Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti PEGATRON Czech, s. r. o., sídlem Na Rovince 862, Ostrava, zastoupené Mgr. Martinem Šmukem, LL.M., advokátem, sídlem Vítkovická 3276/2a, Ostrava, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. září 2021 č. j. 8 Afs 348/2019-35, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. listopadu 2019 č. j. 22 Af 46/2017-65 a rozhodnutí Generálního ředitelství cel ze dne 8. března 2017 č. j. 15722/2017-900000-304.5, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Ostravě a Generálního ředitelství cel, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její základní práva zaručená v čl. 11 odst. 1, čl. 26 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí se podává, že Celní úřad pro Moravskoslezský kraj (dále jen "celní úřad") platebním výměrem ze dne 21. 7. 2016 vyrozuměl stěžovatelku o předpisu úroku z prodlení ve výši 112 176 471 Kč.
3. Generální ředitelství cel v odvolacím řízení napadeným rozhodnutím změnilo uvedený platební výměr mimo jiné tak, že se stěžovatelka vyrozumívá o předpisu úroku z prodlení ve výši 34 921 321 Kč, protože platebním výměrem byl stěžovatelce úrok z prodlení předepsán i po dobu, kdy byl přiznán odkladný účinek správní žalobě proti podkladovému rozhodnutí o povinnosti zaplatit clo. Generální ředitelství cel uvedlo, že úrok nelze vyměřit za dobu, kdy takové žalobě byl přiznán odkladný účinek. Nesouhlasilo však se stěžovatelkou, že usnesení správního soudu o přiznání odkladného účinku působí s účinky ex tunc, neboť má účinky až od okamžiku vydání rozhodnutí o jeho přiznání, tj. ex nunc. V duchu tohoto závěru dospělo ke kratší délce doby prodlení s platbou cla oproti rozhodnutí celního úřadu, a tudíž i nižší výši úroku z prodlení.
4. Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") rozhodnutí Generálního ředitelství cel zrušil rozsudkem ze dne 29. 11. 2017 č. j. 22 Af 46/2017-34 a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že odkladný účinek přiznaný správní žalobě [§ 73 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "s. ř. s.")], působí zpětně, vrací tedy stav věcí do podoby, v níž byl v době bezprostředně před napadeným správním rozhodnutím. Vyšel z nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 9. 2008 sp. zn. II. ÚS 1260/07 (N 159/50 SbNU 423), který se týkal odkladného účinku žaloby proti rozhodnutí o přestupku ukládajícím zákaz řízení. V daném nálezu Ústavní soud uvedl, že účelem institutu odkladného účinku správní žaloby je minimalizace zásahů do subjektivních práv osob v důsledku vydaného správního rozhodnutí, který může být naplněn toliko v případě, že rozhodnutí o přiznání odkladného účinku žalobě proti správnímu rozhodnutí, a zejména proti správnímu rozhodnutí přijatému v oblasti správního trestání, je nadáno schopností působit s účinky ex tunc.
5. Tento rozsudek krajského soudu zrušil Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 14. 3. 2019 č. j. 8 Afs 4/2018-37. Připomenul, že v každé části správního práva jsou upravována odlišná práva a povinnosti s různými důsledky pro účastníky, a proto nelze dojít k závěru, že odkladný účinek žaloby působí vždy s účinky ex tunc. Nález sp. zn. II. ÚS 1260/07 se zabýval úzkou výsečí správního práva - správním trestáním - a nelze ho zobecňovat na jiné oblasti správního práva. Opačný přístup by mohl mít neblahé a Ústavním soudem nezamýšlené důsledky. Nadto Nejvyšší správní soud krajskému soudu uložil, aby posoudil, zda vůbec byla pro věc relevantní otázka časového nástupu odkladného účinku (ex tunc nebo ex nunc), a to s ohledem na názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 9. 2015 č. j. 5 Afs 29/2015-68, podle něhož je pro výpočet penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně bez významu přiznání odkladného účinku žalobě proti rozhodnutí o tomto odvodu.
