Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy, soudce Josefa Baxy (soudce zpravodaje) a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. Petry Langerové, Ph.D., LL. M., advokátky, sídlem Schweitzerova 116/28, Olomouc, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. října 2023 č. j. 1 To 79/2023-844 a usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 24. července 2023 č. j 28 T 7/2021-831, za účasti Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci, jako účastníků řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a Krajského státního zastupitelství v Ostravě - pobočky v Olomouci, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jejích práv zakotvených v čl. 1 odst. 1, čl. 2 odst. 3 a 4 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), podle čl. 2 odst. 2 a 3, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), podle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a podle čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatelka vystupovala jako zmocněnkyně poškozené v trestní věci. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci (dále jen "krajský soud") ze dne 3. 5. 2022 č. j. 28 T 7/2021-688, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci (dále jen "vrchní soud") ze dne 20. 4. 2023 sp. zn. 1 To 54/2022 byli obžalovaní pravomocně odsouzeni a byla jim uložena povinnost společně a nerozdílně nahradit poškozené nemajetkovou újmu ve výši 250 000 Kč. Podle § 229 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád) byla poškozená odkázána se zbytkem uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Krajský soud následně napadeným usnesením přiznal stěžovatelce náklady potřebné k účelnému uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy, přičemž od vznesení nároku krajský soud vyšel z tarifní hodnoty 50 000 Kč. Tuto tarifní hodnotu dovodil tak, že u peněžitých náhrad za způsobenou újmu na přirozených právech člověka nebo na osobnostních právech je při určení tarifní hodnoty pro stanovení výše mimosmluvní odměny zmocněnce třeba vedle § 10 odst. 5 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), aplikovat také § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, který určuje tarifní hodnotu v částce 50 000 Kč ve věcech osobnostních práv, v nichž je navrhována náhrada nemajetkové újmy.
4. Proti usnesení krajského soudu podala stěžovatelka stížnost, kterou vrchní soud napadeným usnesením zamítl. Právní názor, že při rozhodování o výši odměny za jeden úkon právní služby vykonaný zmocněncem poškozeného v trestním řízení lze postupovat podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu vyplývá z usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 2. 2023 sp. zn. I. ÚS 198/23 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz). Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2021 sp. zn. 25 Cdo 3771/2020 se postup podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu při výpočtu odměny zvoleného zmocněnce uplatní v civilním řízení, které je vedeno o nárocích vyplývajících z náhrady nemajetkové újmy na zdraví podle § 2958 a § 2959 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
5. Tyto závěry lze užít i při jiných nárocích uplatňovaných podle občanského zákoníku, včetně újmy ze zasažení do osobnostních práv. Stěžovatelkou požadovaná výše odměny 9 300 Kč za jeden úkon právní služby je nepoměrná k výši odměny ustanoveného obhájce. Ta v daném trestním řízení podle § 10 odst. 3 písm. d), § 7 bod 5 advokátního tarifu činila částku 3 100 Kč za jeden úkon právní služby. Nelze přehlížet vzájemnou vyváženost odměn zmocněnců poškozených a obhájců obžalovaných, kteří poskytují právní služby v téže trestní věci. Jejich postavení je sice rozdílné, ale jejich odměna nemůže vykazovat takové odlišnosti, ke kterým by při akceptování částky požadované stěžovatelkou za jeden úkon právní služby došlo.
6. Stěžovatelka namítá, že obecné soudy dostatečně neodůvodnily snížení výše odměny. Vrchní soud stroze konstatoval neúčelnost, neadekvátnost a přemrštěnost vyčíslené odměny stěžovatelky ve srovnání s odměnou obhájce v dané věci zejména s odkazem na účelné nakládání s veřejnými prostředky. Obecným soudům ale nepřísluší vést úvahy o účelnosti nakládání s veřejnými prostředky. Ustanovení § 10 odst. 5 věta druhá advokátního tarifu stanoví jednoznačný postup pro výpočet odměny. Pokud by zákonodárce měl v úmyslu odměny zmocněnců omezit, učinil by tak. Stěžovatelka poukazuje na nález (pozn. správně usnesení) Ústavního soudu ze dne 13. 6. 2013 sp. zn. II. ÚS 2258/10 a usnesení ze dne 12. 2. 2013 sp. zn. IV. ÚS 4913/12 , ve kterých Ústavní soud shledal § 10 odst. 5 advokátního tarifu ústavně konformní, k tomu odkazuje i na nález ze dne 9. 3. 2017 sp. zn. IV. ÚS 2880/16 (N 42/84 SbNU 485).
