Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci návrhu Petra Bartheldiho, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. srpna 2018 č. j. 91 Co 186/2018-51 a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. srpna 2018 č. j. 14 Co 274/2018-19, takto: Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
V návrhu, doručeném Ústavním soudu dne 4. 10. 2018, napadá navrhovatel (dále rovněž "žalobce") v záhlaví usnesení označená rozhodnutí, kterým Městský soud v Praze v obou případech potvrdil usnesení soudu prvního stupně (o odmítnutí opožděného odvolání žalobce, o nepřiznání osvobození od soudních poplatků a o zamítnutí návrhu žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení). Tato rozhodnutí byla vydána v občanskoprávních sporech, vedených u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 11 C 113/2017 a 43 C 170/2017.
Podání navrhovatele nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpělo řadou procesních a obsahových nedostatků (§ 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů), a pro řízení před Ústavním soudem nebyl navrhovatel zastoupen advokátem (§ 30, § 31 cit. zákona).
Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené.
Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání, neboť smyslem výzvy a stanovení lhůty podle ustanovení § 41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti.
V nyní projednávaném případě Ústavní soud konstatuje, že se navrhovatel obrací na Ústavní soud opakovaně, v řádu několika desítek návrhů ročně, přičemž byl již dříve mnohokrát vyzýván k odstranění vad svých návrhů a byl též poučen o nezbytnosti právního zastoupení před Ústavním soudem, včetně možnosti návrh odmítnout bez věcného projednání, pokud vady podání nebudou odstraněny (jen v poslední době byl stěžovatel takto poučen např. ve věcech vedených pod sp. zn. I. ÚS 1778/16 ,
II. ÚS 1779/16 ,
II. ÚS 1616/16 ,
,
,
II. ÚS 292/16 a
,
,
IV. ÚS 3982/17 a mnoha dalších).
Ústavní soud tak nemá pochybnosti o tom, že navrhovatel již byl řádně seznámen s požadavky kladenými zákonem na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti. Ústavní soud proto v posuzované věci shledal důvody pro aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 23. října 2018
Jan Musil v. r. soudce zpravodaj