Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelů Jaroslava Vaníčka a Markéty Vaníčkové, zastoupených Mgr. Milenou Modrou Kuttovou, LL.M., advokátkou, sídlem Škroupova 638/2, Plzeň, proti výroku I usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 23. července 2025 č. j. 11 Co 186/2025-116, za účasti Krajského soudu v Plzni, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelé uzavřeli v únoru 2025 s obchodní společností AZRK reality, s.r.o. (v řízení před obecnými soudy vystupuje jako žalovaná) smlouvu o obstarání příležitosti uzavřít kupní smlouvu se zájemcem o koupi nemovitosti vlastněné stěžovateli. Později se ale stěžovatelé dozvěděli, že podle centrální evidence exekucí je proti prokuristovi a též proti jediné společnici a jednatelce žalované vedeno několik exekučních řízení. Žalovaná se tak pro ně stala nedůvěryhodná a stěžovatelé od uzavřené smlouvy odstoupili. I přesto však žalovaná nadále nabízela nemovitost k prodeji. Proto se stěžovatelé na počátku června 2025 žalobou podanou k Okresnímu soudu Plzeň-sever domáhali, aby soud uložil žalované povinnost zdržet se dalšího inzerování nemovitosti.
2. Uložení této povinnosti se domáhali i návrhem na vydání předběžného opatření ze dne 5. 6. 2025, tentýž den odeslali na bankovní účet soudu i jistotu ve výši 10 000 Kč. O týden později (12. 6. 2025) okresní soud usnesením nařídil předběžné opatření (výrok I) a uložil stěžovatelům zaplatit soudní poplatek (výrok II). Dospěl k závěru, že všechny podmínky pro nařízení předběžného opatření jsou splněny, včetně složení jistoty.
3. Proti tomuto usnesení podala žalovaná odvolání. Krajský soud v Plzni usnesením změnil výrok I usnesení okresního soudu tak, že se návrh stěžovatelů na nařízení předběžného opatření odmítá (napadený výrok I). Důvodem bylo, že soud může nařídit předběžné opatření, pouze pokud navrhovatel nejpozději ve stejný den, kdy návrh podal, složí jistotu ve výši 10 000 Kč (§ 75b odst. 1 občanského soudního řádu). Jistota ale byla připsána na účet okresního soudu až den po podání návrhu na vydání předběžného opatření (6. 6. 2025), tedy opožděně. Dále krajský soud výrokem II odmítl odvolání vedlejší účastnice proti výroku II usnesení okresního soudu, protože tento výrok neukládá vedlejší účastnici žádnou povinnost ani není v její neprospěch.
4. Ještě před vydáním napadeného rozhodnutí vzali stěžovatelé nejprve dne 26. 6. 2025 zpět žalobu a později dne 31. 7. 2025 v průběhu odvolacího řízení i návrh na vydání předběžného opatření. Důvodem bylo, že poté, co okresní soud vyhověl návrhu na vydání předběžného opatření, přestala žalovaná nemovitost inzerovat. Žalovaná však se zpětvzetím návrhu na vydání předběžného opatření ani se zpětvzetím žaloby nesouhlasila, neboť chtěla, aby bylo usnesení okresního soudu v odvolacím řízení přezkoumáno. Pro tento nesouhlas se zpětvzetím okresní soud usnesením rozhodl, že zpětvzetí návrhu na vydání předběžného opatření není účinné.
5. Dne 19. 9. 2025 okresní soud celé řízení zastavil, protože stěžovatelé nezaplatili soudní poplatek za podání žaloby. Jelikož zavinili zastavení řízení, uložil jim povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 16 246 Kč. Současně okresní soud stěžovatelům vrátil jistotu složenou při podání návrhu na vydání předběžného opatření ve výši 10 000 Kč a uložil jim povinnost zaplatit soudní poplatek za návrh na vydání předběžného opatření ve výši 1 000 Kč.
6. Stěžovatelé v ústavní stížnosti kritizují, že jistotu 10 000 Kč odeslali na bankovní účet okresního soudu již 5. 6. 2025 současně s podáním návrhu na vydání předběžného opatření. Nelze jim klást k tíži způsob fungování mezibankovního platebního systému, kvůli kterému byla jistota připsána na účet soudu až o den později. Když okresní soud 12. 6. 2025 rozhodoval o návrhu na vydání předběžného opatření, bylo jisté, že stěžovatelé jistotu složili.
