Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Vladimíra Sládečka v právní věci stěžovatelky ORIFLAME CZECH REPUBLIC spol. s r. o., se sídlem V Olšinách 82/16, Praha 10, zastoupené Mgr. Jiřím Zrůstkem, advokátem se sídlem Doudlebská 1699/5, Praha 4, o ústavní stížnosti proti rozsudku Okresního soudu v Písku č. j. 10 C 95/2013-37 ze dne 28. 6. 2013, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka napadla uvedený rozsudek ústavní stížností, v níž namítala, že došlo k porušení jejího ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatelka uvedla, že dne 27. 6. 2013, zaslala okresnímu soudu prostřednictvím datové schránky svou omluvu z jednání a současně doplnila důkazy o smlouvu o odběru zboží a o potvrzení jeho převzetí. Výše uvedené dokumenty byly do datové schránky okresního soudu doručeny v 11:23, resp. 15:36 hod.
Stěžovatelka vyjádřila přesvědčení, že pokud se zmiňované dokumenty nedostaly včas k rukám soudce, jde o pochybení soudu, které nemůže mít za následek krácení jejích práv. Stěžovatelka se poté, co jí bylo podatelnou soudu potvrzeno doručení omluvy a dalších listin, domnívala, že je v projednávané věci vše řádně doloženo a že není třeba její účasti na jednání před soudem, která by pouze neúčelně navýšila náklady řízení. Stěžovatelka očekávala, že její věc bude řádně a zákonně projednána, že soud spravedlivě posoudí a vyhodnotí důkazy, které mu byly stěžovatelkou za účelem prokázání jejích tvrzení zaslány, a které podle jejího názoru jednoznačně prokazovaly existenci závazkového vztahu mezi ní a žalovaným.
To se však nestalo. Závažnost zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatelky dále podtrhovala skutečnost, že se jedná o tzv. bagatelní spor, u něhož nelze podat opravný prostředek. Stěžovatelka již předem vyslovila nesouhlas s názorem Ústavního soudu, že v bagatelní věci ústavní stížnost již z povahy věci postrádá ústavní rozměr. Ze všech těchto důvodů stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud rozhodl, jak výše uvedeno, tzn., aby svým nálezem napadený rozsudek okresního soudu zrušil.
Ústavní soud již v minulosti mnohokrát judikoval, že způsobilost porušit základní práva a svobody je třeba posuzovat rovněž materiálně v kontextu aktuálních sociálních a ekonomických poměrů ve společnosti (srov. např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2538/09 , dostupné na http://nalus.usoud.cz). Z toho je pak dále odvozen závěr, že v případech týkajících se tzv. bagatelních věcí, tj. věcí, u nichž peněžité plnění nepřevyšuje určitou částku (§ 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů), je ústavní stížnost v podstatě vyloučena, s výjimkou zcela extrémních vybočení, znamenajících podstatný zásah do základního práva stěžovatele (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 405/04 ,
,
II. ÚS 597/10 a další, všechna dostupná na http://nalus.usoud.cz).
Nyní projednávaná věc je typickým bagatelním sporem, kdy částka, o níž je spor veden, zjevně nepředstavuje z hlediska stěžovatelky, která je podnikající právnickou osobou, hodnotu, jejíž absence by se mohla významněji promítnout do její majetkové sféry. Jak již bylo uvedeno výše, Ústavní soud považuje v takovém případě za nutné zasahovat pouze zcela výjimečně; důvod pro takový zásah Ústavní soud v nyní projednávané věci neshledal.
Stěžovatelka namítala, že okresní soud při svém rozhodování nepřihlédl k dokumentům, které mu zaslala dne 27. 6. 2013, tedy jeden den předtím, než se konalo jednání ve věci. Jak patrno z odůvodnění napadeného rozhodnutí, zpráva odeslaná soudu v 11:23 hod., tedy omluva z jednání a výzva k úhradě dluhu, byla soudu v době jeho rozhodování známa. Naopak zpráva zaslaná soudu v 15:36 hod. se již k rukám soudce nedostala. Je samozřejmě věcí soudu, aby zajistil včasné zařazení zaslaných podkladů do spisu, nicméně vzhledem ke konkrétním okolnostem, za nichž k tvrzenému pochybení došlo, je třeba konstatovat, že k němu nedostatkem procesní bdělosti podstatně přispěla i sama stěžovatelka.
Stěžovatelka byla v řízení právně zastoupena, přičemž z ústavní stížnosti není zřejmé, že by jí cokoliv bránilo předložit příslušné podklady tak, aby vyloučila riziko, že se s nimi soudce nestihne seznámit. Kdyby právní zástupce stěžovatelky předmětné dokumenty přiložil alespoň ke zprávě odesílané v 11:23 hod., soud by je byl zohlednil. Za těchto okolností, i s přihlédnutím k tomu, co bylo z hlediska sporu pro stěžovatelku v sázce, nepovažuje Ústavní soud napadené rozhodnutí za rozporné s principy spravedlivého procesu; nezbylo mu proto než ústavní stížnost odmítnout dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení:Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 5. listopadu 2013
Michaela Židlická, v. r. předsedkyně senátu Ústavního soudu