Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy, soudce Josefa Baxy a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky R. A. Ď., zastoupené JUDr. PhDr. Stanislavem Balíkem, Ph.D., advokátem, sídlem Kolínská 1686/13, Praha 3 - Vinohrady, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. září 2022, č. j. 11 Co 289/2022-2558, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a R. A. V. a nezletilé M. A. V., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Nezletilé vedlejší účastnici M. A. V. se opatrovníkem pro zastupování v řízení o ústavní stížnosti jmenuje Úřad městské části Praha 8, sídlem Zenklova 1/35, Praha 8 - Libeň.
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatelka domáhá zrušení části I. výroku v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterou byl změněn III. a IV. výrok usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 (dále jen "obvodní soud") ze dne 7. 7. 2022 č. j. 0 P 281/2018-2483, s tvrzením, že jí byla porušena její ústavně zaručená práva podle čl. 10 odst. 2 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 a čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 3 a čl. 12 Úmluvy o právech dítěte.
2. V posuzované věci obecné soudy rozhodovaly o návrzích prvního vedlejšího účastníka (otce) na nařízení výkonu rozhodnutí za neuskutečněný styk s nezletilou vedlejší účastnicí v tam blíže specifikovaných termínech. Městský soud v Praze shledal na rozdíl od obvodního soudu otcův návrh částečně důvodným a napadenou částí I. výroku svého usnesení rozhodl o uložení pokuty stěžovatelce (matce) za zmařený styk otce s nezletilou ve dnech 7. 3. 2022 a 21. 3. 2022.
3. Podle § 469 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, § 892 odst. 3 a § 943 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, nemůže-li dítě (z důvodů kolize zájmů v řízení) zastoupit žádný z rodičů, jmenuje soud dítěti opatrovníka, který bude dítě v řízení zastupovat. Opatrovníkem jmenuje zpravidla orgán sociálně-právní ochrany dětí.
4. V řízení o ústavní stížnosti má nezletilá postavení vedlejší účastnice řízení a její zákonní zástupci jsou v postavení účastnice řízení a vedlejšího účastníka řízení. Protože by mohlo dojít ke střetu jejich zájmů, je nutno nezletilé ustanovit kolizního opatrovníka. Ústavní soud proto nezletilé ustanovil opatrovníka, který ji zastupoval v řízení před obecnými soudy, a je tedy s posuzovanou věcí již podrobně obeznámen.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 28. června 2023
Josef Fiala v. r. předseda senátu
7. Stěžovatelka tvrdí, že napadenou částí usnesení městského soudu došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv podle čl. 10 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 a čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod; namítá rovněž porušení čl. 3 a čl. 12 Úmluvy o právech dítěte.
8. Rozhodnutí městského soudu je v napadené části zatíženo vadou překvapivosti a je nepřezkoumatelné. K tomu stěžovatelka poukazuje na čestné prohlášení P. F., která popsala průběh události, která se odehrála dne 29. 6. 2022 po jednání obvodního soudu, s nímž se soud nevypořádal. P. F. uvedla, že otec vyběhl z jednací síně za nezletilou a sděloval jí, že je smutný z jejích postojů vůči němu, z čehož měla být nezletilá velmi vystresovaná. Městský soud nevzal v úvahu zájem nezletilé a při ukládání pokut nesprávně vyhodnotil, do jaké míry bylo splnění povinnosti připravit nezletilou na styk s otcem ve stěžovatelčině moci. Rovněž nepřihlédl k tomu, že otec nečinil a doposud nečiní nic pro nápravu svého nevhodného chování, naopak na nezletilou vyvíjí nátlak a sám způsobuje, že se s ním nezletilá nechce stýkat. Přistoupil-li městský soud k uložení pokut stěžovatelce pro nesplnění povinnosti i přesto, že nebylo v její moci nezletilou přimět k uskutečnění styku, postupoval v rozporu se závěry nálezové judikatury Ústavního soudu.
9. Sdělením ze dne 9. 6. 2023 stěžovatelka informovala Ústavní soud mimo jiné o tom, že rozsudkem ze dne 31. 5. 2023 rozhodl městský soud o styku nezletilé s otcem tak, že jej upravil pouze formou videohovoru každý čtvrtek od 18:00 do 18:30; následně Ústavnímu soudu zaslala kopii tohoto rozhodnutí.
10. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Její ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
11. Usnesením ze dne 28. 6. 2023, č. j.
17. Ústavní soud úvodem připomíná, že k přezkumu rodinně právních věcí přistupuje velmi zdrženlivě a do rozhodnutí obecných soudů v těchto věcech zasahuje pouze v extrémních případech. Rozhodování v této citlivé oblasti je totiž doménou obecných soudů, které - se znalostí dlouhodobého vývoje rodinné situace a v bezprostředním kontaktu s účastníky řízení a s orgánem sociálně právní ochrany dětí - mohou nejlépe poznat a posoudit skutkové okolnosti věci a učinit rozhodnutí, které bude odrážet zájmy rodičů, ale zejména nezletilých dětí.
18. Podstatou posuzované věci je nesouhlas stěžovatelky se závěry městského soudu, učiněnými v řízení o úpravě výchovných poměrů k nezletilé vedlejší účastnici, na jejichž základě byla stěžovatelce podle § 502 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, uložena pokuta v celkové výši 8 000 Kč (2 x 4 000 Kč). Problematikou ukládání pokut podle uvedeného ustanovení, coby prostředku sloužícího k vynucení splnění povinnosti uložené povinnému (stěžovatelce) soudem ve prospěch oprávněného (otce), a tedy jednoho z řady opatření aktivně chránících právo na nerušený rodinný život, se Ústavní soud zabýval již opakovaně, přičemž uvedl řadu ústavněprávních požadavků, kterým musejí obecné soudy dostát (k nim blíže viz např. odůvodnění usnesení ze dne 3.
5. 2016, sp. zn. II. ÚS 890/16 ; veškerá rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz). Po přezkoumání napadeného rozhodnutí a obsahu spisu obvodního soudu přitom Ústavní soud dospěl k závěru, že usnesení městského soudu i přes stěžovatelčiny námitky z hlediska uvedených požadavků obstojí.
19. Stěžovatelka zejména namítá, že bylo-li v řízení prokázáno, že nezletilá styk s otcem odmítá, přičemž tak činí na základě vlastního svobodného rozhodnutí, pak nebylo v silách stěžovatelky ji ke styku přimět, a neměla být za jeho neuskutečnění pokutována. V této souvislosti odkazuje především na nález ze dne 19. 4. 2016, sp. zn. II. ÚS 3489/15
(N 71/81 SbNU 253), z něhož mimo jiné vyplývá, že nemůže-li povinný splnit povinnost stanovenou soudem, a to i přes zjevnou a odpovídající snahu, nelze považovat podmínky stanovené zákonem pro uložení pokuty za naplněné.
20. Ústavní soud se s popsaným stěžovatelčiným východiskem v obecné rovině ztotožňuje, neboť zcela odpovídá závěrům vysloveným ve zmíněném nálezu [stejně jako v dalších nálezech, např. ze dne 13. 3. 2012, sp. zn. II. ÚS 3765/11
(N 52/64 SbNU 645), nebo ze dne 13. 10. 2015, sp. zn. III. ÚS 3462/14
(N 184/79 SbNU 91)]. V nich Ústavní soud mimo jiné konstatoval, že "uložení pokuty podle § 502 odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních nemůže být prostředkem k vynucení povinnosti stěžovatelky, jejíž splnění není zcela v její moci (v důsledku negativního postoje samotných nezletilých dětí), resp. jejíž nesplnění sama vědomě nezapříčinila (nebylo nijak prokázáno, že by příčinou negativního postoje samotných nezletilých dětí bylo chování či úmyslné ovlivňování ze strany stěžovatelky)."
21. V posuzované věci nicméně nebylo možno odhlédnout od skutečnosti, na kterou opakovaně poukazovali v průběhu celého řízení oba soudy i kolizní opatrovník nezletilé (tedy nejen městský soud v řízení o návrzích na výkon rozhodnutí, jež je předmětem ústavní stížnosti), a to, že nezletilá byla rodiči manipulována. Jde-li o stěžovatelku, ze spisového materiálu vyplývá, že znaleckým posudkem, zpracovaným na zadání obvodního soudu, u ní byly zjištěny manipulativní tendence, byť projevované sofistikovaněji než v případě otce (např. rozsudek obvodního soudu ze dne 12.
