Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci návrhu Stanislava Mojžíška, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. září 2018 č. j. 27 Cdo 5665/2017-383, takto: Návrh se odmítá.
Návrhem, doručeným Ústavnímu soudu dne 19. 9. 2018, se navrhovatel (dále rovněž "dovolatel") domáhá zrušení výše označeného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2018, kterým bylo zastaveno dovolací řízení v právní věci žalobkyně Aleny Mojžíškové proti žalovanému Zemědělskému družstvu Dubicko, IČ:00150096, v řízení o neplatnost výpovědi, o žalobě pro zmatečnost podané žalobkyní proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 27. 3. 2009 č. j. 12 Co 66/2009-17 a o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 7. 2017 č. j. 1 Co 38/2017-316.
Navrhovatel nesouhlasí se zastavením dovolacího řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku a Ústavní soud současně žádá, aby mu ustanovil právního zástupce z řad advokátů, který by byl nejblíže jeho bydlišti.
Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje formální náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Předmětný návrh trpí formálními vadami. Navrhovatel především není zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1, § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).
Úřední činností soudu bylo zjištěno, že v mnoha dalších ústavních stížnostech, které navrhovatel k Ústavnímu soudu podal, volí stejný postup, kterým opakovaně ignoruje povinné zastoupení advokátem a jiné formální náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byl soudem mnohokrát poučen o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod sp. zn. I. ÚS 2365/17 ,
III. ÚS 2788/16 ,
IV. ÚS 1324/16 nebo
III. ÚS 1298/16 ).
Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě, která mu k tomu byla určena. Ústavní soud však zároveň konstatuje, že v řízení o ústavních stížnostech není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému navrhovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v mnoha předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat navrhovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jeví jako postup neefektivní a formalistický.
Navrhovateli byl již v předchozích řízeních rovněž poučen o tom, že zákon o Ústavním soudu neumožňuje Ústavnímu soudu ustanovit advokáta navrhovateli z úřední moci, ale s žádostí o zprostředkování bezplatné právní pomoci a určení advokáta pro řízení před Ústavním soudem je nutné se obracet přímo na Českou advokátní komoru v Praze, pobočka v Brně, nám. Svobody 84/15.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud z důvodu nenaplnění formálních podmínek pro podání ústavní stížnosti návrh navrhovatele soudcem zpravodajem mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 9. října 2018
Jan Musil v. r. soudce zpravodaj