IV.ÚS 334/25 ze dne 31. 3. 2026
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně a Josefa Baxy (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele Petra Žemby, zastoupeného Mgr. Zdeňkem Krmáškem, advokátem, sídlem U Rourovny 556/3, Ostrava, proti rozsudku Okresního soudu v Jeseníku ze dne 19. listopadu 2024 č. j. 4 C 73/2020-365, za účasti Okresního soudu v Jeseníku jako účastníka řízení a Ing. Lubomíra Krejčího, zastoupeného JUDr. Martinem Skybou, advokátem, sídlem Sadová 553/8, Ostrava, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Skutkové okolnosti věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatel byl zaměstnán ve společnosti s ručením omezeným, jejímiž jednateli a společníky byli vedlejší účastník spolu se svým bratrem. Mezi oběma bratry vznikly na počátku roku 2017 zásadní rozpory týkající se vedení společnosti. Dne 12. 5. 2017 byl vedlejší účastník odvolán z funkce jednatele (později se ale domohl vyslovení neplatnosti tohoto usnesení valné hromady). Dne 17. 5. 2017 vedlejší účastník zaslal se svého účtu stěžovateli platbu 10 000 Kč označenou jako "záloha na mzdu 4/2017", obdobné platby zaslal i dalším zaměstnancům společnosti, ale i sobě a svému bratrovi, pojišťovně pak zaslal platby označené jako "životko". Dne 23. 5. 2017 obdržel stěžovatel plnou mzdu z účtu společnosti.
2. Vedlejší účastník i společnost se následně v různých řízeních domáhali po zaměstnancích vrácení plateb označených jako zálohy. Stěžovatel v řízení o žalobě podané vedlejším účastníkem namítal, že přijatá platba představovala dar.
3. Okresní soud v Jeseníku napadeným rozsudkem vyhověl žalobě vedlejšího účastníka, uložil stěžovateli povinnost zaplatit mu 10 000 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. V rozsudku nejprve zrekapituloval rozhodnutí soudů vydaná v jiných řízeních vedených proti zaměstnancům společnosti, včetně dvou rozhodnutí, podle nichž přijatá platba představovala dar (bod 15 rozsudku).
4. Podle okresního soudu však v tomto řízení nebylo prokázáno, že by se o dar jednalo. Výpovědi dalších zaměstnanců, jak platbu vnímali, byly rozporné, jeden ze zaměstnanců pak vypověděl, že mu sám stěžovatel říkal, že bude nutné zálohy vracet (body 13 a 22 rozsudku). Pokud by šlo o dar, nezasílal by vedlejší účastník tyto platby též sobě či svému bratrovi, s nímž byl ve sporu. Tvrzení o darování soud považoval za nevěrohodná i s ohledem na tehdejší konflikty ve společnosti, které se týkaly i stěžovatele (bod 23 rozsudku). Z těchto důvodů uzavřel, že platba představovala bezdůvodné obohacení.
II. Argumentace účastníků
5. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Je si vědom, že ve sporu jde o bagatelní částku, pochybení okresního soudu ale pokládá za extrémní. 6. Podle stěžovatele se okresní soud nevypořádal s tím, že v jiném řízení dospěly soudy k závěru, že přijatá platba představovala dar.
Stejně tak se nevypořádal ani s výpovědí vedlejšího účastníka jako svědka v jiném řízení, v němž sám uvedl, že "zaměstnancům řekl, že jde o finanční výpomoc a že tuto platbu nemají řešit". Stěžovatel se vedlejšího účastníka v roce 2017 na důvod platby ptal a po tomto ujištění nabyl přesvědčení, že jde o dar. Dále stěžovatel namítá, že okresní soud při hodnocení výpovědí některých svědků nezohlednil, že byli či jsou zaměstnáni u vedlejšího účastníka. Podanou žalobu považuje stěžovatel za mstu.
7. Okresní soud ve vyjádření navrhl ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou. Odkázal na rozsáhlé dokazování, na jehož základě učinil závěr, že se stěžovatel bezdůvodně obohatil.
8. Vedlejší účastník ve vyjádření rovněž navrhl odmítnutí ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné. Poukázal na bagatelní povahu sporu. Zdůraznil, že v květnu 2017 rozeslal zálohy na mzdy ze svého účtu, protože mu jeho bratr a někteří další zaměstnanci včetně stěžovatele neposkytli doklady pro řádné zpracování mezd. Dále uvádí, proč vzhledem k okolnostem věci nemohlo jít o dar.