5. 2021; č. l. 1841 až 1850). V řízení bylo rovněž opětovně konstatováno, že stěžovatelka nezletilou ke styku s otcem přesvědčuje pouze formálně, dostatečně na ni nepůsobí a nečiní vše, co by mohla, pro to, aby se styk nezletilé s otcem po více než dvouleté odmlce obnovil alespoň v nejomezenější míře. Dále bylo poukazováno na věk nezletilé, která je v období puberty, s nímž se pojí často přehnané vnímání a prožívání. Úkolem stěžovatelky jako pečujícího rodiče přitom bylo, aby nezletilou v jejích projevech přiměřeným a vhodným způsobem usměrňovala a formovala, což však podle zjištění obsažených ve spisu (přinejmenším v rozhodné době) nečinila, pokud rozhodnutí o tom, zda se styk uskuteční nebo ne, nechávala fakticky pouze na nezletilé (např. rozsudek městského soudu ze dne 2.
3. 2022, č. l. 2287 a násl., dále usnesení téhož soudu ze dne 2. 3. 2022, č. l. 2294 až 2297).
22. Jinými slovy, na rozdíl od věcí, v nichž bylo rozhodováno výše zmíněnými vyhovujícími nálezy, byly v nynější věci shledány na straně stěžovatelky objektivní nedostatky v projevení snahy dostát povinnostem uloženým jí dřívějším rozhodnutím městského soudu o styku nezletilé s otcem v tam specifikovaných termínech. Ústavní soud si je vědom obtížnosti působení na nezletilou, i vzhledem k výše popsaným deficitům v jednání otce vůči nezletilé. Závěry městského soudu však vyhodnotil z ústavněprávního hlediska za udržitelné, neboť odpovídají zjištěnému skutkovému stavu a jsou opřeny o legitimní snahu změnit stěžovatelčin přístup k uloženým povinnostem ohledně styku nezletilé s otcem, a tím se pokusit o obnovení tohoto styku, což je v nejlepším zájmu nezletilé.
23. V této souvislosti Ústavní soud poukazuje rovněž na výši jednotlivých pokut (4 000 Kč za každý ze dvou neuskutečněných styků), jež městský soud stanovil symbolicky ve spodní hranici možného rozmezí, což svědčí spíše o jeho pobídce k důslednějšímu přístupu stěžovatelky, než o jakékoliv zásadnější finanční sankci.
24. Vytýká-li stěžovatelka městskému soudu, že ve svém rozhodnutí nezohlednil obsah čestného prohlášení týkajícího se v ústavní stížnosti blíže popisované události ze dne 29. 6. 2022, Ústavní soud k tomu ve shodě s vyjádřením uvedeného soudu připomíná, že napadené rozhodnutí se týká uložení pokuty za neuskutečněné styky v období března 2022, tj. v období předcházejícím.
25. Závěrem Ústavní soud považuje za nezbytné dodat, že výše řečeným není zlehčováno nebo snad popíráno stěžovatelčino opakované tvrzení, že důvodem odmítavého postoje nezletilé je chování otce, který si svým přístupem k ní sám ztěžuje možnost obnovení jejich vzájemného kontaktu. Tato skutečnost byla v řízení prokázána a v rozhodnutích obecných soudů opakovaně konstatována; otec byl v průběhu řízení též opakovaně poučován a vyzýván ke změně svého postoje a projevů vůči nezletilé. Důvodem, proč i přesto městský soud považoval za nezbytné přistoupit k uložení pokuty stěžovatelce, byla skutečnost, že otcovo chování nebylo jedinou příčinou a že určitý "podíl viny" na současném postoji nezletilé nese i stěžovatelka, kterou bylo nutno tímto způsobem motivovat k odpovědnějšímu přístupu k nezletilé.
26. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal, že by napadenou částí I. výroku usnesení městského soudu došlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněný návrh.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 13. prosince 2023
Josef Fiala v. r. předseda senátu