Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti SVOBO MB stav, s.r.o., sídlem Fišerova 1614, Moravské Budějovice, zastoupené Mgr. Jaroslavem Mazůrkem, advokátem, sídlem Šmeralova 272/22, Praha 7 - Bubeneč, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. srpna 2025 č. j. 21 Afs 145/2025-14, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Odvolacího finančního ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí. Tvrdí, že jím Nejvyšší správní soud porušil její základní právo na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. Listiny základních práv a svobod.
2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiložených listin, stěžovatelka podala kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") ze dne 19. 6. 2025 č. j. 62 Af 29/2023-68. Vzhledem k tomu, že současně s podáním kasační stížnosti nezaplatila soudní poplatek, Nejvyšší správní soud ji vyzval usnesením ze dne 15. 7. 2025 č. j. 21 Afs 145/2025-6 ke splnění poplatkové povinnosti, a to ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení. Zároveň stěžovatelku poučil o následcích spojených s nevyhověním této výzvě.
3. Z napadeného rozhodnutí se dále podává, že výzva k zaplacení soudního poplatku byla doručena zástupci stěžovatelky prostřednictvím datové schránky dne 16. 7. 2025. Poslední den 15denní lhůty pro zaplacení soudního poplatku tak připadl na čtvrtek 31. 7. 2025. Stěžovatelka však do tohoto dne soudní poplatek nezaplatila. Nejvyšší správní soud proto řízení o kasační stížnosti zastavil.
4. Stěžovatelka namítá, že k opominutí zaplacení soudního poplatku došlo v důsledku duplicity řízení před krajským soudem, kterou označuje za umělou. Zdůrazňuje, že materiálně krajský soud řešil jeden spor související s přezkumem rozhodnutí vedlejšího účastníka. Uvádí, že tato duplicita se přenesla rovněž do řízení před Nejvyšším správním soudem, u nějž probíhala řízení o dvou kasačních stížnostech. Dále vysvětluje, že její právní zástupce obdržel od Nejvyššího správního soudu dvě identické výzvy k zaplacení soudního poplatku za kasační stížnosti. Tyto výzvy zástupce zaslal stěžovatelce. Upřesňuje, že administrativní pracovnice odpovědná za platby s ohledem na naprostou vizuální totožnost výzev (s výjimkou čísel jednacích) dospěla k závěru, že jde o totožnou výzvu zaslanou dvakrát. Stěžovatelka proto zaplatila jen jeden soudní poplatek podle jedné výzvy (tj. v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku krajského soudu ze dne 19. 6. 2025 č. j. 62 Af 58/2023-79).
5. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná.
6. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo zasahovat do jejich rozhodovací činnosti, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržování ústavnosti, tj. zda v řízeních nebyla dotčena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatelky a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy [srov. např. nález ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94
(N 5/3 SbNU 17)].
7. Stěžovatelka v ústavní stížnosti sama uvádí, že se s platbou soudního poplatku zpozdila, resp. že poplatek nezaplatila. Uznává tedy své pochybení, nicméně vysvětluje je tvrzenými "peripetiemi" spjatými s rozdělením věci do více řízení před krajským soudem. Ústavní soud dospěl k závěru, že Nejvyšší správní soud postupoval v mezích procesní úpravy, jestliže řízení o její kasační stížnosti zastavil. Důvody, kterými stěžovatelka nezaplacení soudního poplatku ospravedlňuje, nejsou relevantní. Jednoznačně z nich vyplývá, že k nezaplacení soudního poplatku došlo v důsledku administrativního pochybení na její straně, které se nyní stěžovatelka snaží přičíst předchozímu procesnímu postupu krajského soudu, což ovšem není přesvědčivé.
V nyní posuzované věci je podstatné, že krajský soud rozhodoval dvěma rozsudky, jimiž byla přezkoumávána dvě různá rozhodnutí vedlejšího účastníka. Z toho logicky vyplývá, že byly podány dvě kasační stížnosti, přičemž s každou z nich je spjata zákonná poplatková povinnost, jejíž nesplnění s sebou přináší nepříznivé následky, které jsou nicméně přípustným omezením základního práva na přístup k soudu.
8. Ústavní soud v této souvislosti připomíná základní pravidlo, podle něhož má účastník zaplatit soudní poplatek současně s poplatným úkonem - typicky s podáním žaloby, odvolání, nebo jako v nyní posuzované věci, kasační stížnosti. Již samotná povinnost soudů vyzvat poplatníka k úhradě splatného soudního poplatku je beneficiem, jelikož poplatková povinnost je jednoznačně určena zákonem a poplatníku v zásadě nic nebrání, aby ji řádně splnil již při podání poplatného úkonu [srov. nález ze dne 30. 3. 2021 sp. zn. Pl. ÚS 9/20
(N 65/105 SbNU 198; 193/2021 Sb.), bod 30].
9. Ústavní soud v minulosti mnohokrát zopakoval, že povinnost hradit soudní poplatky a dodržovat procesní lhůty je standardní podmínkou řádného vedení soudního řízení (např. usnesení ze dne 24. 5. 2016 sp. zn. I. ÚS 1286/16 nebo ze dne 17. 4. 2018 sp. zn. II. ÚS 438/18 ). V odkazovaném nálezu sp. zn. Pl. ÚS 9/20 navíc Ústavní soud považoval poskytnutí dostatečného prostoru pro splnění poplatkové povinnosti daným ustanovením za podstatný faktor (Ústavním soudem potvrzené) ústavní konformity postupu stanoveného § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.
10. Ústavní soud nezjistil žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky. Odmítl proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 29. října 2025
Zdeněk Kühn v. r. předseda senátu