Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Milanem Hulmákem o ústavní stížnosti stěžovatelky Aleny Houžvičkové, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. října 2023 č. j. 1 Cmo 43/2023-655 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. března 2023 č. j. 37 Cm 48/2006-641, za účasti Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, a společnosti ČEZ Prodej, a. s., sídlem Duhová 1/425, Praha 4, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Dne 1. 2. 2024 byla Ústavnímu soudu doručena stěžovatelčina ústavní stížnost (doplněna podáním doručeným dne 7. 2. 2024) proti v záhlaví uvedeným usnesením s tvrzením, že jimi bylo opět účelově a zákeřně porušeno její právo na soudní ochranu a spravedlivý proces, když bylo porušeno její právo na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatelka odmítla všechny soudce Ústavního soudu, s odůvodněním, že jsou tu důvody pochybovat o jejich nepodjatosti a o jejich řádném výkonu ochrany základních práv a svobod i spravedlivého procesu v tomto "údajně" právním státě.
2. Z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením zastavil řízení o dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení dovolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku za dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 8. 2018 č. j. 4 Co 12/2018-487. K odvolání stěžovatelky Vrchní soud v Praze napadeným usnesením potvrdil usnesení krajského soudu.
3. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.
4. Stěžovatelčino podání nelze považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpí řadou obsahových i formálních nedostatků (viz § 30 odst. 1, § 34 zákona o Ústavním soudu). Fyzické a právnické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem musí být zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy. Návrh musí mimo jiné obsahovat pravdivé vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se navrhovatel domáhá.
5. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatelka se opakovaně obrátila na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími vadami, a na tyto nedostatky byla vícekrát upozorňována s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod spisovými značkami III. ÚS 1513/13, IV. ÚS 3239/13 , IV. ÚS 3437/13 , IV. ÚS 3556/13 , II. ÚS 3147/14 , III. ÚS 3542/14 ,
,
). Stěžovatelka však i nadále a setrvale volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byla soudem dostatečně poučena o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupena advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti.
6. Obligatorní zákonné náležitosti nesplňuje ani stěžovatelčina námitka podjatosti vznesená vůči všem soudcům Ústavního soudu, neboť je pouze obecná, bez řádného odůvodnění (§ 37 odst. 1 věta druhá zákona o Ústavním soudu), tj. bez vylíčení konkrétních okolností, pro které by měli být jednotliví soudci vyloučeni z rozhodovacího procesu o stěžovatelčině ústavní stížnosti. Odmítá-li stěžovatelka všechny soudce Ústavního soudu, nutno připomenout, že v takové situaci není na Ústavním soudu osoba, která by o takové námitce mohla rozhodnout.
7. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o obsahových náležitostech ústavní stížnosti, včetně povinného zastoupení advokátem, dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, stalo-li se tak již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický.
8. Stejně jako ve věcech vedených pod spisovými značkami IV. ÚS 696/16,
,
IV. ÚS 1188/16
,
I. ÚS 1316/16
,
IV. ÚS 1407/16
,
III. ÚS 1572/16
,
I. ÚS 1691/16
,
I. ÚS 1903/16
,
I. ÚS 2081/16
,
IV. ÚS 3071/16
,
III. ÚS 3212/16
,
I. ÚS 3679/16
,
IV. ÚS 3755/16
,
III. ÚS 2231/17
,
III. ÚS 3563/19
,
I. ÚS 2260/20
,
III. ÚS 240/21
,
IV. ÚS 1609/21
,
IV. ÚS 2161/21
,
IV. ÚS 3112/21
,
IV. ÚS 983/22
,
IV. ÚS 3360/22
,
III. ÚS 151/23
,
IV. ÚS 486/23
,
IV. ÚS 966/23
,
II. ÚS 1075/23
,
I. ÚS 1105/23
,
II. ÚS 1313/23
,
III. ÚS 1568/23
,
IV. ÚS 1569/23
,
IV. ÚS 2243/23
,
IV. ÚS 2602/23
(srov. rozhodnutí v těchto věcech, která jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), jakož i v řadě dalších, se z výše uvedených důvodů Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 13. února 2024
Milan Hulmák, v. r.
soudce zpravodaj