Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 23. ledna 2013 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného v právní věci stěžovatelky CG Holding, s. r. o., se sídlem Anny Letenské 7/34, Praha 2 - Vinohrady, zastoupené JUDr. Petrem Hromkem, advokátem se sídlem Vinohradská 30, Praha 2 - Vinohrady, o ústavní stížnosti proti výroku II. usnesení Městského soudu v Praze č. j. 9 A 144/2011-27 ze dne 21. 5. 2012, výroku II. usnesení Městského soudu v Praze č. j. 9 A 87/2011-38 ze dne 21. 5. 2012, výroku II. usnesení Městského soudu v Praze č. j. 9 A 90/2011-38 ze dne 21. 5. 2012, výroku II. usnesení Městského soudu v Praze č. j. 9 A 93/2011-28 ze dne 24. 5. 2012, výroku II. usnesení Městského soudu v Praze č. j. 9 A 94/2011-35 ze dne 24. 5. 2012 a výroku II. usnesení Městského soudu v Praze č. j. 8 A 37/2012-29 ze dne 28. 6. 2012, takto: Ústavní stížnost a návrhy s ní spojené se odmítají.
Odůvodnění:
Z obsahu ústavní stížnosti a z jejích příloh Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka se žalobami podanými u městského soudu, evidovanými pod sp. zn. 9 A 144/2011, 9 A 87/2011, 9 A 90/2011, 9 A 93/2011, 9 A 94/2011 a 8 A 37/2012, dožadovala, aby tento uložil Českému telekomunikačnímu úřadu (dále jen "vedlejší účastník") povinnost vydat rozhodnutí v řízení o rozkladu. Stěžovatelka následně vzala předmětné žaloby zpět s odůvodněním, že vedlejší účastník již ve věci rozhodl. Městský soud ve všech šesti případech řízení zastavil (výrok I.) a zavázal vedlejšího účastníka uhradit stěžovatelce na nákladech řízení částku 1.432,- Kč (výrok II.).
Stěžovatelka napadla nákladové výroky rozhodnutí městského soudu ústavní stížností, dále doplněnou přípisem ze dne 5. 12. 2012, v níž tvrdila rozpor těchto výroků s čl. 1, čl. 2 odst. 1 a 2, čl. 3 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 3 a čl. 95 Ústavy České republiky. Stěžovatelka měla za to, že byla protiprávně zkrácena ve svém nároku na náhradu nákladů řízení, neboť tato měla dle jejího názoru činit v každém řízení 9.640,- Kč namísto přiznaných 1.432,- Kč. Kromě zrušení napadených rozhodnutí stěžovatelka požádala, aby jí bylo vůči městskému soudu přiznáno právo na náhradu nákladů řízení před Ústavním soudem.
Ústavní soud podrobněji nerekapituloval stížnostní námitky, neboť tyto byly ve své podstatě totožné s těmi, s nimiž se Ústavní soud vypořádal v usnesení sp. zn. II. ÚS 2929/12 ze dne 10. 1. 2013, jakož i v usneseních sp. zn. II. ÚS 3698/11 ze dne 23. 8. 2012, sp. zn. III. ÚS 1889/12 ze dne 11. 9. 2012, sp. zn. II. ÚS 1888/12 ze dne 20. 9. 2012 a sp. zn. IV. ÚS 223/12 ze dne 1. 11. 2012 (všechna dostupná na http://nalus.usoud.cz), kterými byly předchozí ústavní stížnosti stěžovatelky odmítnuty jako zjevně neopodstatněné. Na právním názoru vyjádřeném v citovaných rozhodnutích neměl Ústavní soud důvod nic měnit, proto na jejich odůvodnění pro stručnost odkazuje.
Jelikož Ústavní soud ani v nyní projednávané věci nezjistil nic, co by svědčilo o existenci neoprávněného zásahu do stěžovatelčiných ústavně zaručených práv, nezbylo mu než její ústavní stížnost odmítnout dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Vzhledem k výsledku řízení nebylo možno vyhovět ani návrhu stěžovatelky na přiznání nákladů řízení (§ 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 23. ledna 2013
Michaela Židlická, v. r. předsedkyně senátu Ústavního soudu