Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Milana Hulmáka a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele P. Z., zastoupeného JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem, sídlem Symfonická 1496/9, Praha 5 - Stodůlky, proti sdělení Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 1. října 2024 č. j. 3 KZN 1027/2024-6, usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 ze dne 30. července 2024 č. j. 2 ZN 2070/2023-43 a usnesení Policie České republiky ze dne 18. května 2023 č. j. KRPA-409930-35/TČ-2022-001293, za účasti Městského státního zastupitelství v Praze, Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 a Policie České republiky, Obvodní ředitelství Policie Praha II, SKPV, odbor hospodářské kriminality - 3. oddělení, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel požaduje ústavní stížností zrušit v záhlaví označená rozhodnutí. Tvrdí, že orgány činné v trestním řízení nevyšetřovaly jeho věc dostatečně pečlivě. Tím prý porušily čl. 4 odst. 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí plyne následující. Stěžovatel chtěl postavit rodinný dům, obrátil se proto na obchodní společnost X. Ta se však v roce 2021 dostala do insolvence a insolvenční soud na její majetek prohlásil konkurs. Stěžovatel, ač zaplatil zálohu, se rodinného domu nedočkal a část zaplacené zálohy zpět nedostal. Stěžovatel se opakovaně obracel na orgány činné v trestním řízení, ať už sám nebo společně s dalšími poškozenými. Vždy neúspěšně, byť upozorňoval na podezření o spáchání různých majetkových trestných činů. Naposledy tak učinil v lednu 2023 v reakci na předchozí rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení. Díky němu stěžovatel zjistil, že jednatel společnosti vybral z jejích účtů celkem cca 14,6 mil. Kč. A právě toto jednání si podle stěžovatele zasluhuje pozornost orgánů činných v trestním řízení.
3. I tentokrát ale policejní orgán věc odložil. Než tak učinil, vyslechl nejen jednatele společnosti, ale také bývalé zaměstnance (stavbyvedoucí). Ti shodně uvedli, že existoval jednak hlavní účet, jednak podúčty k němu. K hlavnímu účtu měl přístup jen jednatel společnosti, k podúčtům pak jednotliví stavbyvedoucí. Všichni stavbyvedoucí měli rovněž k podúčtům zřízené platební karty, aby mohli sami nakupovat stavební materiály. Policejní orgán následně vyhodnotil pohyby na všech účtech za období 2016 až 2018, nezjistil však žádné podezřelé transakce (vybrané částky se od sebe nijak zvlášť nelišily).
Podle policejního orgánu nelze bez dalšího říci, že sporné platby byly použity k jinému než podnikatelskému účelu, tj. na úkor věřitelů. Navíc nynější věc již řeší civilní soudy (insolvenční správce vyvolal tzv. incidenční řízení). Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 5 se ztotožnilo se závěrem policejního orgánu. Nejinak rozhodlo Městské státní zastupitelství v Praze. Podle něj tu neexistuje důvodné podezření, že by jednatel společnosti hned od začátku jednal se záměrem poškodit své věřitele.
Výběr peněz souvisel výlučně s každodenní podnikatelskou činností. Navíc v incidenčním řízení civilní soud již pravomocně rozhodl: jednatel společnosti musí vydat 5,4 mil. Kč zpět do majetkové podstaty společnosti. Nástroji trestního práva nelze nahrazovat liknavost či nedůslednost jednotlivců.
4. Stěžovatel podal ústavní stížnost, v níž kritizuje orgány činné v trestním řízení ve vícero směrech. Předesílá, že je mu lhostejné, jak bude vyhodnoceno počínání podezřelých, zda "jako podvod nebo zpronevěra či jakkoli jinak". Stěžovatel chce, aby mohl v trestním řízení vystupovat jako poškozený a uplatnit svůj adhézní nárok. Je přesvědčen, že se stal obětí promyšleného podvodu; vše bylo naplánované s cílem vyvést vysoké částky peněz. Stěžovatel se pak pře o každé slovo vyřčené v napadených rozhodnutí a nabízí vlastní pohled na věc. Nesouhlasí též, že jím citovaný nález Ústavního soudu [ze dne 26. 11. 2021 sp. zn. II. ÚS 1886/2021
(N 205/109 SbNU 207)] na jeho věc nedopadá. Orgány činné v trestním řízení postupovaly pomalu. Civilní řízení je neefektivní, jednatel společnost stále nevydal do majetkové podstaty 5,4 mil. Kč. Orgány činné v trestním řízení nevzaly v potaz jiné podezřelé. Závěrem stěžovatel cituje Bibli (Izajáš 5:20).
5. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Stěžovatel je řádně zastoupen (§ 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Vyčerpal též všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost je tedy přípustná.
6. Hned na úvod musí Ústavní soud vyvrátit stěžovatelovu mylnou ideu, která se prolíná celou ústavní stížností. Stěžovatel totiž naznačuje, že trestní řízení je jakýmsi alternativním fórem pro řešení soukromoprávních nároků. Tak tomu ale není. Trestní právo neslouží k řešení soukromoprávních sporů. Jeho smyslem a účelem je objasňovat trestné činy a potrestat jejich pachatele [takto důrazně např. nález ze dne 29. 3. 2023 sp. zn. IV. ÚS 3470/22
, body 47 a 48 včetně tam uvedené judikatury]. V nynější věci probíhá insolvenční řízení, kam stěžovatel mohl své pohledávky přihlásit. Pokud tak neučinil, nemůže to omlouvat neefektivností civilního řízení.
7. Stěžovatelem odkazovaný nález
II. ÚS 1886/2021
skutečně na jeho případ nedopadá. V něm šlo o porušení práva na život, v případě stěžovatele jde nanejvýš o porušení práva vlastnit majetek. Ústavní soud tím jistě nechce snižovat význam stěžovatelova ústavně zaručeného práva. Ovšem již Evropský soud pro lidská práva připustil, že zájem na účinném vyšetřování u méně závažných trestných činů, jako například u majetkových trestných činů, je méně naléhavý, než je tomu u trestných činů proti životu nebo zdraví. U majetkových trestných činů by muselo dojít ke skutečně výjimečnému selhání státu, aby zapříčinilo porušení práva na účinné vyšetřování (rozsudek ze dne 14. 10. 2008 Blumberga proti Lotyšsku, č. 70930/01, § 67).
8. Nic takového se nyní nestalo. Orgány činné v trestním řízení věnovaly této věci dostatečnou pozornost, vypořádaly se se všemi podstatnými námitkami, řádně odůvodnily svůj postup, výklad zákona a závěr o odložení věci. Také řádně odůvodnily, proč se jim nepodařilo zajistit další důkazy a proč nevyvinuly další úsilí k jejich získání (k tomu srov. nedávno nález ze dne 10. 4. 2024 sp. zn. I. ÚS 1958/23
, body 24, 32 a 33).
9. Ústavní soud k námitce stěžovatele uznává, že zaslání usnesení policejního orgánu o více než jeden rok později nedůvodně protahuje vyřízení věci. Toto pochybení však městské státní zastupitelství policejnímu orgánu vytklo. Ne každé porušení práva na přiměřenou délku řízení vyžaduje kasační zásah Ústavního soudu [přiměřeně nález ze dne 12. 7. 2006 sp. zn. IV. ÚS 208/04
(N 133/42 SbNU 65)].
10. Ústavní soud nezjistil žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatele. Odmítl proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 4. prosince 2024
Josef Fiala v. r.
předseda senátu