6. Krajský soud následně vydal rozsudek napadený ústavní stížností, jímž stěžovatelčinu žalobu zamítl. V odůvodnění uvedl, že mezi účastníky sice nebyla sporná otázka, zda odkladný účinek měl vliv na výpočet úroku z prodlení, nýbrž sporná byla toliko otázka, po jakou dobu byly účinky rozhodnutí odloženy. Přesto krajský soud musel nejprve vyřešit prvotní otázku, zda měl odkladný účinek vůbec nějaký vliv na úrok z prodlení. Tuto otázku zodpověděl tak, že odkladný účinek neměl na úrok z prodlení žádný vliv (krom pro posuzovanou věc irelevantní skutečnost, že po dobu trvání odkladného účinku nebylo možné exekvovat vedle samotného cla i úrok z prodlení). Úrok z prodlení nebyl podle zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění účinném do 31. 12. 2010 (dále jen "zákon o správě daní a poplatků), přímým následkem rozhodnutí o vyměření daně, nýbrž byl přímým následkem nezaplacení daně v den její splatnosti. Clo bylo splatné ve lhůtě 10 dnů ode dne sdělení jeho výše dlužníkovi [čl. 222 odst. 1 písm. a) nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. 10. 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství, ve znění účinném do 30. 4. 2016]. Výše cla byla stěžovatelce sdělena 24. 5. 2010 dodatečným platebním výměrem a posledním dnem 10denní lhůty byl čtvrtek 3. 6. 2010. Po jejím uplynutí se stěžovatelka dostala do prodlení. Protože odkladný účinek žalobě ve věci samotného cla byl přiznán až usnesením ze dne 21. 12. 2010 (pravomocným dne 27. 12. 2010), tj. v době, kdy lhůta splatnosti marně uplynula, nemohlo mít přiznání odkladného účinku na běh této lhůty vliv. Odkladným účinkem se pozastavují jen ty účinky žalobou napadeného rozhodnutí, které pozastavit lze. Na úrok z prodlení, který není účinkem rozhodnutí, nýbrž prodlení, podle krajského soudu přiznání odkladného účinku nemělo vliv.
7. Stěžovatelčinu kasační stížnost Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem zamítl. V jeho odůvodnění uvedl, že nález sp. zn. II. ÚS 1260/07 řešil pro oblast správního trestání otázku časového nástupu odkladného účinku žaloby s výsledkem, že odkladný účinek působí ex tunc. Naproti tomu Nejvyšší správní soud v rozsudku sp. zn. 5 Afs 29/2015 posuzoval otázku, jaké účinky (či zda vůbec) vyvolává přiznání odkladného účinku žalobě proti rozhodnutí o platební povinnosti na povinnost vzniklou z prodlení s plněním této platební povinnosti.
Daný nález a rozsudek tak řeší jinou právní i skutkovou otázku, navíc v jiných právních oblastech. Jejich závěry se proto nevylučují. Stěžejní otázkou pro posuzovanou věc bylo, zda vůbec má přiznání odkladného účinku žalobě vliv na povinnost hradit úrok z prodlení. Nejvyšší správní soud zdůraznil, že přiznáním odkladného účinku se pozastavují jen ty účinky, které v daném okamžiku pozastavit lze. V době, kdy soud přiznal žalobě odkladný účinek, již nebylo možno přerušit či stavět běh lhůty pro splatnost cla, která skončila o půl roku dříve.
Pro vyměření úroku z prodlení zákon nestanoví jako podmínku pravomocné a vykonatelné rozhodnutí o vyměření daně (cla), nýbrž pouze to, že je daňový subjekt v prodlení se zaplacením splatné daně. Krajský soud správně dovodil, že úrok z prodlení není přímým následkem rozhodnutí o vyměření cla, ale přímým následkem prodlení. Lhůta pro zaplacení již uběhla a přiznáním odkladného účinku tak nemohlo dojít k jejímu odsunu, pouze nebylo možné nezaplacené clo (též úrok z prodlení) po dobu trvání odkladného účinku vymáhat.
8. Stěžovatelka poukazuje na nález sp. zn. II. ÚS 1260/07 , který rozlišuje účinnost individuálních právních aktů (vykonatelnost v širším smyslu) a vynutitelnost (vykonatelnost v užším smyslu, exekuční vynutitelnost). Ústavní soud zde dospěl k závěru, že odkladný účinek správní žaloby (§ 73 s. ř. s.) pozastavuje účinnost žalobou napadeného rozhodnutí (vykonatelnost v širším smyslu), a to ex tunc. Z odůvodnění tohoto nálezu neplyne, že by závěry Ústavního soudu byly určeny jen pro oblast správního trestání, byť se skutkový základ sporu před Ústavním soudem této oblasti týkal. Odkladný účinek přiznaný správní žalobě tak nastává ex tunc. Správní soudy nerespektovaly závěry uvedeného nálezu, neboť uznávají působnost odkladného účinku jen v rovině vykonatelnosti (v užším smyslu), a naopak považují správní rozhodnutí za nedotčené odkladným účinkem v rovině jeho účinnosti (vykonatelnosti v širším smyslu).
