Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 22. listopadu 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera ve věci navrhovatele AE s. r. o., se sídlem Brno, Charbulova 105, IČ 25559133, zastoupeného JUDr. Karlem Schellem, LL.M., advokátem se sídlem v Brně, Ambrožova 6, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. srpna 2011 sp. zn. 33 Cdo 1216/2010 a Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 5. listopadu 2009 č. j. 22 Co 341/2009-226, takto: Návrh se odmítá.
Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozsudků s tím, že se jimi cítí dotčen v právech, zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 90 Ústavy České republiky. Uvedl, že Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích změnil dne 5. 11. 2009 rozhodnutí soudu I. stupně tak, že žalobu o uložení povinnosti žalovaným zaplatit mu smluvní pokutu ve výši 400.000,- Kč s příslušenstvím zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání, ve kterém vyjádřil přesvědčení, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a vychází ze skutkového zjištění, jež nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Dále poukázal na smluvní ujednání mezi účastníky, z jehož obsahu vyplývá možnost požadovat po žalovaných smluvní pokutu a odstoupit od smlouvy, dojde-li k porušení smlouvy, s čímž žalovaní vyslovili souhlas, a také na jejich jednání, které bylo závažným porušením smluvních povinností. Proto jak k odstoupení od smlouvy tak k uplatnění práva na smluvní pokutu bylo přistoupeno oprávněně v souladu s ujednáním i s ustanoveními občanského zákona.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. S poukazem na učiněná skutková zjištění, na obsah účastníky uzavřené smlouvy, na znění § 544 a § 545, na § 39 a § 48 odst. 1, 2 občanského zákona, jakož i na svou citovanou judikaturu, Nejvyšší soud opodstatněně dovolání žalobce, nyní stěžovatele, zamítl, vyčerpávajícím způsobem a shodně s právním názorem odvolacího soudu odůvodnil závěr o absolutní neplatnosti ujednání o smluvní pokutě, obsažené v předmětné dohodě účastníků, dle které byl žalobcem nárok na ni uplatňován. Na uvedené odůvodnění lze v dalším odkázat. Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné V Brně dne 22. listopadu 2011
Miloslav Výborný předseda senátu Ústavního soudu