Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Milana Hulmáka (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Zdeňka Otčenáška, zastoupeného Mgr. Pavlou Krejčí, advokátkou, sídlem Vinohradská 938/37, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. října 2024 č. j. 30 A 66/2024-99, a s ní spojeným návrhem na zrušení částí § 53 odst. 3 a 4 zákona č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, vymezených slovy "způsobem, který hrubě ovlivnil výsledky hlasování", za účasti Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníka řízení, a 1.
Krajského úřadu Královéhradeckého kraje, 2. volební strany ANO 2011, 3. volební strany SILNÍ LÍDŘI pro kraj - ODS, KDU-ČSL a VÝCHODOČEŠI, 4. volební strany Čtyřkoalice STAROSTOVÉ, TOP 09, HDK, LES, 5. volební strany HLAS samospráv - pro spravedlivý rozvoj Královéhradeckého kraje, 6. volební strany SPD, Trikolora, PRO a Svobodní, 7. volební strany STAČILO!, koalice Komunistické strany Čech a Moravy a České strany národně sociální, 8. Ing. Rostislava Jireše, 9. Mgr. Evy Kaprálové, MBA a 10. MUDr. Miroslava Havrdy, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že volby do Zastupitelstva Královéhradeckého kraje ve volbách konaných ve dnech 20. a 21. 9. 2024 porušovaly ústavní principy zakotvené v čl. 1 odst. 1 a čl. 5 Ústavy a čl. 3 a čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Zároveň stěžovatel navrhl v souladu s § 74 zákona o Ústavním soudu zrušení částí § 53 odst. 3 a 4 zákona č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o volbách do zastupitelstev krajů"), vymezených slovy "způsobem, který hrubě ovlivnil výsledky hlasování", pro rozpor s principem suverenity lidu.
2. Stěžovatel se u Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") domáhal podle § 90 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, rozhodnutí o neplatnosti volby všech zvolených kandidátů a jejich případných náhradníků 6. vedlejší účastnice v krajských volbách do Zastupitelstva Královéhradeckého kraje. Uváděl, že v průběhu volební kampaně 6. vedlejší účastnice docházelo k propagaci nenávistných materiálů mj. prostřednictvím billboardů a letáků na veřejných prostranstvích. Zdůraznil, že kampaň vyvolávala mezi občany silný pocit strachu, xenofobie, homofobie, působila rasisticky a propagovala prvky násilí jako řešení problémů. Obsahovala i aspekty, které lze označit za typické pro nacistickou ideologii. Jednáním 6. vedlejší účastnice mělo dojít k hrubému ovlivnění výsledků voleb kandidátů kandidujících za volební koalici, případně došlo k hrubému narušení ústavních principů.
3. Krajský soud napadeným usnesením návrh zamítl. Stěžovatel neprokázal, respektive se o to ani nepokusil (nepřišel v tomto směru ani s žádným relevantním tvrzením), že by v důsledku jím popsaných a akcentovaných aspektů volební kampaně volební strany došlo k hrubému ovlivnění výsledků voleb nebo k hrubému ovlivnění výsledku volby jím označených kandidátů volební strany (a jejich náhradníků), a navíc k tomu (pak logicky) nenabídl žádné důkazy. Podle krajského soudu tak v řízení nebyla prokázána existence zákonných důvodů potřebných pro rozhodnutí o nezákonnosti voleb či nezákonnosti volby konkrétního kandidáta.
4. Stěžovatel zdůrazňuje, že způsob, jakým 6. vedlejší účastnice vedla volební kampaň, je naprosto neslučitelný s hodnotami demokratického právního státu, a především je maximálně nebezpečný a neodpovědný vůči občanům. Kampaň 6. vedlejší účastnice vyvolávala mezi občany pocit strachu, xenofobie, homofobie, působila rasisticky a propagovala prvky násilí jako řešení společenských problémů. Byla způsobilá vyvolat kolektivní nenávist.
5. Stěžovatel nesouhlasí s uplatněným algoritmem přezkumu voleb, protože podle jeho názoru v tomto konkrétním případě vedl k vyprázdnění práva občanů na soudní volební ochranu. Právní úprava, která požaduje, aby bylo pro vyhovění návrhu na neplatnost voleb či neplatnost kandidáta prokázáno hrubé ovlivnění výsledků hlasování, považuje za protiústavní. Tento zákonný požadavek je v rozporu s čl. 2 Ústavy, který stanoví, že "Lid je zdrojem veškeré moci, tedy s takzvaným principem suverenity lidu. Výsledek voleb musí určovat voliči a nikoliv soudy, když pouze občané mohou být zdrojem moci. Pokud je ale algoritmus přezkumu voleb nastaven tak, že se volební soudy zabývají samotným výsledkem voleb, respektive vlivem volební kampaně na tento výsledek, pak je tento princip narušen.
6. Stěžovatel pro porušení principu suverenity lidu navrhuje i zrušení částí § 53 odst. 3 a 4 zákona o volbách do zastupitelstev krajů. Pokud se volební soudy zabývají výsledkem voleb, pak jsou zdrojem moci ve státě. Výsledky voleb musí být zcela vyloučeny z volebního přezkumu; mohou být formovány pouze voliči. Posouzení volebním soudem nemůže být objektivní. Podstatné je pouze to, zda volební výsledek vznikl na základě demokratických voleb, tedy na základě volebního procesu, který proběhl v mezích nastavených Ústavou (zejména čl. 5 Ústavy).
