Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Milana Hulmáka (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatelky B. V., zastoupené Mgr. Radkem Suchým, advokátem, sídlem Václavské náměstí 828/23, Praha 1 - Nové Město, proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 30. listopadu 2023 č. j. MV-176417-3/SO-2023 a rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 26. září 2023 č. j. MV-34690-15/VS-2022, za účasti Ministerstva vnitra, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, neboť tvrdí, že jimi byla porušena její práva podle čl. 36 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a spisů (viz bod 4) vyplývá, že Ministerstvo vnitra, napadeným rozhodnutím zamítlo žádost stěžovatelky o udělení státního občanství v souladu s § 13 odst. 2 zákona č. 186/2013 Sb., o státním občanství České republiky a o změně některých zákonů (zákon o státním občanství České republiky). Důvodem pro zamítnutí žádosti stěžovatelky byla stanoviska Policie České republiky a zpravodajských služeb České republiky, na základě kterých vyšlo najevo, že stěžovatelka ohrožuje bezpečnost státu, jeho svrchovanost a územní celistvost, demokratické základy, životy, zdraví, nebo majetkové hodnoty. Stěžovatelkou podaný rozklad ministr vnitra napadeným rozhodnutím zamítl.
3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že ministr vnitra v rozhodnutí o rozkladu uvedl rozsáhlý právně-teoretický exkurz, avšak k důvodu zamítnutí žádosti uvádí pouze konstatování závěrů bezpečnostních složek. Stěžovatelka odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 19. 10. 2021 sp. zn. III. ÚS 2116/21 (N 181/108 SbNU 213), podle kterého je Ministerstvo vnitra povinné ve vazbě na konkrétní situaci stěžovatelky přezkoumat důvod, pro který vydala bezpečnostní složka k její osobě negativní stanovisko. Z napadených rozhodnutí nevyplývá, že by se správní orgány blíže stanovisky zabývaly nebo zkoumaly další podklady. Stěžovatelka namítá, že není bezpečnostní hrozbou z objektivních důvodů, nýbrž z toho důvodu, že je manželkou veřejně známé osoby (L. V.), který je politickým aktivistou veřejně vystupujícím proti české vládě a zejména i proti ministrovi vnitra.
4. Ústavní soud si pro účely tohoto řízení vyžádal spisy vedené u Ministerstva vnitra pod sp. zn. MV-34690-15/VS-2022 (k řízení o žádosti o udělení státního občanství České republiky) a sp. zn. MV-176417-3/SO-2023 (k řízení o rozkladu), včetně všech stanovisek Policie České republiky a zpravodajských služeb České republiky, ze kterých ministerstvo při svém rozhodování vycházelo. Současně vyzval ministerstvo k vyjádření se k ústavní stížnosti.
5. Ministerstvo vnitra ve svém vyjádření uvedlo, že v řízení o žádosti stěžovatelky o udělení státního občanství České republiky postupoval odbor všeobecné správy (i ministr vnitra v řízení o rozkladu) v intencích § 13 odst. 2 a § 22 odst. 3 zákona o státním občanství České republiky, při respektování konstantní judikatury Ústavního soudu. Ve vazbě na konkrétní situaci byl přezkoumán důvod, pro který bylo k osobě stěžovatelky vydáno negativní stanovisko bezpečnostního sboru, a za použití principu proporcionality byl tento důvod posouzen se závěrem uvedeným ve výroku rozhodnutí odboru všeobecné správy. Tento závěr byl potvrzen ministrem vnitra na základě aktualizovaných podkladů bezpečnostních sborů vyžádaných pro účely řízení o rozkladu. Bezpečnostní riziko je stále dáno, pročež ministr vnitra rozklad zamítl. Ústavní stížnost by měla být odmítnuta jako zjevně neopodstatněná.