9. Závěr Nejvyššího správního soudu, že prodlení podle zákona o správě daní a poplatků není přímým následkem rozhodnutí o vyměření daně, nýbrž prodlení, považuje stěžovatelka za nepřesvědčivý. I když povinnost k platbě úroku z prodlení vzniká ze zákona, nic to nemění na skutečnosti, že povinnost k jeho platbě vzniká v přímé souvislosti s rozhodnutím o vyměření daně. Nebyla-li by daň vyměřena, nemohl by se daňový subjekt dostat do prodlení s její úhradou.
10. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v nichž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
11. Ústavní soud není součástí soustavy soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). Není povolán k instančnímu přezkumu rozhodnutí obecných soudů. Jeho pravomoc podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo rozhodnutím v něm vydaným nebyla dotčena ústavně chráněná práva nebo svobody stěžovatelky.
12. Stěžovatelce bylo dodatečně vyměřeno clo správními rozhodnutími, která obstála v soudním přezkumu před správními soudy a posléze z hlediska zachování stěžovatelčiných základních práv i před Ústavním soudem, neboť její ústavní stížnost ve věci vyměření cla byla odmítnuta usnesením ze dne 20. 10. 2020 sp. zn. IV. ÚS 2597/20
(všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z https://nalus.usoud.cz). V řízení o žalobě proti správnímu rozhodnutí ve věci vyměření cla krajský soud stěžovatelčině žalobě přiznal odkladný účinek. V nyní posuzované věci byla Generálním celním ředitelstvím a správními soudy řešena navazující otázka, zda přiznání odkladného účinku žalobě ve věci vyměření cla mělo vliv na povinnost hradit úrok z prodlení ve smyslu § 63 zákona o správě daní a poplatků, a při kladné odpovědi určení dne, kdy nastoupil odkladný účinek žaloby (ex tunc nebo ex nunc).
Generální ředitelství cel zaujalo názor, že za dobu trvání odkladného účinku žaloby stěžovatelce nevznikala povinnost hradit úrok z prodlení. Podle něj působil odkladný účinek žaloby ex nunc, tj. od právní moci usnesení, jímž byl přiznán, a působil až do právní moci rozsudku krajského soudu o žalobě, které byl odkladný účinek přiznán. V tomto duchu ve prospěch stěžovatelky změnilo rozhodnutí celního úřadu, neboť při výpočtu úroku z prodlení vyloučilo takto určenou dobu trvání odkladného účinku, což ve svém důsledku vedlo ke snížení výše úroku z prodlení oproti rozhodnutí celního úřadu, který tuto dobu do výpočtu zahrnul (tj. snížení úroku z prodlení z 112 176 471 Kč na 34 921 321 Kč).
Správní soudy se zaměřily na prvotní otázku, zda odkladný účinek měl vliv na povinnost platit úrok z prodlení (srov. bod 10. rozsudku krajského soudu), resp. jaké účinky má přiznání odkladného účinku na tuto povinnost (srov. bod 21 rozsudku Nejvyššího správního soudu), a dospěly k závěru, že odkladný účinek žaloby neměl vliv na úrok z prodlení (srov. zejména bod 26. rozsudku krajského soudu a bod 22 rozsudku Nejvyššího správního soudu). Byť správní soudy po právní stránce věc vyhodnotily odchylně od Generálního ředitelství cel (tj. že odkladný účinek neměl vliv na povinnost hradit úrok z prodlení), jeho rozhodnutí nezrušily.
Výše úroku z prodlení je tak určena na základě právního názoru Generálního ředitelství cel, s nímž se správní soudy neztotožnily a přijaly jiný právní názor. Protože by však promítnutí právního názoru správních soudů (zahrnutí doby, po kterou trval odkladný účinek, do výpočtu úroku z prodlení) vedlo ke zvýšení úroku z prodlení, než k jakému dospělo Generální ředitelství cel, Ústavní soud nespatřuje porušení stěžovatelčiných základních práv či svobod v tom, že z uvedeného důvodu správní soudy rozhodnutí Generálního ředitelství cel nezrušily (ke stěžovatelčině žalobě, resp. kasační stížnosti) a nezavázaly správní orgán právní názorem pro stěžovatelku méně příznivým, než z jakého Generální ředitelství cel vycházelo.