9. Stěžovatel v replice rekapituluje spory, k nimž ve společnosti došlo. Zdůrazňuje, že vedlejší účastník zaslal stěžovateli a jiným zaměstnancům platby, ačkoliv nebyl jejich zaměstnavatelem a v té době ani jednatelem společnosti. O zálohu na mzdy proto jít nemohlo. Dále znovu odkazuje na výpověď vedlejšího účastníka jako svědka (bod 6 výše) a na závěry soudů, podle kterých obdobná platba jinému zaměstnanci představovala dar. Poukazuje též na vazby některých svědků k vedlejšímu účastníkovi. Trvá na tom, že mu částka 10 000 Kč byla darována.
III. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
10. Ústavní stížnosti ve věcech, v nichž jde o tzv. bagatelní částku, jsou zpravidla zjevně neopodstatněné, nejsou-li dány mimořádné okolnosti, které věc činí ústavněprávně významnou (nález ze dne 6. 4. 2021 sp. zn. IV. ÚS 3502/20 , bod 25). Posuzované věc se bagatelní částky týká, jak si je vědom i stěžovatel. Žádné mimořádné okolnosti či extrémní pochybení přitom Ústavní soud ve věci neshledal.
11. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu je obecný soud povinen odůvodnit, proč se odchyluje od závěrů jiného soudního rozhodnutí vydaného v obdobné věci (nález ze dne 31. 7. 2024 sp. zn. II. ÚS 1372/24 , body 13-15), a to i v případě bagatelních sporů (nález ze dne 8. 11. 2016 sp. zn. II. ÚS 2571/16 , bod 14 a násl.). Z odůvodnění napadeného rozsudku ovšem lze dovodit, proč okresní soud nenásledoval závěry soudů v jiném řízení, podle nichž obdobná platba vedlejšího účastníka jinému zaměstnanci představovala dar. Tento závěr totiž soudy opřely toliko o výpověď stěžovatele (jako svědka) a jednoho dalšího zaměstnance (rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 20. 3. 2024 č. j. 116 C 3/2020-87, body 9-10, a navazující rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 10. 2024 č. j. 16 Co 121/2024-134). Oproti tomu v posuzované věci okresní soud provedl rozsáhlejší dokazování, vzal v úvahu rozpory ve výpovědích zaměstnanců a zohlednil i další okolnosti věci.
12. Ústavní rozměr nemá námitka, že okresní soud nesprávně vyhodnotil věrohodnost některých svědků s ohledem na jejich vazby k vedlejšímu účastníkovi.
Do hodnocení důkazů Ústavnímu soudu nepřísluší zasahovat, pokud mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními není extrémní rozpor (nález ze dne 7. 5. 2025 sp. zn. III. ÚS 2645/24 , bod 16). O takovém rozporu však námitka stěžovatele nesvědčí. Navíc závěry okresního soudu se neopírají jen o svědecké výpovědi, ale i o zhodnocení dalších okolností, za nichž byla platba učiněna.
13. Stěžovatel dále poukazuje na výpověď vedlejšího účastníka jako svědka v jiném řízení. Jak Ústavní soud zjistil ze spisu Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. 108 C 25/2019, vedlejší účastník v tomto řízení uvedl, že zaplatil zálohy na mzdy, byť nebyl jednatel, a zaměstnancům řekl, že "jim chtěl pomoct a že to nemají řešit". To je však třeba hodnotit v kontextu celé výpovědi. Vedlejší účastník v ní vysvětluje, že nechtěl, aby zaměstnanci kvůli případnému nevyplacení mezd zůstali bez prostředků, tvrzení, že jde o dar, ale výslovně označuje za "nesmysl" a popírá, že by něco takového někdy řekl (odkazovaný spis, č. l. 297). Ani z této výpovědi tedy neplyne, že nutně muselo jít o dar. Proč k darování nedošlo, pak okresní soud odůvodnil na základě jiných důkazů a jeho úvahy nejsou zatíženy žádnou vadou ústavněprávní intenzity.
14. V posuzované věci tedy Ústavní soud neshledal žádné z tvrzených extrémních pochybení (viz též usnesení ze dne 9. 4. 2025 sp. zn. II. ÚS 774/25 , kterým byla jako zjevně neopodstatněná odmítnuta ústavní stížnost jiného ze zaměstnanců). Ústavní soud z těchto důvodů odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 31. března 2026 Lucie Dolanská Bányaiová v. r. předsedkyně senátu