Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Josefa Fialy a soudců Milana Hulmáka (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatelky Lucie Řezbové, zastoupené JUDr. Prokopem Benešem, advokátem, sídlem Antala Staška 38, Praha 4 - Krč, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2023 č. j. 22 Cdo 2980/2022-1113, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. května 2022 č. j. 70 Co 125/2022-1059 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 31. srpna 2021 č. j. 33 C 168/2009-995, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 6, jako účastníků řízení, a Ing. Karla Blažka, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jejích základních práv podle čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 17 odst. 1 a čl. 47 odst. 1 a 2 Listiny základních práv Evropské unie.
2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a vyžádaného spisu se podává, že Obvodní soud pro Prahu 6 (dále jen "obvodní soud") z majetku ve společném jmění manželů přikázal vedlejšímu účastníkovi zůstatky na běžných účtech, 400 ks akcií obchodní společnosti Philip Morris ČR a. s., 1 ks akcií obchodní společnosti ČEZ, a. s., 500 ks akcií obchodní společnosti Prague Investment Holdings (Cyprus) Limited (dále jen "PIHL") a vedlejšímu účastníkovi uložil povinnost zaplatit stěžovatelce na vyrovnání jejího podílu částku ve výši 4 481 285,26 Kč. Obvodní soud dále došel k závěru, že vybavení domu vedlejšího účastníka a jeho zhodnocení provedeného rekonstrukcí a starožitnosti nenáležejí do společného jmění manželů, protože byly nabyty z prostředků nenáležejících do společného jmění manželů. Stejně tak do společného jmění manželů nenáležejí akcie společnosti PRAGUE ASSOCIATES (CYPRUS) LIMITED (dále jen "PACL"). Tyto akcie nabyl vedlejší účastník před vznikem manželství. U akcií Michelských pekáren a. s. nebylo prokázáno, že by vedlejší účastník byl ke dni zániku společného jmění manželů jejich majitelem.
3. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozsudek obvodního soudu potvrdil. Městský soud se ztotožnil s vymezením předmětu vypořádání společného jmění manželů učiněným obvodním soudem. Námitka podjatosti člena senátu městského soudu vznesená stěžovatelkou podle městského soudu nebyla důvodná.
4. Nejvyšší soud odmítl dovolání pro nepřípustnost. Stěžovatelku upozornil na nepřehlednost dovolání z hlediska skutečností významných pro dovolací přezkum. V odůvodnění rozhodnutí se proto zaměřil pouze na podstatu věci, aniž by reflektoval tvrzení stěžovatelky, která nemohla posouzení věci v dovolacím řízení ovlivnit. V usnesení se zabýval tím, zda námitky týkající se posouzení režimu 500 ks akcií vedlejšího účastníka ve společnosti PACL, ocenění nemovitostí, akcií společnosti Phillip Morris ČR a. s. a akcie ČEZ a. s., vypořádání vnosů ze společného jmění manželů na rekonstrukci nemovitostí ve vlastnictví vedlejšího účastníka, nevypořádání funkčních požitků, nevypořádání účtů vedlejšího účastníka a akcií u Michelských pekáren a. s., mohou založit přípustnost dovolání. Nejvyšší soud se dále zabýval oceněním akcií společnosti PIHL, námitkou podjatosti soudce a porušením pravidel o poučovací povinnosti soudu.
5. Stěžovatelka namítá celu řadu pochybení obecných soudů. Předně obecným soudům vytýká nesprávné hodnocení důkazů a s tím spojená nesprávná skutková zjištění vedoucí k nezahrnutí akcií společnosti PACL do společného jmění manželů a nesprávnému ocenění akcií společnosti PIHL. Skutková zjištění týkající se akcií společnosti PACL jsou podle stěžovatelky v rozporu s listinami, které si soudy opatřily od kyperského rejstříkového soudu. Vedlejší účastník tyto akcie nabyl až během manželství. Obvodní soud nechal v řízení tyto akcie znalcem ocenit. Důkaz znaleckým posudkem však již neprovedl. Stejně tak stěžovatelka nesouhlasí s tím, že do společného jmění manželů soudy nezahrnuly starožitnosti a vnosy ze společného majetku vložené na výlučný majetek vedlejšího účastníka v podobě rekonstrukce jeho nemovitosti.
6. Stěžovatelka dále nesouhlasí s právními závěry obecných soudů, že vedlejší účastník nebyl vlastníkem akcií Michelských pekáren a. s.
7. Stěžovatelka uvádí, že rozhodnutí obvodního soudu bylo překvapivé, neboť z vyjádření původního soudce vyplýval odlišný názor na věc, než k němuž došel soudce, který věc v průběhu řízení převzal.
8. Stěžovatelka namítá podjatost soudce městského soudu, který je bratrem soudce, který věc rozhodoval před obvodním soudem. Stěžovatelka v neposlední řadě namítá také průtahy v řízení.
