve snaze vyhnout se přílišnému formalismu nicméně Ústavní soud posoudil tyto části ústavní stížnosti tak, že cílem stěžovatelů je dosáhnout zrušení uvedených rozhodnutí. Stejně si vyložil i záměr stěžovatelů ve vztahu k napadeným rozhodnutím krajského soudu, vůči kterým stěžovatelé neformulují žádný návrh. Ani tak ovšem nemohl přistoupit k meritornímu přezkoumání žádného z napadených rozhodnutí.
5. Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze totiž ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Tato lhůta je propadná; s jejím uplynutím právo k podání ústavní stížnosti zaniká a k jejímu prodloužení nemá Ústavní soud ani jiný orgán pravomoc.
6. Napadený rozsudek Nejvyššího správního soudu byl vydán dne 11. června 2007, ostatní napadená rozhodnutí jsou ještě staršího data. Není důvod předpokládat, že by doručení těchto rozhodnutí trvalo sedmnáct let, a ani stěžovatelé nic takového netvrdí. Včasnost podání ústavní stížnosti dovozují z § 75 odst. písm. b) zákona o Ústavním soudu, nicméně to na posuzovanou věc nedopadá, neboť o posledním opravném prostředku stěžovatelů (tj. o jejich kasační stížnosti proti napadenému rozsudku krajského soudu) rozhodl právě Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem před více než sedmnácti lety, takže je zjevné, že ve věci již nemůže docházet k žádným, natož značným průtahům, o nichž hovoří právě § 75 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu. Z údajů dostupných přes vyhledávač na webových stánkách Nejvyššího správního soudu (nssoud.cz) vyplývá, že rozsudek byl vypraven 29. června 2007 a zpřístupněn pak v databázi 7. dubna 2023.
7. Ústavní soud tedy ve vztahu k napadeným rozhodnutím konstatuje, že ústavní stížnost byla zjevně podána po uplynutí zákonné dvouměsíční lhůty. Ústavní soud ani nemůže zmeškání této lhůty prominout, tudíž nemá žádnou možnost k tomu, aby napadená rozhodnutí podrobil věcnému přezkumu z hlediska vytýkaných vad, jak se stěžovatelé domáhají.
8. Z ústavní stížnosti vyplývají důvodné pochybnosti, zda stěžovatelé vyčerpali všechny prostředky nápravy, které jim právní řád poskytuje. Ústavní soud však nepovažoval za potřebné se podrobně zabývat tím, zda je ústavní stížnost přípustná ve vztahu ke všem napadeným rozhodnutím, neboť toto posouzení by nijak neovlivnilo jeho konečné rozhodnutí o odmítnutí ústavní stížnosti z formálních důvodů.
9. Ústavní soud nemohl meritorně projednat ani ostatní návrhy stěžovatelů, neboť stěžovatelé se v nich domáhají něčeho, k čemu Ústavní soud není příslušný.
10. V případě, že Ústavní soud vyhoví ústavní stížnosti fyzické nebo právnické osoby podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, zruší napadené rozhodnutí orgánu veřejné moci nebo - jestliže porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody spočívalo v jiném zásahu orgánu veřejné moci, než je rozhodnutí - zakáže tomuto orgánu, aby v porušování práva a svobody pokračoval, a přikáže mu, aby, pokud je to možné, obnovil stav před porušením. Ústavní soud tedy nemá zmocnění ukládat orgánům veřejné moci povinnost provést určitou činnost, např. provést úpravy v katastru nemovitostí nebo vykonávat náležitou péči o svůj majetek nebo o obecní komunikace. Stejně tak Ústavní soud nedisponuje oprávněním přiznat stěžovateli náhradu způsobené újmy či vrácení zaplacené daně.
11. Ústavní soud závěrem dodává, že nepřehlédl, že stěžovatelé nejsou zastoupeni advokátem, jak to vyžaduje § 29 zákona o Ústavním soudu. Vzhledem k tomu, že žádná z částí jejich ústavní stížnosti by nebyla způsobilá k věcnému posouzení ani za předpokladu, že by ústavní stížnost byla sepsána kvalifikovaným způsobem advokátem (primárně kvůli časovému odstupu od vydání napadených rozhodnutí a pak i příslušnosti Ústavního soudu), považoval Ústavní soud za nadbytečné stěžovatele vyzývat k odstranění vad v podobě absence zastoupení advokátem.
12. Z důvodů shora uvedených Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl. V rozsahu, ve kterém byla napadena rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, krajského soudu, katastrálního úřadu a Zeměměřičského a katastrálního inspektorátu v Brně, ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem o Ústavním soudu. Ve zbytku odmítl ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu pro svou nepříslušnost.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně 29. října 2024
Veronika Křesťanová v. r. soudkyně zpravodajka