Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 16. prosince 2016 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci návrhu M. K., proti usnesení Krajského soudu v Brně, ze dne 23. května 2016 č. j. 54 Co 515/2015 - 131, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Třebíči, jako účastníků řízení, takto: Návrh se odmítá.
Ústavnímu soudu bylo dne 23. září 2016 doručeno podání, kterým se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Krajského soudu v Brně. Z nejasně formulovaného podání je možno usuzovat, že toto usnesení bylo vydáno v rámci exekučního řízení, vedeného u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 11 E 91/2012. Stěžovatel sdělil, že požádá Českou advokátní komoru o určení advokáta pro jeho zastupování v řízení před Ústavním soudem.
Vzhledem k tomu, že podání stěžovatele neobsahovalo zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") stanovené náležitosti, byl stěžovatel dopisem ze dne 6. října 2016 (výzva byla doručena dne 21. října 2016), vyzván k odstranění vad, spočívajících zejména v nedostatku právního zastoupení stěžovatele advokátem v řízení před Ústavním soudem a předložení posledního rozhodnutí, proti němuž ústavní stížnost směřuje. Stěžovateli byla stanovena lhůta 30 dnů od doručení výzvy s upozorněním, že po jejím marném uplynutí bude návrh odmítnut. Stěžovatel na výzvu reagoval tím, že zopakoval žádost o ustanovení zástupce. Dříve, než se Ústavní soud začal zabývat věcnou stránkou návrhu, přezkoumal, zda návrh splňuje veškeré formální a obsahové náležitosti vyžadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž shledal, že tomu tak není.
Z úřední činnosti je Ústavnímu soudu známo, že stěžovatel byl mnohokrát v minulosti poučován o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost zákonem o Ústavním soudu (dosud byl asi v 20 věcech účastníkem řízení před Ústavním soudem, např. ve věci sp. zn. IV. ÚS 1394/14
). Vzdor tomu vykazuje nyní předložený návrh opakující se vady, zejména nesplňuje podmínku obligatorního zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem v souladu s § 30 a § 31 zákona o Ústavním soudu.
Vyzývat stěžovatele k odstranění vad návrhu z důvodů stěžovateli z předchozích řízení velmi dobře známých by bylo neefektivní a formalistické, neboť s právními následky takto vadně podané ústavní stížnosti byl již mnohokrát seznámen v řadě rozhodnutí Ústavního soudu, např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 2391/12
ze dne 1. 11. 2012, usnesení
sp. zn. III. ÚS 386/14
ze dne 29. 4. 2014, usnesení
sp. zn. III. ÚS 1749/14
ze dne 25. 9. 2014, usnesení
sp. zn. IV. ÚS 2344/14
ze dne 1. 10. 2014, usnesení
sp. zn. II. ÚS 2828/14
ze dne 7. 1. 2015.
Ústavní soud tak byl nucen postupovat přiměřeně podle ust. § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a podání stěžovatele odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 16. prosince 2016
Jan Musil v. r.
soudce zpravodaj