Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Lucií Dolanskou Bányaiovou o ústavní stížnosti stěžovatele Bc. Petra Malého, zastoupeného Mgr. Josefem Smutným, advokátem, sídlem Pernerova 444, Pardubice, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 29. srpna 2025 č. j. 27 Co 187/2025-176, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích, jako účastníka řízení, a R.E.I.T. Group družstvo, sídlem Pernerova 441, Pardubice, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, neboť se domnívá, že jím došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
2. Napadeným rozhodnutím Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích zrušil rozsudek Okresního soudu v Pardubicích (dále jen "okresní soud") ze dne 26. 3. 2025 č. j. 11 C 361/2022-155 a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. V řízení je rozhodováno o žalobě vedlejšího účastníka na zrušení spoluvlastnictví k bytové jednotce.
3. Stěžovatel se domnívá, že k porušení jeho práva na soudní ochranu došlo tím, že odvolací soud zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně a věc vrátil, aniž by k tomu byly splněny zákonem stanovené podmínky. Odvolací soud podle stěžovatele nesprávně vyhodnotil závěry soudu prvního stupně, neboť opomněl vzít v potaz, že výše vypořádacího podílu vycházela ze shodného prohlášení spoluvlastníků o ceně nemovitosti. Odvolací soud měl podle stěžovatele věc meritorně projednat a rozhodnout, neboť neexistovaly vady řízení, které by bránily věcnému přezkumu. Tím, že bezdůvodně zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně, odepřel stěžovateli účinnou soudní ochranu a neodůvodněně prodloužil řízení.
4. Dříve než Ústavní soud přistoupí k přezkumu opodstatněnosti ústavní stížnosti, je jeho povinností posoudit, zda byly splněny všechny procesní předpoklady řízení podle zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který je účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost však není přípustná, neboť stěžovatel nevyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona).
5. Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, tvrdí-li, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
6. Ústavní soud konstantně judikuje, že ústavní stížností lze napadat především konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, neboť ústavní soudnictví je vybudováno na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž případnou protiústavnost nelze napravit jiným způsobem [srov. nález sp. zn. III. ÚS 62/95
ze dne 30. 11. 1995 (N 78/4 SbNU 243)]. Ústavní stížnost je tak vůči ostatním prostředkům sloužícím k ochraně práv ve vztahu subsidiarity. Je tomu tak proto, že ochrana ústavnosti není a z povahy věci ani nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, ale je, v souladu s čl. 4 Ústavy, úkolem všech orgánů veřejné moci, v tomto smyslu zejména obecných soudů. Ústavní soud tak představuje institucionální mechanismus, nastupující teprve v případě selhání všech ostatních procesních nástrojů k ochraně práv.
7. Kasační rozhodnutí, jímž se ruší rozhodnutí soudu nižšího stupně a věc se mu vrací k dalšímu řízení obecně nelze považovat za rozhodnutí konečné, přičemž není rozhodné, zda se jedná o linii civilního, trestního či správního soudnictví. Ústavní soud může v takovém případě s ohledem na zásadu procesní ekonomie přistoupit ke (kvazi)meritornímu přezkumu toliko stran námitek dovolávajících se porušení základního práva na zákonného soudce [srov. např. nálezy ze dne 19. 2. 2019 sp. zn. I. ÚS 2832/18
(N 27/92 SbNU 285), ze dne 21. 6. 2016 sp. zn. I. ÚS 794/16
(N 118/81 SbNU 833) a další]. Ve vztahu k námitkám souvisejícím s tvrzeným zásahem do jiných základních práv však Ústavní soud nemá jinou možnost než konstatovat jejich nepřípustnost, protože v jejich případě již má relevanci, že řízení ještě neskončilo a stěžovatel je může uplatnit v pokračujícím řízení.
8. V nyní posuzované věci podává stěžovatel ústavní stížnost proti kasačnímu rozhodnutí odvolacího soudu, kterým byla věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Řízení po vydání napadeného rozhodnutí dále probíhá a Ústavní soud není oprávněn do něj zasahovat. Vzhledem k charakteru námitek předkládaných v ústavní stížnosti je zřejmé, že jejich řádné posouzení bude primárně úkolem civilních soudů, které jsou rovněž povolány k ochraně základních práv stěžovatele. Výjimečné okolnosti, které by Ústavnímu soudu umožňovaly zasáhnout do řízení v jeho průběhu (jako je již zmíněná námitka porušení základního práva na zákonného soudce) v nynější věci dány nejsou. Z uvedených důvodů nelze než dospět k závěru, že před podáním ústavní stížnosti stěžovatel nevyčerpal všechny dostupné procesní prostředky předvídané zákonem, a jeho návrh je nutno hodnotit jako nepřípustný.
9. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud postupoval podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 9. prosince 2025
Lucie Dolanská Bányaiová v. r.
soudkyně zpravodajka