7. Stěžovatelka dále polemizuje s usnesením Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 198/23 , podle něhož by se mělo postupovat v souladu s usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3771/2020. K tomu uvádí, že usnesení Ústavního soudu nejsou závazná. Podle stěžovatelky § 10 odst. 5 advokátního tarifu nevykazuje žádnou mezeru v právu, kterou by bylo zapotřebí vyplnit cestou analogie. Stejně tak není správné a je v rozporu s předvídatelností soudního rozhodování, že obecné soudy vyložily právní normu navzdory jejímu "legislativnímu znění". Jediným možným důvodem, pro který lze snížit odměnu zmocněnce, je hledisko účelnosti vynaložených nákladů. Obecné soudy se rozhodly nenásledovat a nerespektovat pravidlo výpočtu odměny zmocněnkyně tak, jak jej zákonodárce nastavil, přestože jsou tímto pravidlem vázány a zároveň nedospěly k závěru, že § 10 odst. 5 advokátního tarifu není v souladu se zákonem nebo s přímo použitelným ustanovením mezinárodní smlouvy, která je součástí právního řádu. Tím zasáhly v rozporu s dělbou moci, do moci zákonodárné a porušily právo stěžovatelky na spravedlivý proces.
8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána soudní rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je advokátkou, a proto podle stanoviska Ústavního soudu ze dne 8. 10. 2015 sp. zn. Pl. ÚS-st. 42/15 (ST 42/79 SbNU 637; 290/2015 Sb.) nemusí být právně zastoupena, jak jinak vyžadují § 29, § 30 odst. 1 a § 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
9. V řízení o ústavní stížnosti Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) není další instancí v soustavě soudů, která by byla oprávněna vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů. Při svém rozhodování přezkoumává výlučně ústavnost napadených soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. O zásahu Ústavního soudu lze uvažovat pouze za situace, kdy je dané rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti. K otázce náhrady nákladů řízení Ústavní soud přistupuje velmi zdrženlivě, neboť ta sama o sobě obvykle nedosahuje intenzity zakládající porušení základních práv a svobod. Ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení se tedy Ústavní soud uchyluje pouze výjimečně, například když zjistí extrémní rozpor s principy spravedlnosti nebo že by bylo zasaženo i jiné základní právo (nález ze dne 5. 12. 2023 sp. zn. IV. ÚS 2137/23 , bod 11).
10. Podle stěžovatelky není ústavně konformní, že obecné soudy stanovily odměnu zmocněnce v adhezním řízení v souvislosti s nárokem na náhradu nemajetkové újmy podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, který upravuje tarifní hodnotu ve věcech osobnostních práv, kde je uplatňován návrh na náhradu nemajetkové újmy, když § 10 odst. 5 advokátního tarifu stanoví zvláštní tarifní hodnotu pro zastupování poškozeného v trestním řízení ve věci náhrady újmy.
11. Stejnou problematikou a podobnou argumentací stěžovatelky se ovšem Ústavní soud zabýval už v usneseních ze dne 20. 12. 2023 sp. zn. IV. ÚS 3274/23 a ze dne 22. 5. 2024 sp. zn. IV. ÚS 1893/23
. V těchto usneseních se Ústavní soud vypořádal se stěžovatelkou citovanou judikaturou, zejména s nálezem sp. zn. IV. ÚS 2880/16
. Stěžejní ale je, že stanovení odměny zmocněnce v adhezním řízení v souvislosti s nárokem na náhradu nemajetkové újmy podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, Ústavní soud již výslovně aproboval i ve svých nálezech. I když podle Ústavního soudu takto určená odměna vlivem času ztrácí na přiměřenosti, Ústavní soud i v nedávaných nálezech opakovaně dovodil, že je tento způsob výpočtu ještě namístě (nálezy ze dne 5. 12. 2023 sp. zn. IV. ÚS 2137/23 , body 19 a 21 a ze dne 10. 1. 2024 sp. zn. IV. ÚS 2334/23 , body 20 až 21). Ústavní soud zdůrazňuje, že poškozené byla přiznána náhrada nemajetkové újmy, která spočívala v zásahu do důstojnosti, psychické integrity a práva na soukromí a rodinný život, a nikoli bolestné či náhrada za ztížení společenského uplatnění, u nichž Ústavní soud naopak analogické použití § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu nepovažuje za ústavně konformní (nálezy ze dne 10. 4. 2024 sp. zn. IV. ÚS 1788/23 a ze dne 7. 8. 2024 sp. zn. I. ÚS 3362/22 ).
12. Ústavní soud s ohledem na výše uvedené uzavírá, že napadenými rozhodnutími nebyla porušena základní práva stěžovatelky, a proto její ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Přestože je ústavní stížnost zjevně neopodstatněná, Ústavní soud zdůrazňuje, že vítá vyhlášku č. 258/2024 Sb., která novelizuje § 10 advokátního tarifu a výslovně upravuje tarifní hodnotu úkonu právní služby, který je potřebný k uplatnění nároku poškozeného na náhradu nemajetkové újmy v penězích a díky které se od 1. 1. 2025 ve věcech, které se týkají náhrady nemajetkové újmy, již nebude vycházet z tarifní hodnoty 50 000 Kč.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 17. září 2024
Josef Fiala v. r. předseda senátu