7. Ústavní soud si vyžádal části soudního spisu a vyzval krajský soud a žalovanou (coby v úvahu připadající vedlejší účastnici řízení), aby se vyjádřily k ústavní stížnosti.
8. Krajský soud ve vyjádření upozornil, že je na stěžovatelce, aby zajistila včasné zaplacení jistoty. Podle zákona nestačí, pokud navrhovatel v den podání návrhu na vydání předběžného opatření předá jistotu třetí osobě (tj. nyní bance), jistota musí být složena nejpozději v den podání návrhu na účtu soudu. Krajský soud upozornil, že stěžovatelé vzali žalobu zpět s odůvodněním, že žalovaná odstranila inzerci nemovitosti poté, co okresní soud vydal předběžné opatření.
9. Žalovaná se k ústavní stížnosti nevyjádřila, proto se má v souladu s poučením za to, že se postavení vedlejší účastnice vzdala.
10. Vyjádření krajského soudu zaslal Ústavní soud na vědomí a k případné replice stěžovatelům, zároveň se jich dotázal, proč za shora popsané procesní situace podávají proti usnesení krajského soudu ústavní stížnost. Stěžovatelé odpověděli, že návrh na vydání předběžného opatření vzali zpět pouze proto, že poté, co okresní soud tomuto návrhu vyhověl, žalovaná inzerci dobrovolně odstranila. Žalovaná však se zpětvzetím návrhu na vydání předběžného opatření nesouhlasila, proto okresní soud usnesením ze dne 11.
8. 2025 rozhodl, že zpětvzetí není účinné. Jelikož žalovaná odstranila inzerci nemovitosti, vzali stěžovatelé zpět i žalobu samotnou. Obě zpětvzetí tak svým chováním způsobila žalovaná a stěžovatelům by tedy měla náležet náhrada nákladů řízení. Okresní soud nicméně po zastavení řízení nesprávně uložil stěžovatelům povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení. V odůvodnění akcentoval, že návrh na vydání předběžného opatření byl nakonec odmítnut pro opožděné složení jistoty. Napadené usnesení krajského soudu se tak v konečném důsledku promítá do rozhodnutí o náhradě nákladů řízení a zasahuje do majetkové sféry stěžovatelů.
11. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
12. Ústavní soud není povolán k ochraně ústavně zaručených práv, pokud zásah do těchto práv odezněl nebo byl vyřešen jinou cestou, a proto již nemá smysl v řízení pokračovat. Takový stav Ústavní soud označil jako mootness (viz např. usnesení ze dne 25. 11. 1998 sp. zn. II. ÚS 413/97
nebo usnesení ze dne 9. 8. 2018
sp. zn. II. ÚS 2876/16
, bod 8). Přesně taková situace nastala v nynější věci.
13. Žalobou i návrhem na vydání předběžného opatření se stěžovatelé domáhali toho, aby žalovaná odstranila inzerci nemovitosti; to žalovaná učinila v červnu 2025 poté, co jí to okresní soud nařídil předběžným opatřením. Přezkum napadeného rozhodnutí krajského soudu Ústavním soudem by tak nadále nijak nechránil ústavně zaručená práva stěžovatelů, důvod poskytnout tuto ochranu již totiž pominul.
14. Ústavní soud nesouzní se stěžovateli, že by napadené usnesení aktuálně zasahovalo do jejich práv tím, že z něj okresní soud vyvodil povinnost stěžovatelů zaplatit žalované náhradu nákladů řízení. Předně okresní soud uložil stěžovatelům povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení proto, že zastavení řízení zavinili nezaplacením soudního poplatku za podání žaloby (viz bod 2 usnesení okresního soudu o zastavení řízení), důvodem nebylo odmítnutí návrhu na vydání předběžného opatření krajským soudem, jak tvrdí stěžovatelé. Toto odmítnutí bylo důvodem pouze pro vrácení složené jistoty stěžovatelům (viz body 6 až 8 tamtéž). Nadto třeba dodat, že stěžovatelé mohou napadnout ústavnost závěrů rozhodnutí o náhradě nákladů řízení samostatnou ústavní stížností, samozřejmě ovšem s vědomím, že Ústavní soud zde zasahuje jen velmi výjimečně (viz stanovisko pléna ze dne 5. 3. 2025 sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24, bod 34 a bod 11).
15. Ústavní soud proto odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 14. ledna 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r.
předsedkyně senátu