9. Rozhodnutí soudů jsou podle ní nepřezkoumatelná a jsou nepřesvědčivě odůvodněna. Městský soud se dostatečně nevypořádal s argumenty stěžovatelky.
10. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v nichž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
11. Ústavní soud připomíná, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti je oprávněn do rozhodovací činnosti obecných soudů zasahovat jen tehdy, postihuje-li chybná interpretace nebo aplikace podústavního práva nepřípustně některé z ústavně zaručených základních práv či svobod nebo je v rozporu s požadavky řádného procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich použití při řešení konkrétních případů a věcné posouzení předmětu sporu, příslušejí civilním soudům. Zřetelně tak zdůrazňuje zásadu minimalizace zásahů do činnosti jiných orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 83 a 91 odst. 1 Ústavy). Proto mu nepřísluší zasahovat do jejich ústavně vymezené pravomoci, pokud jejich rozhodnutím, příp. v průběhu procesu mu předcházejícího, nedošlo k porušení ústavně zaručených práv.
12. Těžiště ústavní stížnosti představuje polemika stěžovatelky se skutkovými závěry soudů. Stěžovatelka v ústavní stížnosti několikrát opakuje námitky proti hodnocení důkazů a skutkovým zjištěním soudů, které vznesla již v řízení před obecnými soudy. Z ústavního principu nezávislosti soudů však vyplývá mj. zásada volného hodnocení důkazů obsažená v § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Ústavní soud nepřezkoumává a nehodnotí důkazy provedené a vyhodnocené obecnými soudy a do rozhodování obecných soudů zasahuje pouze v případech extrémního vybočení z pravidel řádně vedeného procesu. Ústavnímu soudu nepřísluší "hodnotit" hodnocení důkazů [srov. nález ze dne 1. 2. 1994 sp. zn. III. ÚS 23/93
(N 5/1 SbNU 41); všechna rozhodnutí Ústavního soudu dostupná na https://nalus.usoud.cz]. Ústavní soud ve své dosavadní rozhodovací praxi identifikoval, jaká pochybení v procesu dokazování a zjišťování skutkového stavu či při aplikaci a interpretaci norem jednoduchého práva mají ústavně právní relevanci a odůvodňují zásah Ústavního soudu [srov. nálezy ze dne 30. 6. 2004 sp. zn. IV. ÚS 570/03
(N 91/33 SbNU 377), ze dne 10. 10. 2002 sp. zn. III. ÚS 173/02
(N 127/28 SbNU 95)]. Ničeho takového se však soudy v posuzovaném případě nedopustily.
13. Ústavní soud ověřil, že soudy provedly ve věci rozsáhlé dokazování. V odůvodnění svých rozhodnutí řádně odůvodnily, na základě jakých důkazů dospěly ke skutkovým zjištěním, že akcie společnosti PACL nabyl vedlejší účastník ještě před uzavřením manželství a proč vycházely právě z nich. Vyjádřily se i k případnému opětovnému nabytí těchto akcií za trvání manželství, jež namítala stěžovatelka (body 23. až 25. a bod 40. rozsudku obvodního soudu a bod 28. rozsudku městského soudu). Ústavní soud v těchto úvahách nespatřuje žádné vykročení z ústavněprávní limitů, i listina označená jako "prohlášení o svěřenectví" může obsahovat ujednání o převodu, úvahy o charakteru cenného papíru byly zmíněny na okraj a nijak se ve výsledku nepromítly. Proč soudy neprovedly důkaz znaleckým posudkem, vyplývá z jeho skutkových závěrů. Jeho provedení nebylo třeba, neboť soud došel k závěru, že tyto akcie netvoří součást společného jmění manželů. Dokazování k jejich hodnotě již nebylo nutné.
14. Podrobně se soudy v odůvodnění svých rozhodnutí zabývaly i způsobem určení hodnoty akcií společnosti PIHL, znaleckému posudku i nejasnostmi v něm vznesenými i tím, proč nepřistoupily k provedení důkazu znaleckým posudkem navrženým stěžovatelkou (body 27. a 39. rozsudku obvodního soudu a bod 30. rozsudku městského soudu). Nejde tedy o opomenutý důkaz, jak tvrdí stěžovatelka. Přesvědčivě soudy odůvodnily i svůj závěr, že starožitnosti nepatřily do společného jmění manželů a že rekonstrukci hradil vedlejší účastník nikoliv z prostředků ve společném jmění manželů (bod 4. až 11., bod 35. rozsudku obvodního soudu a bod 25. rozsudku městského soudu). Přitom je nutné poukázat na to, že ke stejným závěrům soudy nedošly u pozemků a bytu, ve věci tedy nepostupovaly nijak mechanicky.
