Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele M. Š., zastoupeného Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem, sídlem Opatovická 1659/4, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. července 2025 sp. zn. 9 To 239/2025 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. června 2025 č. j. 7 T 107/2019-1049, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, a L. T., jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel vystupoval jako poškozený v trestním řízení. Obvodnímu soudu pro Prahu 1 podáním navrhl, aby mu odsouzená vedlejší účastnice nahradila náklady řízení vzniklé přibráním zmocněnce ve výši 57 777,50 Kč, které se skládaly z nákladů na zastoupení advokátem, jemuž náležela mimosmluvní odměna za pět úkonů právní služby, a to konkrétně za 1) vyjádření k dovolání dne 24. 10. 2022, 2) převzetí zastoupení pro řízení před Ústavním soudem, 3) ústavní stížnost dne 3. 5. 2023, 4) vyjádření k replikám dne 13. 9. 2023 a 5) vyjádření k dovolání na výzvu Nejvyššího soudu ČR dne 5. 2. 2025.
2. Obvodní soud napadeným usnesením návrh stěžovatele zamítl. Co se týče úkonu vyjádření k dovolání dne 24. 10. 2022, stěžovatel uplatnil svůj nárok po lhůtě. Úkony související s řízením před Ústavním soudem nejsou náklady vzniklé v trestním řízení a užije se na ně speciální úprava zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Účelnost úkonu vyjádření k dovolání na výzvu Nejvyššího soudu ČR dne 5. 2. 2025 je sporná, neboť nesplnění výzvy by pro stěžovatele nemělo negativní důsledky, a to zejména v posuzované věci, neboť Nejvyšší soud rozhodoval po rušícím zásahu Ústavního soudu.
3. Městský soud v Praze ke stížnosti stěžovatele napadeným usnesením zrušil usnesení obvodního soudu a znovu rozhodl tak, že se stěžovateli přiznává náhrada nákladů za úkon vyjádření k dovolání ze dne 5. 2. 2025 na výzvu Nejvyššího soudu ve výši 11 555,50 Kč (výrok I). Tento úkon byl účelný, neboť šlo o výzvu, nikoli jen o žádost, a to bez ohledu na následky nevyhovění požadavku. Ve zbývající části ve výši 46 222 Kč městský soud návrh stěžovatele zamítl (výrok II). Zde se městský soud ztotožnil s právním hodnocením obvodního soudu (jeden z úkonů byl uplatněn opožděně a úkony související s řízením o ústavní stížnosti nejsou náklady trestního řízení).
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti argumentuje, že mu už podruhé bylo zkráceno právo na náhradu nákladů spojených s přibráním zmocněnce do trestního řízení. V této věci musel stěžovatel (co se týče výroku o náhradě škody a nemajetkové újmy) podávat ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu, které Ústavní soud vyhověl nálezem ze dne 15. 1. 2025 sp. zn. IV. ÚS 1551/23
. Úkon vyjádření k dovolání dne 24. 10. 2022 nebyl učiněn po lhůtě, neboť konečná právní moc, od které se počítá lhůta, začala běžet od konečného rozhodnutí Nejvyššího soudu dne 19. 3. 2025, kterým se vyjasnila právní moc rozhodnutí. Bez úspěšného řízení o ústavní stížnosti by trestní soudy stěžovateli vůbec nevyhověly (nález byl game changer) a v tomto případě je proto součástí trestního řízení.
5. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný, ovšem vyjma té části, jež brojí proti usnesení obvodního soudu, které bylo zrušeno usnesením městského soudu (Ústavní soud není příslušný přezkoumávat rozhodnutí, která byla zrušena) a vyjma té části, jež brojí proti výroku I usnesení městského soudu (tímto výrokem městský soud stěžovateli vyhověl a nemohl tedy zasáhnout do jeho práv - v tomto rozsahu je ústavní stížnost podána někým zjevně neoprávněným).
6. Ústavní stížnost proti rozhodnutí o nákladech řízení je zpravidla zjevně neopodstatněná, neprovází-li danou věc takové mimořádné okolnosti, které ji činí z ústavněprávního hlediska dostatečně významnou. Ještě mimořádnější okolnosti, typicky v podobě významného přesahu vlastního zájmu stěžovatele, musí být dány ve věcech, kde sporná výše nákladů nepřevyšuje ani hranici bagatelnosti (srov. stanovisko ze dne 5. 3. 2025 sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24, bod 34). V posuzované věci trestní soudy srozumitelně vysvětlily, že řízení o ústavní stížnosti není součástí trestního řízení, a že má vlastní speciální úpravu nákladů řízení, která je upravena v § 62 zákona o Ústavním soudu. Náklady vzniklé v řízení o ústavní stížnosti proto nelze přiznat v trestním řízení.
7. Co se týče zbylé argumentace stěžovatele, Ústavní soud zdůrazňuje, že eventuální nezákonnost rozhodnutí nezakládá bez dalšího neústavnost. Tuto věc přitom neprovází takové okolnosti, které by ji činily z ústavněprávního hlediska dostatečně významnou.
8. Ústavní soud proto odmítl ústavní stížnost jako návrh zčásti zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu], zčásti podaný někým zjevně neoprávněným [§ 43 odst. 1 písm. c) téhož zákona] a zčásti jako návrh, k jehož projednání není příslušný [§ 43 odst. 1 písm. d) téhož zákona].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 7. ledna 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r.
předsedkyně senátu