Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatelky Žanety Kroupové, zastoupené JUDr. Viktorem Pakem, advokátem, sídlem Francouzská 171/28, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 11. listopadu 2021 č. j. 30 Co 176/2021-59, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti Krajská nemocnice Liberec, a. s., sídlem Husova 357/10, Liberec, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení s tvrzením, že jím bylo porušeno její základní právo na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na rovnost účastníků řízení zaručené v čl. 37 odst. 3 Listiny.
2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu. Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.
3. Návrh stěžovatelky trpí zjevnou vadou, neboť k němu není přiložena speciální plná moc [§ 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, viz též usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 10. 2001 sp. zn. III. ÚS 403/01
(U39/24 SbNU 557)].
4. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že právní zástupce stěžovatelky v minulosti zastupoval řadu stěžovatelů, jejichž jménem podával ústavní stížnosti, přitom některé z nich posléze doplňoval, často na výzvu Ústavního soudu. V nedávné době právní zástupce stěžovatelky opakovaně podal ústavní stížnost a nepřiložil k ní plnou moc. Ústavním soudem byl vyzýván k odstranění této vady, přičemž součástí výzvy bylo i poučení, že neodstranění vytýkaných vad v určené lhůtě zakládá důvod pro odmítnutí ústavní stížnosti podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu (viz výzvu ze dne 16. 9. 2020 ve věci sp. zn. IV. ÚS 2645/20 , výzvu ze dne 10. 5. 2021 ve věci sp. zn. II. ÚS 673/21 ).
5. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o náležitostech ústavní stížnosti, včetně předepsané plné moci dostávalo totožnému stěžovateli, ev. jeho právnímu zástupci, vždy v každém řízení, stalo-li se tak již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat adresátovi poučení o obsahových náležitostech ústavní stížnosti a dalších pravidlech, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým (to platí dvojnásob v situacích, je-li stěžovatel zastoupen kvalifikovaným právním zástupcem - advokátem).
6. Vzhledem k výše uvedeným důvodům se Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 9. února 2022
Josef Fiala v. r. soudce zpravodaj