15. Ústavní soud shledal postup soudů při dokazování, hodnocení důkazů i jejich skutkové závěry ve světle rozsáhlého dokazování za dostatečné. Ústavní soud připomíná, že nikoliv každé nedostatky v průběhu procesu dokazování v podobě "opomenutí" či nedostatečné vypořádání se s důkazními návrhy účastníků řízení obecnými soudy dosahují ústavněprávní intenzity, odůvodňující kasační zásah Ústavního soudu [srov. nález ze dne 10. 3. 2015 sp. zn. II. ÚS 2172/14
(N 54/76 SbNU 747), bod 21.]. Skutečnost, že civilní soudy došly ke skutkovým zjištěním, se kterým se stěžovatelka neztotožňuje, sama o sobě opodstatněnost ústavní stížnosti nezakládá.
16. K právním závěrům týkajícím se vlastnictví akcií Michelských pekáren a. s. Ústavní soud uvádí, že ve své rozhodovací praxi vyložil, za jakých podmínek má nesprávná aplikace či interpretace podústavního práva za následek porušení základních práv a svobod a odůvodňuje tak ingerenci Ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů [srov. nález ze dne 10. 10. 2002 sp. zn. III. ÚS 173/02
(N 127/28 SbNU 95)]. Jedním z těchto případů je interpretace, která se jeví v daných souvislostech svévolnou, argumentačně vybudovanou bez přesvědčivého a konzistentního racionálního logického odůvodnění [srov. nález ze dne 23. 1. 2008 sp. zn. IV. ÚS 2519/07
(N 19/48 SbNU 205)]. O takový případ však v této věci nejde. I zde soudu a bod 29. rozsudku městského soudu). Veškerá argumentace stěžovatelky se pohybuje v rovině podústavního práva a obecné soudy na ni v odůvodnění rozhodnutí přesvědčivě reagovaly. Závěry obsažené v napadených rozhodnutích shledal Ústavní soud jako ústavně souladné.
17. Ústavní soud se neztotožňuje ani s argumentem stěžovatelky, že rozhodnutí obvodního soudu bylo pro stěžovatelku překvapivé. Skutečnost, že soudce, který věc převzal, má na věc odlišný pohled, ještě neznamená překvapivost rozhodnutí. Stěžovatelce je třeba dát za pravdu, že z protokolu o jednání není změna posouzení soudem jasně zřejmá, jak tvrdí městský soud (bod 33.). Směr, jakým se bude řízení ubírat, jí však musel být zřejmý z dalšího průběhu řízení.
18. Námitka podjatosti jednoho ze členů senátu je podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná (srov. např. usnesení ze dne 18. 7. 2023 sp. zn. II. ÚS 1715/23 ). K nápravě tvrzené procesní vady spočívající v tom, že rozhodnutí vydal vyloučený soudce, slouží žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 1 písm. e) o. s. ř. Z ústavní stížnosti není zřejmé, zda stěžovatelka tento prostředek nápravy uplatnila. Pokud ano, je nutné případnou ústavní stížnost směřovat (po vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práv účastníkům poskytuje) vůči rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost. Ústavní soud k tomu jen dodává, že se městský soud k námitce podjatosti v odůvodnění svého rozhodnutí vyjádřil a odůvodnil, proč názor stěžovatelky nesdílí (bod 18. a 19.).
19. K námitce stěžovatelky týkající se průtahů v řízeních před obecnými soudy Ústavní soud připomíná, že v době podání ústavní stížnosti bylo řízení před obecnými soudy pravomocně ukončeno. Ústavní soud proto považuje takovou ústavní stížnost, resp. námitku v ní obsaženou za nepřípustnou, neboť stěžovatelka má případně jiné procesní prostředky k ochraně práva porušeného v již skončeném řízení neodůvodněnými průtahy [srov. nálezy ze dne 7. 8. 2007 sp. zn. IV. ÚS 391/07
(N 122/46 SbNU 151), bod 12. a ze dne 23. 1. 2008 sp. zn. IV. ÚS 2519/07
(N 19/48 SbNU 205), bod 21.].
20. Pokud stěžovatelka uvádí, že se městský soud nevypořádal s jejími námitkami, nejsou tato tvrzení opodstatněná. Civilní soudy zaujaly právní názor, který má oporu ve skutkovém stavu. Svá rozhodnutí patřičně odůvodnily, srozumitelně a logicky uvedly, jaké skutečnosti mají za zjištěné, jakými úvahami se při rozhodování řídily a které předpisy aplikovaly. Rozhodnutí soudů jsou přezkoumatelná a jsou přesvědčivě odůvodněna. Ústavní soud neshledává, že by ústavní stížností napadená rozhodnutí byla projevem svévole, či v extrémním rozporu s principy spravedlnosti.
21. Protože Ústavní soud ze shora uvedených důvodů nezjistil tvrzené porušení základních práv stěžovatelky, dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jej mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 18. září 2024
Josef Fiala v. r. předseda senátu