6. Soudce zpravodaj zaslal vyjádření stěžovatelce na vědomí a k případné replice. Stěžovatelka této možnosti nevyužila.
7. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v nichž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
8. V souladu s čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky má Ústavní soud pravomoc rozhodovat o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí orgánu veřejné moci, kterým může být jak rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení státního občanství České republiky, tak navazující rozhodnutí o rozkladu. V řízení o takové ústavní stížnosti je Ústavní soud oprávněn přezkoumat, zda informace obsažené v utajovaném stanovisku bezpečnostních sborů o bezpečnostním riziku (§ 22 odst. 3 zákona o státním občanství České republiky) jsou svojí povahou způsobilé odůvodnit vydání rozhodnutí o neudělení státního občanství České republiky. Toto posouzení se odehrává při plném respektování požadavku na vyloučení libovůle správního orgánu na straně jedné a současně na utajení informací potřebných k ochraně veřejného zájmu na straně druhé.
9. Je-li žádost o udělení státního občanství zamítnuta s odkazem na § 13 odst. 2 zákona o státním občanství z důvodu, že žadatel(ka) ohrožuje bezpečnost státu, jeho svrchovanost a územní celistvost, demokratické základy, životy, zdraví nebo majetkové hodnoty, v odůvodnění správního rozhodnutí se podle § 22 odst. 3 uvedeného zákona pouze uvede, že k zamítnutí žádosti došlo z důvodu ohrožení bezpečnosti státu. Stanoviska bezpečnostních sborů, která si k žádosti vyžaduje ministerstvo vnitra a která podléhají utajení, se nestávají součástí spisu a žadatel není seznámen s jejich obsahem. Tuto právní úpravu neshledal Ústavní soud protiústavní, neboť představuje rozumný kompromis mezi zájmem jednotlivce na sdělení důvodů zamítavého rozhodnutí na straně jedné a mezi bezpečnostními zájmy státu na straně druhé [nález ze dne 11. 10. 2016 sp. zn. Pl. ÚS 5/16
(N 186/83 SbNU 43; 393/2016 Sb.), zejména bod 61].
10. Rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení státního občanství z důvodu ohrožení bezpečnosti státu je podle § 26 zákona o státním občanství České republiky vyloučeno ze soudního přezkumu. Tato výluka neodporuje ústavním předpisům, neboť právo na udělení státního občanství není ústavně ani zákonem zaručeno a rozhodnutím o neudělení státního občanství pro ohrožení bezpečnosti státu nedochází k zásahu do základních práv a svobod [nález ze dne 2. 7. 2019 sp. zn. Pl. ÚS 39/17
(N 124/95 SbNU 8; 212/2019 Sb.)].
11. Přestože český právní řád nezakládá právo na udělení státního občanství, musí řízení o takové žádosti vyhovovat požadavkům plynoucím z čl. 36 odst. 1 Listiny, což se týká i posouzení důvodů, pro které nelze státní občanství udělit žadateli, který ohrožuje bezpečnost státu, jeho svrchovanost a územní celistvost, demokratické základy, životy, zdraví, nebo majetkové hodnoty (§ 13 odst. 2 ve spojení s § 22 odst. 3 a § 54 zákona o státním občanství České republiky). Stěžovatelka v dané souvislosti odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 19. 10. 2021 sp. zn. III. ÚS 2116/21
. V tomto nálezu Ústavní soud rozhodl o porušení práv stěžovatelky podle čl. 36 odst. 1 Listiny, neboť jako utajovaná informace byla uváděna informace, která je veřejně dostupná a stěžovatelka se mohla proti její (ne)relevanci ve vztahu k žádosti o udělení státního občanství pokusit v rozkladu argumentačně přesvědčit správní orgán. Takové pochybení správních orgánů však v posuzované věci Ústavní soud nezjistil.
12. Ústavní soud ověřil, že utajované stanovisko příslušného bezpečnostního sboru, které bylo podkladem napadených rozhodnutí, odůvodňuje zamítnutí žádosti stěžovatelky o udělení státního občanství České republiky v souladu s výše uvedenými zákonnými ustanoveními. Napadenými rozhodnutími proto nebylo porušeno její základní právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u jiného orgánu než soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Žádost stěžovatelky byla řádně projednána. Samotné neudělení státního občanství České republiky není v rozporu s ústavním pořádkem, neboť stěžovatelka nemá ústavně zaručené základní právo na jeho udělení, a takovéto právo jí neplyne ani z podústavního práva (§ 12 zákona o státním občanství České republiky).
13. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky, odmítl její ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 10. července 2024
Josef Fiala v. r. předseda senátu