Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce zpravodaje Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti M. H., zastoupené Mgr. Ladou Kosánovou, advokátkou, AK Na Dlouhé mezi 996/16, 149 00 Praha 4, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. 7. 2011 č. j. 74 EC 1962/2011-49 takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 20. 4. 2011 vydal nalézací soud elektronický platební rozkaz č. j. 74 EC 1962/2011-13, ve kterém uložil stěžovatelce, aby žalobci zaplatila částku 968,- Kč včetně příslušenství a dále náhradu nákladů řízení. Proti shora uvedenému platebnímu rozkazu podala stěžovatelka dne 11. 5. 2011 odpor. Dne 25. 7. 2011 nalézací soud rozhodl rozsudkem ve věci tak, že žalobě vyhověl a uložil stěžovatelce povinnost zaplatit žalobci částku 968,- Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Na uvedené rozhodnutí reagovala stěžovatelka podáním ze dne 11. 8. 2011 označeným jako "odvolání - přezkum formou autoremedury".
Na výzvu nalézacího soudu ze dne 19. 8. 2011 ohledně sdělení, zda-li předmětné "odvolání - přezkum formou autoremedury" považuje stěžovatelka rovněž za návrh na opravu odůvodnění rozhodnutí, již stěžovatelka neodpověděla a 6. 10. 2011 podala ústavní stížnost.
Stěžovatelka porušení shora uvedených práv spatřuje především ve skutečnosti, že nalézací soud v odůvodnění svého rozhodnutí nevycházel z obsahu spisu a rozhodl zcela nepředvídatelným způsobem. Dle stěžovatelky nalézací soud nepřihlédl k důkazům stěžovatelkou uplatněných, zejména k důkazům podporujícím použití ustanovení § 150 o. s. ř. a nevypořádal se též s námitkou promlčení, kterou stěžovatelka před vydáním rozhodnutí vznesla. Závěrem stěžovatelka spatřuje nedostatek řízení rovněž v nenařízení ústního jednání v předmětné věci.
Právo na spravedlivý proces zakládá obecně "právo na spravedlivé projednání" věci. Proto úkolem Ústavního soudu je především zkoumat, zda řízení jako celek je možno považovat za spravedlivé. Ústavní soud shledal, že nalézací soud při vyhotovení odůvodnění předmětného rozhodnutí skutečně pochybil, neboť obsah odůvodnění předmětného rozhodnutí částečně neodpovídá obsahu spisu. Z uvedeného však bez dalšího nevyplývá, že by toto pochybení muselo být napravováno zásahem Ústavního soudu. Kasace ve výroku nikoliv protiústavního rozsudku v tomto řízení vydaném odůvodněná toliko jeho nepřiléhavým, resp. chybným odůvodněním, postrádala by z hlediska ochrany práv stěžovatelce ústavně zaručených jakoukoliv právní funkci.
Námitce stěžovatelky vytýkající nenařízení soudního jednání nelze přisvědčit. V uvedeném případě sama stěžovatelka navrhla, aby soud rozhodl bez nařízení jednání pouze na základě listinných důkazů (č. l. 18). Postup nalézacího soudu byl v tomto případě nejen v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř, ale rovněž v souladu s čl. 38 odst. 2 Listiny.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 19. března 2012
Vlasta Formánková, v. r. předsedkyně senátu Ústavního soudu