Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti stěžovatelky Ivety Černé, bez právního zastoupení, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. srpna 2021 č. j. KSPH 42 INS 21769/2013, 5 VSPH 656/2021-B-686, za účasti Vrchního soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Dne 13. prosince 2021 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost brojící proti shora označenému rozhodnutí Vrchního soudu v Praze. Tímto rozhodnutím bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. května 2021 č. j. KSPH 42 INS 21769/2013-B-612, jímž byl odmítnut návrh stěžovatelky na nařízení předběžného opatření, resp. přerušení insolvenčního řízení do doby revize spisů v listinné a elektronické podobě.
2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.
3. Návrh stěžovatelky není možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, neboť vykazuje řadu procesních a obsahových nedostatků (§ 34 zákona o Ústavním soudu), zejména neobsahuje ústavněprávní argumentaci a pro řízení před Ústavním soudem není stěžovatelka zastoupena advokátem (§ 30 odst. 1 a § 31 zákona o Ústavním soudu).
4. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatelka se v minulosti obrátila na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami a na nedostatky byla upozorněna s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (např. ve věci vedené pod sp. zn. II. ÚS 1216/17 ). Stěžovatelka však nadále volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byla soudem poučena o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupena advokátem.
5. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud se opakovaně vyslovil, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, stalo-li se tak již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového, a přitom stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani stěžovatelčino tvrzení, že o advokáta požádala Českou advokátní komoru, která uvedla, že chybí jedna listina, a ona proto podala odvolání k Městskému soudu v Praze.
6. Stejně jako ve věcech vedených pod sp. zn. IV. ÚS 1214/19 , sp. zn. I. ÚS 3048/19 , sp. zn. IV. ÚS 296/20 , sp. zn. II. ÚS 295/20 a řadě dalších (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) se z výše uvedených důvodů Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. ledna 2022
Milada Tomková v. r. soudkyně zpravodajka