Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Filipa a Milady Tomkové o ústavní stížnosti stěžovatele M. Š., zastoupeného Mgr. Markétou Vítovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, 5. května 1050/66, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 0 P 145/2017-557 ze dne 17. září 2019, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníka řízení a V. Š, K. L. a nezletilého R. Š., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") ve věci péče o nezletilého vedlejšího účastníka ustanovil napadeným usnesením podle § 127 odst. 1 o. s. ř. jednoho znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, a druhého z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, se specializací v klinické psychologii, za účelem vypracování znaleckého posudku ohledně následujících otázek: jaký je vztah stěžovatele s matkou nezletilého; jaký je vztah stěžovatele k nezletilému; zda stěžovatel netrpí duševní poruchou, vadou osobnosti nebo nadměrným užíváním (závislostí) alkoholických nápojů nebo omamných prostředků či jedů; zda má stěžovatel sklony k agresivitě; jaká je obecná věrohodnost stěžovatele a dalších okolností podle uvážení znalců. Soud zároveň účastníkům, jejich zástupcům a stěžovateli uložil, aby poskytli ustanoveným znalcům veškerou nutnou součinnost pro vypracování znaleckého posudku. Odvolání proti napadenému usnesení není přípustné.
2. Stěžovatel se proti předmětnému usnesení brání ústavní stížností a navrhuje jeho zrušení; současně se stížností podal návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí podle § 79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
3. V usnesení obvodního soudu stěžovatel spatřuje porušení svých základních práv podle čl. 10 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, navrhuje, aby Ústavní soud deklaroval zásah do jeho práva na ochranu lidské důstojnosti a jeho práva na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života. Stěžovatel namítá, že povinnost podrobit se lékařskému vyšetření za účelem vypracování znaleckého posudku představuje závažný zásah do jeho osobnostních práv, jelikož by byl nucen vyjadřovat se k otázkám ze své intimní sféry.
Znalcem získané informace by nadto byly přístupné dalším osobám jako např. opatrovníku nezletilého a jeho rodičům. Stěžovatel již byl v předmětném řízení vyslechnut jako svědek a soud podle jeho názoru řádně nevysvětluje, z jakého důvodu by měl být dále podroben lékařskému vyšetření za účelem podání znaleckého posudku podle § 127 odst. 4 o. s. ř. Stěžovatel je přesvědčen, že takový zásah je neproporcionální; poukazuje přitom na spis v trestní věci, jehož provedením by soud mohl získat potřebné informace pro rozhodnutí ve věci péče o nezletilého.
4. Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatel je řádně zastoupen advokátem v souladu s § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, není nepřípustná ve smyslu § 75 odst. 1 téhož zákona; je však zjevně neopodstatněná.
5. Stěžovateli lze dát do jisté míry za pravdu v tom, že povinnost podrobit se vyšetření za účelem podání znaleckého posudku určitý zásah do práva na soukromí představuje; jde však o zásah v intencích příslušného zákonného ustanovení, které "provádí" ustanovení čl. 7 odst. 1, věta druhá, Listiny, podle něhož může být nedotknutelnost osoby a její soukromí omezena v případech stanovených zákonem. Podle § 127 odst. 4 o. s. ř. soud může třetí osobě, stejně jako účastníkům řízení, uložit povinnost dostavit se ke znalci, předložit potřebné předměty, podat nutná vysvětlení, podrobit se lékařskému vyšetření, popřípadě zkoušce krve, anebo něco vykonat či snášet. Smyslem ustanovení je dosáhnout základního účelu soudního řízení, tj. ochrany práv a oprávněných zájmů jednotlivců (v tomto případě nezletilého dítěte) a stěžovatel stížností popírá jeho účel.
6. Ve stěžovatelem předložené věci je zájem na zjištění skutkových okolností umocněn tím, že soud rozhoduje ve věci péče o nezletilého, jehož zájem je prioritní. Je v souladu s nejlepším zájmem dítěte podle čl. 3 Úmluvy o právech dítěte, aby se stěžovatel znaleckému posudku podrobil, oprávněný zásah do svého práva na soukromí strpěl a soudu umožnil získat v zájmu nezletilého dítěte potřebná zjištění.
7. Jelikož v dané věci Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, ústavní stížnost odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. Spolu s ústavní stížností odmítl Ústavní soud i návrh na odklad vykonatelnosti napadeného usnesení, neboť ten - jakožto návrh akcesorický - sdílí její osud (viz např. usnesení sp. zn. II. ÚS 1835/18 ze dne 27. 11. 2018).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 9. října 2019
Jaromír Jirsa v. r. předseda senátu