Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Milana Hulmáka a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky Ivany Just a stěžovatele Jana Šulka, zastoupených JUDr. Jindřichem Zadinou, sídlem Sokolská 490/31, Praha 2 - Nové Město, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 22. srpna 2024 č. j. 72 EXE 693/2023-132, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníka řízení, a Společenství vlastníků X, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelé požadují ústavní stížností zrušit v záhlaví označené rozhodnutí. Tvrdí, že exekuční soud porušil jejich ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí a připojených listin plyne následující. Stěžovatelé uskutečnili v bytovém domě nástavbu, resp. zřídili dvě nové místnosti, které navazovaly na terasu. Učinili to však bez svolení stavebního úřadu, bez smlouvy a bez souhlasu společenství vlastníků jednotek. Nástavbou zasáhli do společných částí budovy, zejména střešního pláště. Vedlejší účastník proto stěžovatele zažaloval a uspěl. Podle pravomocného rozhodnutí soudu museli stěžovatelé nástavbu odstranit.
3. Stěžovatelé však dobrovolně nástavbu neodstranili, vedlejší účastník se proto musel obrátit na Exekutorský úřad Praha 9. Protože šlo o nepeněžitou povinnost, soudní exekutor vydal exekuční příkaz k provedení prací a výkonů, resp. k odstranění nástavby. Odstraňovací práce provedla obchodní společnost S3 - Servis, Statika, Stavby s.r.o., a to na náklady stěžovatelů. Soudní exekutor následně vydal příkazy k úhradě nákladů exekuce, které nesou stěžovatelé (§ 88 exekučního řádu). První příkaz se týkal prací provedených na přelomu května a června 2024 v celkové částce 467 tis. Kč. Druhý příkaz byl vydán pro práce provedené za celý červen 2024, a to ve výši 799 tis. Kč. Nynější ústavní stížnost se týká v pořadí druhého příkazu.
4. Stěžovatelé nesouhlasili s vyúčtováním odstraňovacích prací, podali proto námitky proti exekučnímu příkazu. Ty byly dvojího druhu: jednak zpochybňovaly provedení některých prací, jednak poukázaly na možné duplicitní vyúčtování. Obvodní soud pro Prahu 4 jim ale napadeným usnesením nevyhověl. Stěžovatelé neprokázali, že by společnost vyúčtované práce neprovedla. Ač předkládají fotografie, ty nezachycují průběh odstraňování nástavby. Není ani pravda, že stěžovatelé musí hradit dvakrát totéž. Obvodní soud zdůraznil, že množství uskutečněných prací se za jednotlivá období logicky liší. Nicméně jejich součet odpovídá výslednému množství uskutečněných prací.
5. Stěžovatelé v ústavní stížnosti uvádí, že pokud je řízení v exekučních věcech jednoinstanční, musí obecné soudy rozhodovat o námitkách pečlivě. Obvodní soud však jejich argumenty odbyl. Stěžovatelé předkládají výčet prací, které prý nebyly nikdy provedeny. Stěžovatelé dále namítají, že nedostali prostor reagovat na vyjádření společnosti. Podle nich je povinností obvodního soudu, aby zjistil skutkový stav věci (zde skutečné náklady na odstranění stavby). Pokud soud odkázal jen na odhad nákladů na odstranění nástavby, je to málo. Obvodní soud nezohlednil první exekuční příkaz, tím také pochybil. Stěžovatelé se ohradili, že byli ve věci liknaví a že nechali věc zajít až do exekuce. Stěžovatelé uvádí, že byli připraveni hradit náklady exekuce, ovšem jen za skutečně provedenou práci.
6. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Stěžovatelé jsou řádně zastoupeni (§ 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Vyčerpali též všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost je tedy přípustná.
7. Stejně jako u jiných nákladových věcí postupuje Ústavní soud také v tomto případě zdrženlivě [nález ze dne 1. 7. 2014 sp. zn. I. ÚS 1398/12
(N 133/74 SbNU 25), bod 14; v navazující judikatuře např. nález 25. 1. 2021 sp. zn. II. ÚS 3395/20
(N 15/104 SbNU 131), bod 17]. Nicméně také rozhodování o nákladech exekuce podléhá požadavkům spravedlivého řízení [usnesení ze dne 19. 7. 2016 sp. zn. IV. ÚS 2860/15
, bod 11]. Pokud se exekuční soud dopustí neústavního pochybení (svévole, hrubého porušení základních práv atd.), Ústavní soud zasáhne.
8. K žádnému takovému pochybení však v nynější věci nedošlo. Exekuční soud se podrobně vypořádal se všemi námitkami, neomezil se jen na nicneříkající argumentaci [srov. naopak věc řešenou nálezy ze dne 29. 4. 2010 sp. zn. II. ÚS 3288/09
(N 98/57 SbNU 283) nebo ze dne 18. 6. 2008 sp. zn. II. ÚS 2823/07
(N 110/49 SbNU 595)]. Exekuční soud stěžovatelům vysvětlil, proč nezohlednil první exekuční příkaz a proč vyúčtování provedených odstraňovacích prací není duplicitní (srov. bod 15 napadeného usnesení). Exekuční soud také zdůraznil, že stěžovatelé musí tvrdit a prokázat, že práce skutečně neproběhly, aby mohli uspět. To se jim nepodařilo, neboť předložili jen fotografie o stavu před a po odstranění nástavby, nikoli celý průběh odstranění nástavby.
9. Exekuční soud opřel své rozhodnutí o celou řadu skutečností, které měly oporu ve spise (soupis provedených prací, odhady nákladů odstranění stavby apod.). Stěžovatelé sice namítají, že takový skutkový stav je nedostatečný, ale blíže neuvádí proč. Ústavní soud se ale nezabývá skutkovým stavem, ledaže je v této otázce ve věci extrémní nesoulad mezi zjištěními obecného soudu a provedenými důkazy.
10. Stěžovatelé dále namítají porušení principu kontradiktornosti, neboť nedostali prostor reagovat na vyjádření společnosti. K tomu Ústavní soud uvádí, že právo na kontradiktornost řízení v sobě zahrnuje právo účastníků seznámit se se všemi důkazy nebo vyjádřeními předloženými s cílem ovlivnit rozhodnutí soudu a možnost zaujmout k nim stanovisko. Strany jakéhokoli sporu mají legitimní právo očekávat, že budou dotázány, zda si přejí vyjádřit se k určité listině. Výjimkou, kterou je třeba vykládat restriktivně, budou situace, kdy určité vyjádření je repetitorní povahy a soud své rozhodnutí o takto nepostoupené vyjádření neopřel (rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 2.
2. 2023 Janáček proti České republice, č. 9634/17, § 46 a § 51). O takovou výjimku jde i v nynější věci. Společnost se k námitkám stěžovatelů vyjádřila stručně a jen zopakovala, že práce skutečně proběhly a že je řádně zaznamenala do protokolu. Takové stanovisko nepřineslo do věci nic nového, natož něco, co by mohlo ovlivnit konečné rozhodnutí soudu.
11. Ústavní soud nezjistil žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatelů. Odmítl proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 4. prosince 2024
Josef Fiala v. r.
předseda senátu