Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Veronikou Křesťanovou o ústavní stížnosti stěžovatelky K. M., zastoupené JUDr. Ing. Pavlem Cinkem, LL.M., MBA, advokátem, sídlem Veleslavínova 363/33, Plzeň, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. srpna 2023 č. j. 11 Co 151/2023-100, za účasti Krajského soudu v Plzni, jako účastníka řízení, a M. B. a nezletilých G. B. a F. B., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno její právo podle čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti, jakož i z napadeného rozhodnutí se podává, že Krajský soud v Plzni (dále jen "krajský soud") změnil usnesení Okresního soudu v Domažlicích ze dne 19. 7. 2023 č. j. 13 Nc 2265/2023-85 (dále jen "okresní soud"), vyslovil místní nepříslušnost okresního soudu a věc postoupil Okresnímu soudu v Třebíči. Krajský soud v závěru usnesení dal poučení, že dovolání není proti tomuto usnesení přípustné.
3. Ústavní soud zkoumal, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení (§ 42 odst. 1 a 2 zákona o Ústavním soudu), přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není.
4. Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Tato lhůta je propadná; s jejím uplynutím právo k podání ústavní stížnosti zaniká a k jejímu prodloužení nemá Ústavní soud ani jiný orgán pravomoc.
5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že napadené usnesení jí bylo doručeno dne 7. 9. 2023. Lhůta pro podání ústavní stížnosti podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu marně uplynula již 7. 11. 2023. Ústavní stížnost byla Ústavnímu soudu doručena dne 16. 11. 2023. Stěžovatelka tedy ústavní stížnost podala po uplynutí lhůty. Ústavní soud navíc ověřil dotazem k Okresnímu soudu v Domažlicích, že napadené usnesení bylo právnímu zástupci stěžovatelky doručeno skutečně dne 7. 9. 2023. Usnesení dle informací z aplikace Infosoud nabylo právní moci dne 14. 9. 2023. Ústavní soud proto nemá pochyb, že tato ústavní stížnost byla podána opožděně.
6. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání.
7. Ústavní soud současně poznamenává, že krajský soud stěžovatelku poučil nesprávně o (ne)přípustnosti dovolání (v obdobné věci srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2022 č. j. 2 Cdo 620/2022). Nepodáním dovolání tedy došlo k nevyčerpání všech prostředků k ochraně práva podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Nesprávné poučení o nepřípustnosti dovolání může mít u včasné ústavní stížnosti za následek přípustnost ústavní stížnosti s tím, že materiálně by se Ústavní soud omezil pouze na přezkum důsledků chybného poučení. S ohledem na podání stížnosti až po dvouměsíční lhůtě to však možné není. Navíc by to zde ani nebylo třeba, neboť v konkrétní věci je lhůta k podání dovolání v důsledku chybného poučení prodloužena na tři měsíce (§ 240 odst. 3 občanského soudního řádu) a je tedy ještě otevřena.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 27. listopadu 2023
Veronika Křesťanová v. r.
soudkyně zpravodajka