Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně a Josefa Baxy (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele N. A., zastoupeného Mgr. Pavlem Čižinským, advokátem, sídlem Varšavská 714/38, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. října 2025 č. j. 13 Az 23/2025-32, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení a Ministerstva vnitra jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ministerstvo vnitra vyhodnotilo žádost stěžovatele o udělení mezinárodní ochrany jako nepřípustnou a zastavilo řízení o ní, neboť dospělo k závěru, že státem příslušným k posouzení žádosti je Portugalsko. Podle Ministerstva vnitra stěžovateli v tuto chvíli nic nebrání do Portugalska odcestovat, i když je s ním vedeno extradiční řízení. Stěžovatel totiž již není omezen na svobodě, z vazby byl propuštěn v návaznosti na nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2025 sp. zn. I. ÚS 515/25 .
2. Stěžovatel proti rozhodnutí ministerstva podal správní žalobu a navrhl, aby jí byl přiznán odkladný účinek.
3. Městský soud v Praze napadeným usnesením rozhodl, že se žalobě odkladný účinek nepřiznává. Podle městského soudu stěžovatel netvrdil ani neprokázal existenci výjimečných okolností, které by odůvodňovaly přiznání odkladného účinku. Stěžovatel již není držen ve vazbě, netvrdí, že by mu byl uložen zákaz vycestování, odebrán cestovní doklad či jinak bráněno ve vycestování do Portugalska. Vyhovět stěžovatelovu návrhu by znamenalo, že by správní soudy musely odkladný účinek přiznávat automaticky všem žadatelům o mezinárodní ochranu, jejichž žalobám zákon o azylu nepřiznává odkladný účinek a se kterými je vedeno extradiční řízení.
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti ze dne 20. 10. 2025 namítá, že napadenými rozhodnutími byla porušena jeho základní práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na osobní svobodu podle čl. 8 Listiny a čl. 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
5. Podle stěžovatele mu orgány veřejné moci ukládají vzájemně rozporné povinnosti. Pokud by se pokusil Českou republiku opustit, hrozí mu, že bude v extradičním řízení vzat do vazby. Ve věci jeho žádosti o mezinárodní ochranu naopak městský soud i vedlejší účastník uvádějí, že stěžovateli nic nebrání do Portugalska odcestovat. Stěžovatel tak kvůli extradičnímu řízení nemůže Českou republiku opustit, současně však nemá oprávnění zde dále legálně pobývat.
6. Podáním ze dne 8. 1. 2026 označeným jako "doplnění ústavní stížnosti" stěžovatel napadl usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 12. 2025 č. j. 10 Azs 224/2025-43, jímž byla odmítnuta jeho kasační stížnost proti rozsudku městského soudu ve věci samé. Ústavní soud posoudil toto podání podle obsahu jako novou ústavní stížnost, neboť je jím napadeno rozhodnutí ve věci samé, které bylo navíc vydáno až po podání posuzované ústavní stížnosti. Bude o něm proto rozhodnuto samostatně (shodně např. usnesení ze dne 14. 3. 2017 sp. zn. III. ÚS 601/17 , bod 2).
7. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů. Do jejich rozhodovací činnosti zasahuje pouze tehdy, zjistí-li v řízení o ústavní stížnosti porušení základních práv a svobod jednotlivce [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. To v posuzované věci neshledal.
8. Rozhodnutí správního soudu o nepřiznání odkladného účinku žalobě je procesním rozhodnutím dočasné povahy. Ústavní soud takové rozhodnutí podle své ustálené judikatury podrobuje jen omezenému testu ústavnosti - posuzuje, zda má zákonný podklad, zda bylo vydáno příslušným orgánem a zda není projevem svévole (nález ze dne 31. 8. 2021 sp. zn. IV. ÚS 1230/21
, bod 19).
9. Napadené rozhodnutí má zákonný podklad (§ 73 odst. 2 soudního řádu správního) a bylo vydáno příslušným správním soudem. Nic proti tomu ostatně nenamítá ani stěžovatel. Ústavní soud se proto zabýval tím, zda toto rozhodnutí není zatíženo svévolí.
10. Městský soud vyložil, jaké důvody jej vedly k nepřiznání odkladného účinku žalobě. Uvedl, že stěžovateli nic nebrání odcestovat do Portugalska a že není možné přiznávat odkladný účinek žalobě každého neúspěšného žadatele o mezinárodní ochranu, se kterým je současně vedeno extradiční řízení. Podle stěžovatele naopak měl jeho správní žalobě být přiznán odkladný účinek, aby mu byla zachována možnost pobývat legálně v České republice po dobu extradičního řízení.
11. Ústavní soud připomíná, že řízení ve věci mezinárodní ochrany (včetně soudního přezkumu) a extradiční řízení jsou "dvě samostatná řízení, z nichž každé sleduje jiný účel a jejichž průběh se vzájemně nepodmiňuje" (stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 37/13 ze dne 13. 8. 2013, bod 18). I kdyby správní soudy přiznaly odkladný účinek stěžovatelově správní žalobě a případně i kasační stížnosti, řízení před správními soudy by mohlo pravomocně skončit dříve než extradiční řízení, takže odkladný účinek by pominul a stěžovatel by se znovu octl v totožné situaci. Přiznání odkladného účinku tedy není nástrojem způsobilým zajistit to, že stěžovatel bude moci legálně pobývat na území České republiky až do skončení extradičního řízení.
12. Nadto Ústavní soud podotýká, že ve stěžovatelově věci po vydání napadeného rozhodnutí skutečně došlo k tomu, že řízení před správními soudy bylo skončeno, zatímco extradiční řízení dále probíhalo (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 12. 2025 č. j. 10 Azs 224/2025-43, kterým byla kasační stížnost proti rozhodnutí ve věci samé odmítnuta jako nepřijatelná).
13. Napadené rozhodnutí tedy není zatíženo svévolí. Městský soud nebyl povinen přiznat stěžovatelově žalobě ve věci mezinárodní ochrany odkladný účinek jen kvůli souběžně probíhajícímu extradičnímu řízení a tvrzení stěžovatele, že jinak nemůže legálně pobývat v České republice.
14. Ústavní soud nezjistil namítaná porušení základních práv stěžovatele. Odmítl proto ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 20. ledna 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r.
předsedkyně senátu