13. I v popsané situaci nicméně Ústavní soud za výsledné právní posouzení považuje právní názor vyjádřený správními soudy v napadených rozsudcích a tento názor přezkoumává z pohledu, zda jím nedošlo k porušení stěžovatelčiných základních práv.
14. Stěžovatelka namítá, že správní soudy nerespektovaly závěry nálezu sp. zn. II. ÚS 1260/07 , který se týkal zamítnutí návrhu na povolení obnovy trestního řízení zakončeného trestním příkazem, jímž byla shledána vina za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí - správního rozhodnutí o zákazu řízení motorových vozidel. Za novou skutečnost odůvodňující povolení obnovy řízení trestní soudy nepovažovaly skutečnost, že poté, co došlo k jednání (řízení vozidla přes úřední zákaz), správní soud přiznal odkladný účinek žalobě proti správnímu rozhodnutí, jímž byl uložen zákaz řízení. V daném nálezu Ústavní soud uzavřel, že odkladný účinek správní žaloby (§ 73 s. ř. s.) proti správnímu rozhodnutí, jímž byl v přestupkové věci vysloven zákaz řízení motorových vozidel, působí ex tunc.
15. V posuzované věci je otázka, s jakými časovými účinky působí odkladný účinek přiznaný správní žalobě (zda ex nunc nebo ex tunc) druhotná. Prvořadá je totiž otázka, zda vůbec přiznaný odkladný účinek žaloby ve věci vyměření cla ovlivňuje povinnost platit úrok z prodlení se zaplacením tohoto cla. Správní soudy dospěly k závěru, že takový vliv odkladný účinek nemá, a proto pro ně bylo irelevantní, kdy z časového hlediska nastupuje odkladný účinek žaloby. Z daného pohledu byl závěr nálezu sp. zn. II. ÚS 1260/07 , že přiznaný odkladný účinek žaloby proti správnímu rozhodnutí o zákazu řízení působí ex tunc, mimoběžný s tím, co posuzovaly správní soudy.
16. Nález sp. zn. II. ÚS 1260/07 neobsahuje posouzení stěžejní otázky pro posuzovanou věc, tj. otázky, zda odkladný účinek ovlivňuje povinnost platit úrok z prodlení. V bodu 22. tohoto nálezu je sice obecné hodnocení, že přiznaný odkladný účinek správní žaloby zahrnuje odklad účinnosti napadeného rozhodnutí (odklad vykonatelnosti v širším smyslu překračující pouhou exekuční vynutitelnost). Takové obecné pojednání však nevnáší jasno do řešené otázky k úroku z prodlení. Je totiž zřejmé, že i účinky žalobou napadeného rozhodnutí, které se přiznáním odkladného účinku pozastavují podle § 73 odst. 3 s. ř. s., nejsou bezbřehou kategorií, byť tyto účinky neznamenají jen exekuční vynutitelnost. Co vše z věcného hlediska pod tyto účinky zahrnout lze a co již ne, nález sp. zn. II. ÚS 1260/07 nepotřeboval hlouběji rozebírat, neboť pro účely jím posuzované věci bylo triviální vyhodnotit, že odkladný účinek žaloby proti správnímu rozhodnutí, jímž byl uložen zákaz řízení motorových vozidel, dopadá na takto uložený zákaz.
17. Otázka, zda přiznaný odkladný účinek žaloby ve věci vyměření cla ovlivňuje povinnost platit úrok z prodlení se zaplacením vyměřeného cla, není triviální záležitostí. Jde však o výklad podústavního práva, nikoli o ústavněprávní otázku, a Ústavní soud shledal, že ji správní soudy vyřešily ústavně konformním způsobem.
18. Správní soudy uvedly, že pro vyměření úroku z prodlení zákon nestanoví jako podmínku pravomocné a vykonatelné rozhodnutí o vyměření daně (cla), ale pouze prodlení daňového subjektu s úhradou, a dovodily, že úrok z prodlení není přímým následkem rozhodnutí o vyměření cla, nýbrž přímým následkem prodlení. Ústavní soud shledal, že správní soudy dovodily, že není dán natolik úzký vztah mezi rozhodnutím o vyměření cla a úroky z prodlení na to, aby šlo úroky z prodlení podřadit pod kategorii účinků napadeného rozhodnutí ve smyslu § 73 odst. 3 s. ř. s., které se přiznáním odkladného účinku pozastavují. Jde o srozumitelný výklad, který reflektuje souvztažnost mezi jednotlivými zákony (zejména zákonem o správě daní a poplatků a soudním řádem správním), do něhož Ústavnímu soudu nepřísluší zasahovat.
