Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje), soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatelky České republiky - Státního pozemkového úřadu, sídlem Husinecká 1024/11a, Praha 3 - Žižkov, zastoupené JUDr. Martinem Páskem Ph.D., advokátem, sídlem Opletalova 1284/37, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. srpna 2025 č. j. 17 Co 240/2025-135 a výroku II usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 3. června 2025 č. j. 11 C 3/2024-100, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, a Dr. Karla Červeného, MBA, LL.M., jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Tvrdí, že obecné soudy porušily její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Vedlejší účastník se u Obvodního soudu pro Prahu 4 domáhal žalobou nahrazení projevu vůle stěžovatelky uzavřít s vedlejším účastníkem jako oprávněnou osobou podle zákona č. 229/1991 Sb., o půdě, smlouvu o převodu náhradních pozemků. Žalobu vzal následně zpět, jelikož jeho nárok má být uspokojen v jiném soudním řízení. Obvodní soud proto usnesením řízení zastavil (výrok I) a žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení (napadený výrok II). Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil tak, že sice vedlejší účastník zpětvzetím žaloby zavinil zastavení řízení, ale stěžovatelce jakožto organizační složce státu nepřísluší náhrada nákladů řízení vynaložených na zastupování advokátem. Tyto náklady nejsou vynaloženy účelně, nynější spor je běžným restitučním sporem, který je standardní součástí stěžovatelčiny agendy.
3. Městský soud v Praze napadeným usnesením změnil výrok II usnesení obvodního soudu tak, že je vedlejší účastník povinen zaplatit stěžovatelce náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 1 800 Kč (výrok I) a dále je povinen stěžovatelce zaplatit náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 300 Kč (výrok II). Podle městského soudu spadá tento spor do stěžovatelčiny běžné agendy, nevymyká se ani svou složitostí. Stěžovatelka stěžejní argumentaci přednesla již ve vyjádření k žalobě ještě bez zastoupení advokátem. Řízení ani nedospělo ke konečnému rozhodnutí, ale bylo zastaveno pro zpětvzetí žaloby. Je na státu, aby zajistil řádný chod stěžovatelky, byť může být počet obdobných sporů vysoký. Na druhou stranu ale procesně neopatrné jednání vedlejšího účastníka stěžovatelku neúměrně zatěžuje. Vedlejší účastník uplatňuje svůj restituční nárok u řady soudů a hodnota pozemků, jejichž převod požaduje, přesahuje hodnotu tvrzeného restitučního nároku. Vedlejší účastník často navrhuje k převodu na první pohled nevhodné pozemky a bere žaloby (částečně) zpět, stejně jako v tomto řízení. Proto městský soud pro nezodpovědné chování vedlejšího účastníka přiznal stěžovatelce náhradu nákladů řízení v podobě nákladů nezastoupeného účastníka po 300 Kč za úkon.
4. Stěžovatelka v petitu ústavní stížnosti požaduje, aby Ústavní soud zrušil usnesení městského soudu a výrok II usnesení obvodního soudu pro svévoli a přepjatý formalismus. Stěžovatelka vynaložila náklady na právní zastoupení účelně, soudy při posuzování účelnosti nepřihlédly k okolnostem tohoto řízení, ignorovaly, že personální a organizační kapacita stěžovatelky je zatížena stovkami soudních řízení vedených s restituenty; jen s vedlejším účastníkem vede stěžovatelka více než desítku obdobných sporů. Stěžovatelka není schopna vést tato řízení týkající se komplikované restituční agendy pouze s pomocí několika svých zaměstnanců s právnickým vzděláním. Stěžovatelčinou agendou je převážně hospodaření s majetkem státu, nikoli specializované zastupování státu v řízeních o náhradní pozemky.
5. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou a řádně zastoupenou stěžovatelkou (§ 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný, ovšem vyjma výroku II usnesení obvodního soudu, který městský soud změnil. Ústavní soud totiž není příslušný přezkoumávat výroky, které byly změněny [§ 43 odst. 1 písm. d) téhož zákona]. Stěžovatelka též vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona), ústavní stížnost je tedy přípustná.
6. Ústavní soud připomíná, že jeho zásah do rozhodování obecných soudů o nákladech řízení je na místě, jen je-li v konkrétní věci přítomna mimořádná okolnost zakládající její dostatečný ústavní význam, typicky přesahující vlastní zájmy stěžovatele. Neprovázejí-li věc takové mimořádné okolnosti, je ústavní stížnost proti rozhodnutí obecného soudu o nákladech řízení zpravidla zjevně neopodstatněná [viz stanovisko pléna ze dne 5. 3. 2025 sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24 (97/2025 Sb.), bod 34 a bod 11 i s odkazy na další judikaturu].
7. To platí tím spíše, jde-li o přiznání náhrady nákladů řízení státu za právní zastoupení. Tyto náklady nelze považovat za účelně vynaložené, ledaže posuzovanou věc doprovází zvláštní okolnosti, jako je kupř. právní problematika nesouvisející s agendou státního orgánu, právní problematika velmi složitá či dosud neřešená. To se týká i Státního pozemkového úřadu, jehož běžnou agendou jsou spory týkající se nahrazení projevu vůle uzavřít smlouvu o převodu náhradních pozemků (viz nález ze dne 23. 6. 2020
sp. zn. II. ÚS 3790/19
, body 50, 51 a 53, i s odkazy na další judikaturu).
8. Ústavní soud v této věci nespatřuje žádné mimořádné okolnosti ve smyslu shora uvedeném. Oba obecné soudy se zabývaly okolnostmi této věci dostatečně, řádně vysvětlily, že tato věc je součástí stěžovatelčiny běžné agendy, jejíž výkon je povinen stát zajistit. Městský soud kromě toho zohlednil, že zastavení řízení způsobil vedlejší účastník, a proto mu uložil povinnost zaplatit stěžovatelce náhradu nákladů řízení ve výši náležející nezastoupenému účastníkovi.
9. Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dílem jako návrh, k jehož projednání není příslušný, dílem jako návrh zjevně neopodstatněný, protože nezjistil porušení stěžovatelčiných základních práv [§ 43 odst. 1 písm. d) a odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. prosince 2025
Zdeněk Kühn v. r.
předseda senátu