7. Krajský soud neměl přihlížet k vyjádření strany Svoboda přímá demokracie (SPD), protože bylo zasláno subjektem, který není v rámci řízení pasivně legitimován. Za volební stranu byla ve smyslu zákona o volbách do zastupitelstev krajů považována koalice SPD, Trikolóra, PRO a Svobodní,
8. Stěžovatel považuje za velkou vadu, že volební zákony neobsahují možnost zasáhnout do volebního procesu ještě před samotným rozhodnutím voličů, aby došlo k eliminaci podobného závadného chování volebních subjektů (nebo i jiných závažných vad vedení volební kampaně) ještě ve fázi vedení volební kampaně. Požaduje proto, aby Ústavní soud vyzval Parlament k zavedení předvolební soudní ochrany jako účinného prostředku ochrany demokratických principů státu.
9. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
10. Argumentace stěžovatele je v zásadě stejná jako v jeho předchozí ústavní stížnosti v této věci, o níž rozhodl Ústavní soud usnesením dne 30. 10. 2024 sp. zn. I. ÚS 2876/24
. Na odůvodnění tohoto usnesení lze v podrobnostech odkázat. Ústavní soud neshledal důvod se od dříve formulovaných závěrů odchylovat. Tyto závěry ostatně byly formulovány v dalších typově podobných věcech.
11. Ústavní soud i nadále nemůže přisvědčit stěžovateli, že by jím tvrzené narušení ústavních principů ve volební kampani volební strany mělo být bez dalšího důvodem pro vyhovění návrhu na neplatnost voleb. Takový požadavek nemá oporu ve volebním zákoně a nelze jej opřít ani přímo o Ústavu, nemluvě o dalších důsledcích, které by z vyhovění návrhu měly podle stěžovatele plynout, jako např. vyslovení ztráty práva být volen. Zároveň nelze považovat za neústavní požadavek krajského soudu opírající se o zákon, aby stěžovatel vymezil, jak mělo tvrzené porušení zákona hrubě ovlivnit výsledky voleb.
12. Stěžovatel ve svém návrhu na neplatnosti voleb neprokázal, resp. v podstatě ani netvrdil, dostatečnou souvislost mezi zvolením konkrétních kandidátů a namítanou vadou volební kampaně, která by mohla vést při zachování zásad přiměřenosti a zdrženlivosti k vyslovení neplatnosti volby těchto kandidátů. Výklad a aplikace podústavního práva provedené krajským soudem v napadeném usnesení neporušují základní práva stěžovatele, resp. neodporují ani ústavně garantovaným principům, jichž se stěžovatel ve svém návrhu dovolává.
Pro Ústavní soud je podstatné, že krajský soud dostatečně a přesvědčivě vysvětlil, proč jeho návrh na vyslovení neplatnosti voleb kandidátů do Zastupitelstva Královéhradeckého kraje zamítl. Stěžovatel netvrdil a neprokázal, jak se namítaná nezákonnost volební kampaně 6. vedlejší účastnice měla promítnout do výsledku voleb. Závěry krajského soudu jsou souladné s volební judikaturou Ústavního soudu i Nejvyššího správního soudu, na niž je v napadeném rozhodnutí bohatě odkazováno.
13. Jestliže z ústavního hlediska obstál závěr krajského soudu, že stěžovatel nemohl být v řízení úspěšný, když netvrdil a neprokázal (respektive ani neprokazoval) existenci zákonných důvodů pro vyhlášení neplatnosti voleb či neplatnosti volby kandidáta, není nutné samostatně posuzovat stěžovatelovy další námitky proti postupu krajského soudu. Za daných okolností nemohly mít vliv na výsledek řízení a tedy ani způsobit porušení stěžovatelových ústavně zaručených základních práv.
14. K úpravě volebního soudnictví včetně algoritmu volebního přezkumu se Ústavní soud opakovaně ve své judikatuře vyjadřoval, a to aniž by shledal její neústavnost [např. nález ze dne 29. 3. 2011 sp. zn. Pl. ÚS 52/10
(N 56/60 SbNU 693), nález ze dne 2. 4. 2019 sp. zn. I. ÚS 4178/18
(N 53/93 SbNU 203)]. Těžko lze očekávat, že se nyní od své judikatury odchýlí s tím, že za neústavní prohlásí nástroje k zajištění principu, že "lid je zdrojem veškeré své moci", protože jsou s tímto principem v rozporu. Zdá se absurdní, že se stěžovatel dovolával svých práv prostředky, jejichž ústavnost zároveň zpochybňuje.
15. Ze skutečnosti, že volební zákony neobsahují možnost zasáhnout do volebního procesu ještě před samotným rozhodnutím voličů, pak nelze dovozovat, že by se osoby dotčené volební kampaní nemohly domáhat svých práv jinak.
16. Ze všech shora uvedených důvodů Ústavní soud posoudil ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněný návrh a mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ji usnesením odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
17. Návrh na zrušení výše uvedených částí zákona, který byl s ústavní stížností spojen, představuje návrh akcesorický, jenž sdílí osud ústavní stížnosti. Jen pro úplnost Ústavní soud upozorňuje, že text § 53 odst. 3 a 4 zákona o volbách do zastupitelstev krajů, jehož zrušení se stěžovatel domáhá, není ani součástí právního řádu. Znění daných ustanovení je odlišné.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 11. prosince 2024
Josef Fiala v. r.
předseda senátu