19. Dále lze poukázat na to, že daňový subjekt může využít žádost o povolení posečkání úhrady daně nebo rozložení její úhrady na splátky (§ 60 zákona o správě daní a poplatků, § 156 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů). Podmínky pro vyhovění takové žádosti mají velký průnik s podmínkami pro přiznání odkladného účinku správní žalobě (zejména v tom, že posečkání či povolení splátek lze povolit, bylo-li by neprodlené zaplacení spojeno pro daňový subjekt s vážnou újmou). Povolení posečkání je spojeno s povinností platit úrok z posečkané částky (§ 60 odst. 6 zákona o správě daní a poplatků a § 253 odst. 4 daňového řádu), jehož výše je však stanovena výrazně níže než úrok z prodlení (podle § 253 odst. 4 daňového řádu nesmí přesáhnout polovinu výše úroku z prodlení, podle § 60 odst. 6 zákona o správě daní a poplatků činil úrok z odložené částky repo sazbu zvýšenou o 7 procentních bodů, kdežto úrok z prodlení činil repo sazbu zvýšenou o 14 procentních bodů podle § 63 odst. 3 daného zákona). Také s posečkáním daně je spojen úrok, neboť v základu tohoto právního institutu stojí ekonomická myšlenka o ceně peněz, tj. není-li daň poukázána v řádném termínu pro její úhradu, vystupuje úrok jako paušalizovaná náhrada za prostředky, které musí veřejné rozpočty získávat z jiných zdrojů. Ústavní soud tak zohlednil, že i přesto, že správní soudy shledaly, že odkladný účinek žaloby ve věci rozhodnutí o vyměření cla nemá vliv na vznik povinnosti platit úroky z prodlení s úhradou tohoto cla, právní řád nabízí možnost (žádost o posečkání daně), jak může daňový subjekt, který splňuje příslušné zákonné podmínky, zvrátit vznik povinnosti platit úroky z prodlení a nahradit jí úroky z posečkané částky, které jsou výrazně nižší. Za této situace nespatřuje Ústavní soud v závěru správních soudů, že odkladný účinek žaloby neměl vliv na vznik povinnost platit úroky z prodlení (krom nemožnosti tyto úroky z prodlení po dobu trvání odkladného účinku vymáhat, což však neovlivňuje jejich vznik), ústavněprávní deficit.
20. Ústavní soud z výše uvedených důvodů neshledal porušení stěžovatelčiných základních práv či svobod v závěru správních soudů, že odkladný účinek žaloby proti rozhodnutí ve věci vyměření cla, nebránil vzniku povinnosti hradit úrok z prodlení z daného cla. Za tohoto stavu nebyla otázka, zda se odkladný účinek správní žaloby (§ 73 s. ř. s.) přiznává ex nunc nebo ex tunc, relevantní.
21. Pro úplnost lze dodat, že s účinností od 1. 1. 2021 byl do daňového řádu vložen nový § 157a, podle něhož je úhrada daně ex lege posečkána ode dne přiznání odkladného účinku v řízení, které je v souvislosti se stanovením daně vedeno před soudem ve správním soudnictví nebo před Ústavním soudem. Zákonodárce se tak rozhodl nově provázat dosud vzájemně neprovázané instituty posečkání daně a odkladného účinku správní žaloby, což podle důvodové zprávy odůvodnil tím, že "důsledkem přiznání odkladného účinku v případě soudního přezkumu rozhodnutí o stanovení daně je nevymahatelnost daně tímto rozhodnutím stanovené, avšak nikoliv eliminace vzniku úroku z prodlení v případě, že správnost stanovené daně bude soudem potvrzena. V tomto ohledu je žádoucí poskytnout předmětné dani status daně, jejíž úhrada byla posečkána, což současně povede k nahrazení úroku z prodlení polovičním úrokem z posečkané částky" (viz důvodovou zprávu k zákonu č. 283/2020 Sb., dostupnou z https://www.psp.cz). Pro posuzovanou věc z citované důvodové zprávy vyplývá, že i zákonodárce vycházel při přijetí nové úpravy z toho, že odkladný účinek žaloby neměl do 31. 12. 2020 vliv na povinnost hradit úrok z prodlení, což od 1. 1. 2021 zmírnil tím, že přiznání odkladného účinku žalobě zakládá ex lege posečkání daně, při němž se platí úrok z posečkané částky v nižší výši, než činí úrok z prodlení.
22. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky, odmítl její ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 18. ledna 2022
Josef Fiala v. r. předseda senátu