Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Jana Musila a soudkyně zpravodajky Michaely Židlické, ve věci ústavní stížnosti města Skuteč, Palackého 133, Skuteč, právně zastoupeného advokátem JUDr. Vlastislavem Peřinou, Resselovo náměstí 135, Chrudim, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, ze dne 25. 5. 2011 sp. zn. 18 Co 102/2011, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
Ústavní soud ve své judikatuře mnohokrát konstatoval, že postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí správních orgánů a posléze pak obecných soudů; z hlediska ústavněprávního může být posouzena pouze otázka, zda skutková zjištění mají dostatečnou a racionální základnu, zda právní závěry těchto orgánů veřejné moci nejsou s nimi v "extrémním nesouladu", a zda podaný výklad práva je i ústavně konformní, resp. není-li naopak zatížen "libovůlí".
Dle náhledu Ústavního soudu je v předmětném případě rozhodující posouzení otázky nabytí vlastnického práva ke sporným nemovitostem, přičemž má za to, že tímto se dostatečně zabýval nejen nalézací, ale též odvolací soud.
Ústavní soud ověřil, že odvolací soud v předmětné věci rozhodoval v souladu s principy hlavy páté Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a své rozhodnutí odůvodnil řádným, vyčerpávajícím a ústavně konformním způsobem v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny. Srozumitelně a logicky přitom uvedl, jakými úvahami se řídil a jaká ustanovení právních předpisů použil pro posouzení zjištěného skutkového stavu. Učiněné právní závěry jsou výsledkem aplikace a interpretace právních předpisů, jež jsou v mezích ústavnosti a evidentně nejsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními. Ústavní soud v této souvislosti nemůže než na závěry popsané v napadeném rozhodnutí plně odkázat. Okolnost, že se s nimi stěžovatel neztotožňuje, sama o sobě odůvodněnost ústavní stížnosti založit nemůže.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud konstatuje, že neshledal existenci zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele, proto mu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout pro zjevnou neopodstatněnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 5. října 2012
Vlasta Formánková, v. r. předsedkyně senátu Ústavního soudu