Nepřezkoumatelnost rozsudku, která představuje porušení ústavně zaručeného práva na soudní ochranu
Česká republika
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem republiky
Ústavní soud
rozhodl dne 12. října 1998 ve věci ústavní
stížnosti J. M., zastoupeného JUDr. J. L., advokátkou AK, proti
rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 24. 9. 1997, čj. 8
C 93/97-22, a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. 4. 1998,
čj. 29 Co 65/98-49, za účasti 1) Okresního soudu v Příbrami, 2)
Krajského soudu v Praze, jako účastníků řízení a vedlejšího
účastníka B. O., zastoupeného JUDr. I. K., advokátem AK, za
souhlasu účastníků bez ústního jednání,
takto:
Rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 24. 9. 1997, čj.
8 C 93/97-22, a rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 4.
1998, čj. 29 Co 65/98-49, se zrušují.
Odůvodnění.
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným
rozhodnutím obecných soudů stěžovatel mimo jiné uvádí, že v řízení
před nimi nebyla kupř. vůbec zjišťována existence kupní smlouvy
týkající se modřínové kulatiny v hodnotě Kč 50 000,--. Odůvodnění
napadených rozsudků, zejména odvolacího soudu, zcela postrádají
náležitosti uvedené v ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř. a některé
právní závěry jsou dokonce v rozporu s aplikovaným platným hmotným
právem, zatímco v některých bodech právní hodnocení zcela chybí.
V řízení před obecnými soudy došlo tedy k porušení stěžovatelových
ústavně zaručených práv zakotvených v článku 6 odst. 1 Úmluvy
o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"),
článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen
"Listina") a článku 90 Ústavy ČR, a z těchto důvodů domáhá se
proto stěžovatel zrušení napadených rozsudků.
Krajský soud v Praze se v určené lhůtě k ústavní stížnosti
nevyjádřil.
Okresní soud v Příbrami ve svém vyjádření ze dne 10. 9. 1998
uvedl, že se k ústavní stížnosti nemíní vyjadřovat. Vedlejší
účastník B. O. uvedl ve svém vyjádření ze dne 22. 9. 1998 mimo
jiné to, že stěžovatel i v ústavní stížnosti se toliko brání
povinnosti splnit závazek, jenž mu byl obecnými soudy pravomocně
uložen. Ústavní stížnost je podle jeho názoru koncipována zcela
vágně a lze konstatovat, že Ústavní soud toliko zatěžuje.
Z uvedených důvodů navrhuje proto její odmítnutí.
Z obsahu spisu 8 C 93/97 Okresního soudu v Příbrami Ústavní
soud zjistil, že vedlejší účastník pod bodem III žaloby uvedl
následující: "Dále jsem s odpůrcem realizoval druhý obchodní
případ, který těsně koresponduje a jednalo se o dodávku
modřínového dřeva, taktéž kulatiny a odpůrce mi měl zálohově
uhradit částku 50 000,-- Kč. Jedná se o daňový doklad č. 951028,
který byl vystaven 2. 10. 1995 a splatnost byla dne 20. 10. 1995.
Odpůrce mi doposud ani tuto částku neuhradil." Slyšen jako
účastník před Okresním soudem v Příbrami, vedlejší účastník
k tomuto bodu neuvedl nic bližšího a ostatně soudem nebyl v tomto
směru ani dotázán. Při jednání dne 24. 9. 1997 okresní soud pouze
konstatoval obsah zmíněné faktury, stejně jako nákladního listu,
aniž by se však tímto obsahem v napadeném rozhodnutí vůbec zabýval
a aniž by si vůbec položil otázku, zda výše údajné zálohy
koresponduje s množstvím údajně dodané modřínové kulatiny, jinými
slovy, proč je žalována pouze záloha, nikoli celá částka, za
dodání tohoto druhu dřeva. Krajský soud v Praze, ačkoli stěžovatel
v odvolání namítl, že ohledně částky Kč 50 000,-- je napadený
rozsudek bez jakékoli skutkové a právní opory, ve svém rozhodnutí
v podstatě pouze převzal závěry soudu prvého stupně, když
přezkoumával, jak výslovně konstatuje, důkazy o tom, kdo prodal
žalovanému oněch 104,73 m3 smrkové kulatiny, kdo mu dodal 80 m3
modřínové kulatiny na základě zálohy ve výši Kč 50 000,--, aby
posléze s tím rozporuplně a nepřezkoumatelně uvedl, že stěžovatel
tuto zálohu dosud neuhradil. Jinými slovy, krajský soud si položil
otázku průkaznosti dodávky 80 m3 modřínové kulatiny na základě
zálohy ve výši Kč 50 000,--, na druhé straně však tuto částku
neuvažuje jako uhrazenou zálohu, ale jako dluh. Tvrdí-li
stěžovatel v ústavní stížnosti, že napadená rozhodnutí obecných
soudů jsou v příkrém rozporu s ustanovením § 157 odst. 2 o. s. ř.,
potom nelze než tomuto jeho názoru v uvedeném bodu přisvědčit,
neboť rozhodnutí obecných soudů zde postrádají údaj o tom, o které
důkazy opřely svá skutková zjištění, a jsou proto v tomto směru
i nepřezkoumatelná. Stav, kdy rozsudek postrádá náležitosti
uvedené v § 157 odst. 2 o. s. ř. a ve svých důsledcích vede
k tomu, že se stává nepřezkoumatelným, může představovat,
a zpravidla také představuje, porušení ústavně zaručeného práva na
soudní ochranu uvedeného v článku 36 odst. 1 Listiny. K ostatním
stěžovatelovým výtkám, týkajícím se hodnocení důkazů, nezaujal
Ústavní soud stanovisko nejen vzhledem k ústavnímu principu
nezávislosti soudu (čl. 82 Ústavy ČR) a z něj vyplývající zásady
volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.), ale také z toho důvodu,
že teprve objasněním otázky dodávky modřínové kulatiny v hodnotě
Kč 50 000,-- bude rozšířen potřebný prostor pro hodnocení všech
důkazů v jejich vzájemné souvislosti, a to i ve směru
stěžovatelova tvrzení, že kulatina byla expedována ing. P.,
podepsaným i na dodacích listech, tedy osobou odlišnou od
vedlejšího účastníka.
Ústavní soud proto z uvedených důvodů ústavní stížnosti podle
ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.,
o Ústavním soudu, pro porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy, čl. 36 odst.
1 Listiny a čl. 90 Ústavy ČR vyhověl a napadená rozhodnutí podle
ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) citovaného zákona zrušil.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 12. října 1998